Klimatické změny a struktura evropského zemědělství

Současný trend klimatických změn povede k vysychání jihoevropských zemí kolem Středozemního moře, zatímco ve střední Evropě a v Alpách se budou stále častěji opakovat záplavy. Tyto důsledky oteplování klimatu na Zemi výrazně ovlivní evropské zemědělství. Sdělili to přední evropští experti ministrům zemědělství a životního prostředí Evropské unie na včerejší neformální schůzce v Londýně.

Severní Amerika, Rusko a severní i střední Evropa by na tomto vývoji měly vydělat a stát se velkými dodavateli potravin do oblastí, jejichž podmínky pro zemědělství se podstatně zhorší. Mezi ně patří severní Afrika, ale i jižní Evropa, uvedl rakouský expert Günter Fischer. Celkově odhadl, že klimatické změny prohloubí propast mezi bohatými a rozvojovými zeměmi, které na ně nejvíce doplatí.

"Klimatické změny v podstatě zlepší meteorologické podmínky pro české zemědělce, vytvoří optimální teplotu pro pěstování některých plodin," řekl český ministr zemědělství Petr Zgarba. Dodal však, že globální oteplování je na druhé straně závažný problém a očekává stále častější výkyvy počasí, i když důsledky nebudou podle něj v Česku tak zlé.

Podle britského odborníka Martina Parryho se bude do severní Evropy dál šířit kukuřice, slunečnice či sója, zatímco ve Španělsku porostou tropické plodiny, ale pouze na zavlažovaných plochách. Upozornil, že přesahuje-li dnes teplota v jižní Francii 30 stupňů Celsia zhruba 30 dní v roce, v roce 2080 už to bude 80 dní. Zemědělská politika se bude muset přizpůsobit – zvětšující se znevýhodněné oblasti budou vyžadovat větší podpory. Dostatečně zavlažovaná střední a severní Evropa bude vyrábět hodně potravin, ale musí být připravena na častější náhlé katastrofy, zejména povodně.

"Očekávané zvyšování výnosů v zemědělství je jen okrajovou výhodou ve srovnání s celkovými dopady změny klimatu," řekl náměstek ministra životního prostředí Tomáš Novotný. Rostoucí riziko povodní není podle něj dobrou zprávou; investice do protipovodňových opatření zůstávají prioritou. Předpokládá, že většina z 20 až 30 miliard korun ročně, které má ČR dostávat na ochranu životního prostředí z fondů EU od roku 2007, půjdou převážně na tyto účely místo čistíren odpadních vod, s nimiž se původně počítalo.

V zemědělství vzniká v EU deset procent skleníkových plynů, ekvivalent 468 milionů tun oxidu uhličitého v roce 2004. Příčinou je vedle průmyslových hnojiv a hnoje také metan, který se houfně vytváří v trávicím ústrojí zvířat. Zemědělství je tak druhým největším producentem škodlivých emisí po energetice, uvedl v tiskové zprávě statistický úřad Eurostat.

Zatímco zemědělské zvířectvo v čele s dobytkem zásobuje ovzduší metanem, průmyslová hnojiva zase zamořují vzduch dusíkem. Celková produkce těchto plynů však začíná v posledních letech klesat. Důvodem je omezování hnojiv ve většině zemí, ale také klesající stavy zvířat. V roce 1998 se ve 25 státech dnešní EU chovalo 354 milionů kusů hospodářských zvířat, o pět let později to bylo již 327 milionů kusů.

Unijní zemědělství si navíc v posledních letech usilovně snaží najít k ochraně životního prostředí cestu. Vedle rozmachu ekologických farem je stále rozšířenější pěstování biomasy. Obliba tohoto přírodního paliva vzrostla mezi léty 1993 až 2003 téměř o polovinu. Roční produkce biomasy v EU již energeticky odpovídá 69 milionům tun ropy, a tento ekologický zdroj tak v EU kryje čtyři procenta spotřebované energie. Mezi jednotlivými zeměmi však zůstávají značné rozdíly. Rekordmanem je Lotyšsko, kde biomasa pokrývá plnou třetinu spotřeby energie. Ve Švédsku je to čtvrtina a v Rakousku a Finsku pětina spotřeby. Naopak Velká Británie, Irsko nebo Belgie jsou pod 2 %.

Zemědělství v Česku se podle ministra Zgarby podílí na produkci skleníkových plynů jen minimálně (necelá 3 %) ; je to dáno i tím, že od roku 1990 neustále klesá počet skotu. Právě skot a drobný dobytek je totiž podle statistiky EU významným zdrojem metanu – plyny vznikající v trávicím traktu hospodářských zvířat představují 32 procent všech zemědělských emisí, dalšími 20 procenty se podílejí hnoje a močůvky.

Zdroj: TZ Eurostat