Nová strategie základního hnojení při konzervačním zpracování půdy

Dlouhodobé konzervační zpracování půdy vede k pozvolnému obohacování zpracovávané vrstvy půdy humusem i živinami, ale také k dlouhodobému poklesu obsahu základních živin v bývalém podorničí. Jaké důsledky z toho vyplývají pro systém hnojení shrnuje německý autor v následujícím článku. Pokud se půda obdělává jen mělce, mění se dynamika živin v půdě. Jaké důsledky z toho vyplývají pro systém hnojení shrnuje německý odborník v následujícím článku.

Pravidelná orba pluhem vede k promíchávání půdy v pluhem zpracovávané vrstvě a tím i k dobrému rozdělení živin (z posklizňových zbytků, zbytků kořenů, stejně jako z aplikovaných organických i minerálních hnojiv) v ornici. Při ochranném zpracování půdy zpravidla promíchávací efekt orby pluhem odpadá. Posklizňové zbytky, organická i minerální vápenatá, fosforečná, draselná a hořečnatá hnojiva zůstávají především ve zpracovávané vrstvě půdy. Značný vliv na dynamiku živin a jejich přeměnu v půdě má hloubka a intenzita zpracování půdy. Zatímco postupy přímého výsevu nakypřují půdu jen do hloubky několika centimetrů, je to u variant se zpracováním půdy radličkovými a talířovými branami asi 8 až 20 cm. Intenzivní nakypření podporuje zejména mineralizaci organicky vázaných živin, zvláště dusíku. Tyto aspekty je třeba brát v úvahu při vyhodnocování účinku bezorebného systému na dynamiku živin v půdě.

Na podzim roku 2004 byl na parahnědozemi po sklizni cukrovky vyhodnocen vliv dlouholetého nepřetržitého používání bezorebného systému na obsah živin v různých hloubkách půdy. Pozemek byl až do roku 1992 každoročně zpracováván orbou pluhem do hloubky 30 cm, poté se uskutečnil přechod na bezorebné zpracování půdy do hloubky asi 12–15 cm. Výsledky ukázaly, že v nejsvrchnější 15cm vrstvě půdy (ornice) byl obsah humusu i celkového dusíku vyšší než ve vrstvě 15–30 cm. V důsledku zapracování posklizňových zbytků do původní svrchní vrstvy ornice se zde tedy vytvořil vysoký humusový potenciál, zatímco do dřívějšího podorničí byl přísun humusu při bezorebném zpracování půdy velmi omezený. Mineralizace posklizňových zbytků zůstává – nezávisle na systému zpracování půdy – ohraničena hloubkou zpracování půdy v dané době. Hodnota pH je přitom ve svrchních 15 cm o 0,3 jednotek vyšší než v hloubce 15–30 cm.

Velké rozdíly byly pozorovány u méně pohyblivých živin. Při dlouholetém průměru srážek 580 mm dochází na stanovišti se silnou sorpční kapacitou k velmi malému ukládání fosforu a draslíku do hlubších vrstev půdy. Tento malý transport živin do bývalého podorničí se může pravděpodobně uskutečňovat pouze chodbičkami žížal nebo malými trhlinami v půdě.

V hloubce 10–15 cm byl o 7 mg P2O5, popř. o 19 mg K2O na 100 gramů půdy vyšší obsah těchto základních živin.

Do jaké míry redukuje silnější prokořenění na živiny bohaté vrstvy půdy v bezorebném systému rozvoj kořenů ve spodních vrstvách půdy a tím i příjem fosforu a draslíku, není možné v současné době plně vyhodnotit. Obecně bylo při konzervačním zpracování půdy zjištěno lepší prokořenění spodních vrstev půdy, čímž se zlepšil i příjem fosforu a draslíku. Tyto vrstvy však mohou přispět k výživě rostlin pouze tehdy, pokud se v nich nachází dostatečné množství rozpustného P a K. Minimálně při středním nebo vysokém obsahu živin pod zpracovávaným horizontem se ukazuje, že na mnoha stanovištích je v současné době dostatečný příjem těchto prvků zajištěn.

