Rozvoj venkova má pro zemědělství EU zásadní význam

Úvahy britských teoretiků o nutnosti přerozdělení společných zemědělských fondů EU ve prospěch rozvoje venkova a méně příznivých oblastí na úkor podpory trhu a cen. Z dosavadního systému subvencí více těží bohatší evropské regiony, zaostávající a chudší regiony získávají relativně méně prostředků. Náprava této situace se očekává v souvislosti s nově pojatým zemědělským rozpočtem EU na období 2007–2013.

V právě publikované knize „Společná zemědělská politika a regiony: teritoriální vliv společné zemědělské politiky“ od britských autorů *) se konstatuje, že Evropská komise by měla více povzbuzovat růst rozvoje venkova, pokud se mají nerovnosti mezi zemědělci v bohatých a chudých regionech Evropy zmírňovat.

Autoři této knihy, kterými jsou výzkumní pracovníci univerzit Newcastle a Aberdeen ve Velké Británii, upozorňují, že i po nedávných reformách společné zemědělské politiky EU (SZP) bohatší regiony v Evropě dosud dostávají větší podíl ze zemědělského rozpočtu než zemědělci v chudších oblastech. Příčinu vidí především ve skutečnosti, že se prosazuje důraz na Pilíř 1 SZP (přímé subvence a podpora tržních cen) na úkor Pilíře 2 (rozvoj venkova).

Pilíř 1 zvýhodňuje bohaté regiony

Hlavní autor zmíněné knihy profesor Mark Shucksmith z Univerzity Newcastle říká, že Pilíř 1 převážně upřednostňuje prosperující oblasti s velkými farmami produkujícími pšenici, mléko a hovězí maso před chudšími, periferními oblastmi s menšími farmami a takovými produkty, jak je např. olivový olej. Dodává, že situace, kdy ústřední evropské regiony, jako je Velká Británie, Francie a Nizozemsko, dosud těžily ze zemědělských subvencí více než periferní regiony jako Španělsko, Polsko, Itálie, jižní a východní Evropa, je v ostrém kontrastu s evropskými cíli „koheze“ směřujícími ke zmírnění rozdílů v bohatství a příležitostech na území celé Evropy.

Reforma SZP z roku 2003 snížila přímou podporu zemědělských produktů a poprvé oddělila spojení mezi produkcí a subvencemi. V knize se však argumentuje, že reforma nešla dost daleko. V rozporu s tím, co bylo proklamováno, nevykazuje dosavadní stav nějakou výraznou změnu proti minulé struktuře výdajů SZP. Výzkumný tým Univerzity Newcastle obhajuje nutnost přerozdělení peněz z Pilíře 1 ve prospěch Pilíře 2 „redukováním sumy přímých zemědělských subvencí, postupným snižováním podpory tržních cen a zvyšováním sumy peněz pro ekologicky příznivé zemědělství a opatření na rozvoj venkova.

WTO urychluje reformu společné zemědělské politiky

Tento proces se bude zrychlovat, pokud současné kolo jednání WTO v Doha se promítne do omezení obchodních překážek na hranicích členských zemí a dojde ke sbližování cen EU se světovými cenami. V knize se konstatuje, že pokud by vyjednávání WTO bylo úspěšné, zmírnil by se konflikt mezi společnou zemědělskou politikou a cílem regionální politiky. Jednotné zemědělské platby (Single Farm Payments) byly vychváleny pro „překvapivé poskytování více peněz pro chudší regiony“, ale autoři knihy považují tento postup logicky za nezbytnou kompenzaci. Navrhují, aby jednotné zemědělské platby byly progresivně upraveny k míře modulace přizpůsobené podle velikosti zemědělského podniku.

Kritika programů Pilíře 2

Pilíř 2 se nemůže vyhnut kritice. Autoři shledávají, že agrární ekologické programy byly méně efektivní v méně prosperujících regionech Evropy a že bohatší členské státy EU tendovaly k preferování zemědělských ekologických cílů více než chudší regiony. Profesor Shucksmith tedy dochází k závěru, že zlepšená regulační opatření by mohla být lepší než platby. Cituje Rakousko jako zářivý příklad, kde agroenvironmentální platby a subvencování méně příznivých oblastí (LFA) byly dobře využity a peníze použity rozumně ve prospěch těch, kteří to potřebovali nejvíce. Na druhé straně autor uvádí Skotsko jako špatný příklad: skotská vláda stanovila pro poskytování subvencí z národního rozpočtu na LFA podmínku, aby subvence dostávali jen ti, kteří nejsou ztrátoví.

Podpora linie společné zemědělské politiky podle T. Blaira

V citované knize autoři uvádějí, že podporují linii ministerského předsedy T. Blaira. Podle jeho názoru by měla být provedena zásadní reforma rozpočtu EU, v níž by šlo zejména o redukci množství peněz z pokladny EU na financování Pilíře 1 společné zemědělské politiky. Profesor Shucksmith současně upozorňuje, že pro Velkou Británii bude velmi obtížné dosáhnout něčeho konkrétního v tomto směru během jejího šestiměsíčního prezidentství EU, protože tato doba rotace různých států v této prezidentské funkci je příliš krátká vzhledem k dosavadním neshodám mezi členskými státy o rozpočtu na roky 2007-2013. Považuje za úspěch, že už nyní za prezidentství Velké Británie byly znovu otevřeny otázky struktury financování společné zemědělské politiky.

*) Ed M. Shucksmith, K. Thompson and D. Roberts: „CAP and the Regions: The Territorial Impact of Common Agricultural Policy“. CABI Publishing 2005.

Agra Europe, 2005, č. 2170, s. EP/4