Čeští pěstitelé budou i po reformě trhu s cukrem konkurenceschopní

Chystaná reforma cukerného režimu v EU dává podnikatelům v ČR velkou šanci. Reforma, která znamená snížení podpor, a tím pokles cen cukru a řepy o více než 40 procent, není jen dobrá zpráva pro spotřebitele, ale i výzva našim zemědělcům a cukrovarníkům. Na rozdíl od starých členských států Unie absolvovali naši řepaři a cukrovarníci zatím v současném unijním režimu pouze jeden hospodářský rok. Před vstupem byla cena za cukrovku i cena cukru v průměru o třetinu nižší a i za této situace jsme byli konkurenceschopní a dokázali jsme s nižšími podporami kromě zásobení vlastního trhu i úspěšně exportovat. Je proto s podivem, že Hynek Fajmon, jeden z našich europoslanců, zařadil ČR v novém cukerném pořádku mezi nekonkurenceschopné státy.

Pokud se pan europoslanec nechtěl ptát na skutečnou situaci na ministerstvu zemědělství, mohl se zeptat samotných podnikatelů. Ti by mu pravděpodobně řekli, že by určitě uvítali větší dotace, nicméně méně dotací jim dává výhodu v konkurenčním boji na evropském trhu. Řada jejich protivníků se může rozhodnout pro ukončení činnosti s vidinou kompenzací za likvidaci movitostí, včetně vypořádání sociálních a ekologických dopadů.

Ale právě v této možnosti volby vidím největší plus pro nový návrh cukerného pořádku v porovnání s předchozím návrhem exkomisaře Fischlera. Jeho cukerní reformu se podařilo zvrátit i díky velkému tlaku ČR. Fischlerův návrh spojit kvótu cukru pro domácí trh a export a výsledek pokrátit o 16 procent byl pro ČR nepřijatelný. Znamenal by autoritativní snížení produkce cukru u nás a z exportní země by se ČR stala rázem zemí čistě dovozovou. Naše protesty byly naštěstí úspěšné a ČR může vyrábět pro domácí spotřebu i vývoz. Nový návrh komisařky Fischer-Boelové vychází z možnosti dobrovolného ukončení činnosti těch cukrovarnických společností, které při snížení dotací nedokážou přežít. To ale není situace cukrovarů v ČR. Přestože nechci předjímat jejich rozhodnutí, je zřejmé, že nové, tvrdší podmínky mohou paradoxně znamenat expanzi tuzemského cukrovarnictví. Pěstování cukrové řepy a výroba cukru má v ČR bohatou a slavnou tradici, máme pro pěstování cukrovky dobré podmínky a umíme vyrobit cukr kvalitní, cenově konkurenceschopný. Navíc je cukrovka pro dané oblasti v osevních postupech těžko zastupitelná.

Ani přiměřená podpora zemědělské výrobě obecně není zátěží pro daňové poplatníky, protože je levnější, než udržování kulturní krajiny speciálně najatým „zahradníkem“. A pokud my, daňoví poplatníci, naši společenskou objednávku nebudeme částečně hradit v zemědělské produkci, zaplatíme ji z druhé kapsy na údržbu krajiny, ať již přes fondy, či přímé služby. Tím se ale vzdáme produkce - tedy zisku pro společnost - a ztratíme další pracovní příležitosti jak pro lidi na venkově, tak pro všechna návazná odvětví. Pokud se vrátím konkrétně k cukernému pořádku, pak jeho nejnovější návrh, který snižuje podpory, neznamená růst cen cukru, jak by tomu bylo u mnoha jiných komodit. Proti tomuto návrhu tedy není v ČR snad nikdo, kromě europoslance Fajmona.

Petr Zgarba