Jednou z možností pro kontrolu výživového stavu rostlin i v podmínkách dlouhodobého pěstování bez orby je využití listové analýzy. Nízká nebo nedostatečná koncentrace fosforu a draslíku v rostlinách může ukazovat – navzdory aplikovanému základnímu hnojení nebo střednímu až velmi vysokému obsahu P a K v půdě – na ztížené podmínky pro příjem živin.

Jako výhodná se v zájmu vysoké efektivnosti P-, K- a Ca-hnojení a dostatečné výživy rostlin základními živinami jeví sporadická orba pluhem v rámci osevního postupu, zvláště před cukrovkou. Sporadická orba v rámci bezorebného systému by však oslabila jeho pozitivní vliv na strukturu půdy, vodní režim půdy a také půdoochranný efekt. Jednorázovou orbu v rámci osevního sledu nelze proto všeobecně doporučit. Při rozhodování o sporadickém využití orby pluhem je třeba brát v úvahu veškeré pěstitelské aspekty, stejně jako hlediska půdoochranná.

V současné době využívaná koncepce odběru půdních vzorků pro zjištění obsahu fosforu, draslíku a hořčíku, stejně jako pro stanovení hodnoty pH, vychází z dynamiky živin v půdě zpracovávané orbou. Výzkumy ukázaly, že v důsledku průzkumu v hloubce 0–30 cm jsou zjišťovány většinou nižší obsahy fosforu a draslíku než ve vrstvě 0–20 cm, což vede k doporučením vyšších dávek hnojiv. Půda v hloubce 20–30 cm podléhá dlouholetému ochuzování o živiny v důsledku odběru živin rostlinami. S přibývající hloubkou půdy se tedy zvyšuje i doporučené hnojení fosforem. Velké rozdíly se ukazují u hnojařských doporučení pro draslík. Vezme-li se za základ velmi vysoký obsah draslíku ve vrstvě 0–10 cm, doporučuje se K-hnojení opominout. Při hloubce odběru vzorku z vrstvy 0–30 cm je doporučeno hnojení 42 kg K2O na hektar. Hnojařská doporučení pro vápník a hořčík nebyla v konkrétních případech hloubkou odběru vzorku ovlivněna. Celkově se na základě relativně nízkého odběru hořčíku z pole (ve srovnání s draslíkem) a rovněž i vysoké mobilitě hořčíku v půdě zdá, že riziko silného ochuzení spodních vrstev půdy při bezorebném systému je spíše nízké.

Jiná situace nastává při prokázané potřebě vápnění půdy. Rychlá neutralizace oblasti hlavní kořenové zóny je možná jen tehdy, pokud je vápenaté hnojivo zapracované dostatečně hluboko a přijde do kontaktu s půdou vyžadující vápnění. Jinak se očekávaný pozitivní vliv na výnos a strukturu půdy nedostaví. Mělké zapravení vápenatého hnojiva radličkovými nebo talířovými branami není zpravidla dostatečné, pokud potřebu vápnění vykazují i spodní vrstvy půdy. Podle bavorských výzkumů však na stanovišti se sprašovou hlínou náchylnou ke kyselé reakci byla při velmi vysokých srážkách hodnota pH v hloubce 0–10 cm výrazně nižší než v hlubších vrstvách půdy. V takovýchto podmínkách není hluboké zapravení vápenatého hnojiva očividně potřebné, protože zpracování půdy a srážky se postarají o rozdělení vápenatého hnojiva do vrstev půdy vyžadujících vápnění. Tyto výsledky však ukazují, že v rámci trvalého bezorebného systému je možné díky odpovídajícímu vápnění předcházet překyselení půdy pod zpracovávanou vrstvou půdy.

Podle současných znalostí není při využívání bezorebného systému změna hloubky odběru vzorků pro půdní průzkum na obsah hlavních živin potřebná. Odběr těchto vzorků by se měl uskutečnit z hloubky minimálně 20 cm.

DLG-Mitt., Dünger–Mag., 2005, Sommer/05, s. 10–13