Bezzemci v českém pohraničí

Restituce zemědělské půdy dlouho zmírňovaly dřívější křivdy. Teď se ale s křivdami spekuluje a zemědělci si stěžují, že přicházejí o půdu. Čerpací stanice ONO u chebské výpadovky na Prahu prodává litr Naturalu 95 za pouhých 27,90 Kč, ale zemědělec Vladimír Tůma tankuje levné palivo se smíšenými pocity. Tůma je ředitelem Agro&kombinátu Dolní Žandov a pozemky pod pumpou a přilehlým parkovištěm byly až donedávna částí pole, kde zemědělský podnik pěstoval krmení pro dobytek. Půdu, původně státní, měl podnik pronajatou od Pozemkového fondu ČR. Zemědělci by si ji rádi koupili, ale v té době to zákon neumožňoval. Státní půda se neprodávala. Fond ji vracel jen původním majitelům nebo vydával jako náhradní pozemky držitelům restitučních nároků. A tak přednost dostal držitel skoupených restitučních nároků.

Z pole u hlavní silnice se v očích novopečeného vlastníka rázem stal atraktivní stavební pozemek. Logicky usoudil, že prodej nafty a benzinu vynese víc než pěstování pšenice. "Kus pole obratem prodal síti čerpacích stanic, na zbylé části nám pak dovolil hospodařit, ale už za podstatně vyšší nájem. Každou námitku odbývá tím, že Němci mu nabízejí víc," přibližuje podmínky zemědělského podnikání u státní hranice s Německem Vladimír Tůma.

NEJISTÝ PODNÁJEM.

Agro&kombinát Dolní Žandov hospodaří na 4500 hektarech zemědělské půdy, ale jen 600 hektarů vlastní. Většinu půdy si pronajímá. "Jsme poslední velký zemědělský podnik, který se udržel po privatizaci bývalého Státního statku Cheb. Ostatní farmy už původní rozlohu neudržely. I my jsme postupně přišli o 1500 hektarů," popisuje Tůma zdejší poměry.

Při svém vzniku v roce 1992 společnost od státu výhodně získala hospodářské budovy s vybavením, zemědělskou techniku i dobytek. Jen půdu ne. V Dolním Žandově tak privatizovala kravín, ale okolní pastviny získal někdo jiný. "Krávy jsme nemohli vyhnat na pastvu, ale ani jim na zimu zajistit krmení. Dokonce jsme se museli složitě dohadovat o příjezdovou cestu ke stájím," ilustruje Tůma praktiky Pozemkového fondu. Všechny dojnice nakonec zemědělci prodali na jatka. Místo skotu začali ve stájích chovat krůty. Nepotřebují pastviny a spokojí se s dovezeným zrním.

STÁT NAHRÁL SPEKULANTŮM.

Asi 90 procent půdy na Chebsku bylo státních. Původních restituentů bylo v Sudetech poskrovnu a jejich potomci o zemědělství zpravidla neměli zájem. S restitučními nároky se čile obchodovalo, a tak řadu polí získali překupníci. Místní zemědělci si příliš nepomohli ani po roce 1999, když zákon umožnil státní půdu prodávat. Přeplatili je solventnější uchazeči. Většina z nich podle Tůmy kupovala pozemky ze spekulativních důvodů. Buď v nich viděla lukrativní stavební parcely, anebo na vlastní jméno kupovali polnosti pro zájemce z Německa nebo dokonce z Nizozemska a Itálie. "Vede tu hlavní silnice do Prahy, poblíž je rekreační jezero s přehradou a do Německa coby kamenem dohodil," vypočítává Tůma možnosti, které zemědělská půda ve zdejším regionu skýtá.

Soukromý zemědělec Gabriel Kužel měl od Pozemkového fondu pronajato 400 hektarů, ale o 110 postupně přišel. Nejvíc ho mrzí, že jedno z polí mu dal Pozemkový fond do prodeje o pouhé tři měsíce dřív, než by mu na něj jako dlouhodobému nájemci vzniklo předkupní právo. Další pozemek ztratil v nerovné cenové soutěži s uchazečem, který půdu kupoval pro zájemce z druhé strany hranic. Kužel jen bezmocně přihlížel, jak se překupník mobilním telefonem domlouval s německým klientem. Pozemkový fond prodává metr čtvereční zemědělské půdy v Česku v průměru za něco přes čtyři koruny, ale tady na Chebsku se cena obvykle vyšplhá až na 12 Kč, tedy na trojnásobek. Stohektarové pole tak vyjde na 12 milionů korun. Gabriel Kužel říká, že taková cena je pro českého zemědělce nedosažitelná. "Když mi nakonec zbude 160 hektarů, budu radostí metat kozelce."

PENÍZE NEBO ŽIVOT.

