Vega-Sicilia: kult i mýtus španělského vinařství

Kladívko dražitele v americkém Naples dopadlo na desku stolu potřetí: třílitrová lahev Vega-Sicilia Unico ročníku 1986 byla na počátku loňského roku prodána za rovných 65 tisíc dolarů. Zároveň tak padl rekord ve výši sumy, jaká byla kdy zaplacena za španělské víno. Ostatně i ten předcházející patřil lahvi se stejnou, černobílou etiketou, kterou znají po celém světě nejen milovníci vína, ale v zemi jejího původu navíc i každý školák. Legenda, kult i mýtus španělského vinařství: Vega-Sicilia.

V roce 1864 se na svůj majetek v dnešní oblasti Ribera del Duero vrátil Don Eloy Locanda a přivezl si s sebou z Bordeaux 18 000 sazenic Cabernetu, Merlotu a několika dalších odrůd. Na nově založených vinohradech je vysadil spolu s Tinto Fino, místní variantou Tempranilla, a učinil tak první kroky na cestě k budování dnešní legendy.

Réva v té době však znamenala pouhý doplněk k ostatním hospodářským aktivitám, mezi nimiž převládalo pěstování zeleniny a chov dobytka. Nicméně vyráběné víno vůbec nebylo špatné, a tak sudy se zdejším "stolním" mířily do vzdáleného a slavného regionu, kde byly následně lahvovány a s nápisem Rioja na etiketě mířily k zákazníkům...

V roce 1915 padlo v rodině Herrerů, tehdejších majitelů vinařství Vega-Sicilia, zásadní rozhodnutí - vyrábět víno pod vlastním jménem. Jeho produkce nebyla zpočátku určena k obchodním účelům, ale především k reprezentaci rodiny mezi přáteli z aristokratických kruhů.

Budoucí mýtus tak bezděky získával na síle. Ve vyšších vrstvách společnosti byl o znamenité víno, které se nedalo běžně sehnat na trhu, zájem opravdu mimořádný. V roce 1929 se dostavily první velké úspěchy na mezinárodní scéně a strmá kariéra tohoto vína pokračovala i v následujících dobách, kdy se drtivá většina ostatních španělských vinařů věnovala levné a obyčejné produkci.

Preciznost všech úkonů na vinici i ve sklepě, dokonalá čistota a radikální omezování výnosů na vinohradu jsou základem práce všech špičkových vinařství. Vega-Sicilia k tomu přidává ještě něco navíc: neobvykle dlouhé zrání vína před jeho uvedením na trh. Při něm se podle povahy ročníku a vývoje vína využívá jak velkých, tak malých sudů různého stáří a původu. Vyzrávání vína pokračuje v lahvi.

"Víno zůstává tak dlouho ve sklepě, dokud není perfektně připraveno k pití," tak zní jednoduché krédo téhle španělské legendy. V roce 1991 byla například uvedena na trh dvě vína - ročník 1968 a ročník 1982. "Šedesátosmička" tedy ve sklepě zrála plných 23 let. Na druhou stranu existují ročníky, při nichž VegaSicilia Unico nespatří světlo světa vůbec. Kvůli uchování špičkového renomé totiž výrobce v horších ročnících raději svoji prestižní značku vůbec nepoužije.

Termín "Vega" označuje úrodnou pláň a "Sicilia" se do názvu nedostala díky někdejšímu spojení Španělska s tímto vzdáleným ostrovem, nýbrž jako zkomolenina slova Cecilia. Svatá Cecílie je sice patronkou hudebníků, ale určitě svým jménem ráda zaštítí i nektar v podobě nejslavnějšího španělského vína.

Tomáš Dominec