Ekologie: falešné recepty z Modré šance

V médiích se často objevují komentáře o obsahové prázdnotě, asociálnosti a nedomyšlenosti programu ODS Modrá šance především v ekonomické oblasti. Není tomu jinak ani v části věnované ochraně životního prostředí. ODS tu jako motto zdůrazňuje lidskou svobodu. Neříká ale, zda jí jde o lidskou svobodu podnikatelů či ekologů, kteří pochopitelně nehájí stejné zájmy. A lidská svoboda sama o sobě problémy životního prostředí nevyřeší. Navíc Modrá šance obsahuje i zjevné nepravdy. Tou první je údajný omezený význam ochrany životního prostředí od nástupu ČSSD do vlády. Za vlád soc. dem. se totiž podařilo a daří dál transponovat evropskou ekologickou legislativu do českého práva včetně jejího vymáhání.

Kvalita ochrany životního prostředí v Česku roste, stejně jako význam, který mu přikládají naši občané. Podle průzkumu Eurostatu jich asi 89 procent považuje ochranu životního prostředí za stejně důležitou jako ekonomický růst či sociální oblast. Česko je nejúspěšnější ze všech členských států EU v čerpání prostředků z fondů EU na počet obyvatel v oblasti životního prostředí. V letech 2000 až 2004 jsme takto získali 15 miliard, v roce 2005 dalších osm miliard korun. Navíc jsou připraveny projekty za 20 miliard korun k využití v dalších letech. Modrá šance přitom nepravdivě tvrdí, že fondy EU se využívají v životním prostředí neefektivně. Jsme také nejaktivnější zemí z nových členských států EU na mezinárodním poli v oblasti životního prostředí. Přitom Modrá šance nenabízí žádné reálné recepty ve prospěch ochrany životního prostředí. Naopak je z ní patrná snaha význam životního prostředí v naší zemi omezit ve prospěch neviditelné ruky trhu. ODS vidí hlavní problém ochrany životního prostředí zejména v samotných příslušných zákonech a v ministerstvu životního prostředí. Tvrdí, že zredukováním ekologické legislativy se zvýší kvalita života každého z nás.

Obdobně vidí ODS řešení v omezení role ministerstva a posílení krajů a obcí. Zcela pomíjí současnou intenzívní spolupráci mezi centrálním orgánem a orgány samosprávy na všech stupních. Řada klíčových problémů životního prostředí přesahuje území jednoho kraje a musí být řešena centrálně. Mezi kraji a obcemi také vznikají různé názory a rozpory kolem konkrétní koncepce ochrany životního prostředí. Hlavní směry a strategie je opět nutno stanovovat centrálně.

Klíčové protagonisty ochrany životního prostředí spatřuje ODS v podnikatelích a vlastnících. Ti se prý dobrovolně a iniciativně pustí do ekologizace své výroby, aby dosáhli zlepšení životního prostředí. Dosavadní zkušenost z praxe je ve většině případů ale právě opačná. Ve skutečnosti lze pokroku dosáhnout pouze mixem ekonomických stimulů, legislativních limitů na znečišťování životního prostředí a poplatků za jejich porušování, legislativní povinností zavádět technologie šetrné k životnímu prostředí či stanovováním ekologických výrobních standardů.

Klišé ODS o podnikatelích jako dobrovolných průkopnících zlepšování ekologie je i v rozporu se současným vývojem ochrany životního prostředí v EU. Ta je totiž hlavně zaměřena na ochranu jednotlivce, občana a vytváří tlak na podniky, aby modernizovaly, inovovaly výrobu či recyklovaly odpady, s cílem co nejvíce snížit znečištění životního prostředí a zlepšit zdraví obyvatel na základě principu - znečišťovatel platí. Důsledná ochrana životního prostředí, jak ji provádějí vlády ČSSD, vychází z cíle celkového zlepšení kvality života našich občanů. Chystá uskutečnit daňově neutrální ekologické daňové reformy, které zatíží produkci energie z fosilních paliv a povedou ke snížení znečištění ovzduší a zmenšení dopadů změny klimatu. Dojde k zavedení důslednější kontroly chemikálií ve výrobcích a potravinách. Zásadně jsou a budou zákonem a dotacemi podporovány obnovitelné zdroje energie, recyklace odpadů.

Vzroste podíl biopaliv na pohonu automobilů, sníží se množství skleníkových plynů či se zpřísní limity pro vypouštění škodlivin do ovzduší. Všechna opatření se budou zavádět tak, aby co nejméně dopadla na konkurenceschopnost domácího průmyslu.