"Roční tržby ze sto hektarů se v místních podmínkách pohybují mezi 1 až 1,5 milionu korun. Musel bych deset let dávat stranou veškeré utržené peníze, abych takové pole zaplatil. Z čeho pak ale bude moje rodina žít?" klade si řečnickou otázku Kužel. Už teď je dům jeho rodičů zastavený u banky.

Dolnožandovský Agro&Kombinát si k zemědělské činnosti vydělává podnikáním v jiných aktivitách, například prodejem uhlí. Přesto se Vladimír Tůma netají finančními starostmi. Chebský masokombinát " investoval do modernizace, takže se topí v dluzích a zemědělci marně čekají na peníze za maso. Mlékárny v Mariánských Lázních a Karlových Varech zkrachovaly už dávno, ale za odebrané mléko dluží rolníkům dodnes. Nejbližší zpracovatelský závod je až v 50 kilometrů vzdáleném Stříbře.

"Firma od nás mléko zatím bere, ale k drobným producentům se jí nevyplácí zajíždět," říká Tůma. Přesto se nad stádem skotu vznáší přízrak drastické čistky. Vše nasvědčuje tomu, že Dolní Žandov letos překročí Unií přidělené kvóty o 250 tisíc litrů mléka. Evropská komise penalizuje každý nadbytečně vyrobený litr mléka devíti korunami, takže zemědělci pravděpodobně přijdou takřka o 2,5 milionu korun. Když pošlou přebytečné dojnice na porážku, budou muset pastviny nákladně udržovat sklízecí technikou, anebo o ně přijdou.

VYNÁŠÍ JEN OBILÍ.

Soukromý zemědělec Gabriel Kužel z ekonomických důvodů chov skotu vůbec neprovozuje. Na pozemcích pěstuje pouze obilí, které kvůli výhodnější ceně prodává do Německa. "Němečtí zemědělci se v České republice chovají podobně. První, co u nás zruší, je živočišná výroba. Zaměřují se jen na obilí a řepku. Domácí zaměstnance propustí, na sezonní polní práce najímají Ukrajince," popisuje praktiky našich západních sousedů. Zdůrazňuje také, že v Německu je půda v průměru desetkrát dražší než u nás a kupní síla vyšší. Navíc jsou tam na prodej jen malé pozemky. Pole o rozloze sto hektarů se tam prakticky koupit nedá. Situační a výhledová zpráva Půda z dílny Ministerstva zemědělství ČR to potvrzuje.

Podle ní má Česko vzhledem k počtu obyvatel jednu z nejvyšších výměr zemědělské půdy. Na každého občana České republiky připadá přes čtyřicet arů půdy, takřka dvojnásobek proti průměru Evropské unie včetně Německa. Vůbec nejméně půdy na hlavu má Nizozemsko. Půdu v západním pohraničí kupují Němci, na jihu Moravy Rakušané. Nizozemci si u nás pořizují nejúrodnější pole ve vnitrozemských nížinách. Půdy u nás máme relativní nadbytek a její cena je proti státům bývalé unijní patnáctky nízká. Tržní cena ve starých spolkových zemích SRN je třináctkát vyšší, v někdejší NDR pak sedmkrát vyšší, než za jakou se prodává u nás. V Nizozemsku je to dokonce až 14násobek domácí ceny. Hektar půdy tam v průměru stojí 22 661 eur, zatímco v Česku je to 1619 eur, vyplývá z cenové mapy, sestavené Výzkumným ústavem zemědělské ekonomiky.

POZORUHODNÉ JE,

že tržní cena půdy se u nás neřídí kvalitou ani úrodností, ale odvíjí se od polohy a velikosti pozemku. Nejčilejší obchodování je kolem velkých měst, kde lze zemědělskou půdu využít na stavební pozemky anebo v rekreačních oblastech. Nejdražší je Praha-východ, Hradec Králové, Brno-venkov a Znojmo. Když se v Kolíně rozkřiklo, že tam zahraniční investor vybuduje automobilku, vzrostla cena tamní půdy dvacetkrát.

Většina zemědělců - stále je to kolem 90 procent - hospodaří na pronajaté půdě. Necelou čtvrtinu z toho pronajímá stát prostřednictvím Pozemkového fondu. Nájemné zpravidla činí jedno procento z úředně stanovené ceny půdy a pohybuje se kolem 880 korun za hektar a rok. Nejvíc státní půdy mají zemědělci v pronájmu v okresech Cheb, Bruntál a Tachov.

Ministerstvo zemědělství přiznává, že z odstátněné státní půdy bylo 1721 hektarů prodáno českým firmám, které vlastní zahraniční kapitál. Chebští zemědělci tomu nevěří. Dokonce i Pavel Brandl z územního pracoviště Pozemkového fondu v Chebu odhaduje, že z vydaných 17 700 hektarů státní půdy v okrese je 1750 hektarů, tedy desetina, v majetku firem, za kterými stojí zahraniční kapitál. Tůma s Kuželem jsou ale přesvědčeni, že cizinci na Chebsku už ovládli polovinu vydané státní půdy.

Není v tom ale xenofobie. "Němci nehospodaří špatně, pole mají vzorně upravená," uznává Gabriel Kužel. A lidé prý pro ně pracují často s větším nasazením než pro Čechy.

FORMÁLNÍ ODKLAD.

Tak či tak je ale překvapivé, že státní půda končí v majetku zahraničních firem, přestože si Česká republika v přístupových dohodách s Evropskou unií vymohla sedmiletý odklad na prodej půdy cizincům. Tuto zásadu lze ovšem zcela legálně obejít, a to dokonce několika způsoby. Nejběžnějším je založit si u nás firmu se zahraničním kapitálem a českým jednatelem. Ten půdu buď najme, anebo koupí, případně vymění za skoupené restituční nároky. Náš vstup do Unie celou záležitost podstatně zjednodušil.

"Loňská novela devizového zákona umožnila zahraničním občanům kupovat českou půdu, pokud tu na ní podnikají a bydlí v Česku aspoň tři roky," vysvětluje poslanec zemědělského výboru a člen dozorčí rady Pozemkového fondu Josef Mandík (KSČM). Podstatné je, aby se zaregistrovali v evidenci zemědělských podnikatelů u obecního úřadu a měli tu trvalé bydliště. Firmy, vlastněné zahraničním kapitálem, si také mohou českou půdu pronajímat a po třech letech nájmu na ni získají předkupní právo. Další metodou, jak se dostat k půdě, je najít prostředníka, který skoupí restituční nároky.

Když stát půdu jednou vydá, může s ní nový vlastník nakládat, jak chce a dokonce ji využívat k jiným než zemědělským účelům. Předtím je sice nutné vyjmout pozemky z půdního fondu, ale to už řeší jiný zákon.

Poslanec Mandík vidí hlavní problém v tom, že Pozemkovému fondu žádný zákon nenařizuje lhůty k rozhodování, takže pracuje pomalu. Navíc se ve veřejných soutěžích o půdu střetávají zájmy několika žadatelů, kteří splňují vstupní podmínky. To znamená, že mají půdu pronajatou a ještě si opatří restituční nároky.

RESTITUČNÍ TEČKA.

V současné době v Česku zbývá vydat státní půdu zhruba za 2,3 miliardy korun, přičemž podle Agrární komory je původních restituentů asi pětina z celkového počtu držitelů restitučních nároků. Nervozita spekulantů stoupá, protože se blíží konec roku a s ním i tzv. restituční tečka. Kdo si náhradní pozemky neopatří do 31. prosince, ztratí možnost takto půdu získat a dostane za ni finanční náhradu. Poslanec ODS Vlastimil Tlustý se zasazuje o posunutí restituční tečky až do konce roku 2009. Argumentuje tím, že restituenti nedostali možnost náhradní pozemky získat.

Poslanci ale v úterý zamítli program mimořádné schůze, na které měla být novela zákona o půdě projednána v prvním čtení. Restituční tečka tak zatím platí dál.

ZA POMALOU PRÁCI

byl už předtím Pozemkový fond kritizován také Nejvyšším kontrolním úřadem. Pozastavoval se nad tím, že Pozemkový fond prodává půdu, aniž by ji předtím veřejně nabídl restituentům, kteří mají v daném místě nevydané pozemky. Případně vydá pozemek uchazeči, který si restituční nároky opatří až dodatečně. Půda se také přednostně dostala do rukou osob, které nesplnily zákonné podmínky, to znamená, že na ní nepodnikaly stanovený počet let. Pozemky určené k restituci často končí v rukou realitních kanceláří anebo je výhodně koupily obce. Za zvlášť alarmující označili kontroloři NKÚ situaci v Praze. Pozemkový fond tu hlavnímu městu bezplatně vydal pozemky určené k bytové výstavbě a radní je obratem prodali obchodníkům s realitami. V jiném případě Pozemkový fond půdu prodal zájemci za nápadně nízkou cenu a ještě mu umožnil ji splácet třicet let za pouhých 65 korun ročně.

Případný posun restituční tečky vzbuzuje mezi zemědělci na Chebsku obavy. Držitelé nároků mají v soutěži o půdu přednost před nájemci. Aktuální kolo nabídek dokonce Pozemkový fond vypsal jenom pro restituenty, nájemci se zúčastnit nemohou. Jedná se ale pouze o jednorázový exces a pro soutěže v příštím roce se už s ničím takovým nepočítá.

"Restituce v našem okrese dnes nemají nic společného s nápravou starých majetkových křivd a skuteční zemědělci na to doplácejí," tvrdí Vladimír Tůma z Dolního Žandova. "Kvůli majetkovým přesunům ani patnáct let po revoluci nevíme, kam vlastně investovat nebo jestli třeba nezkrachujeme."

O kolik se hraje

Zbývající restituční nároky v účetní ceně 2,3 mld.Kč

Zbývající restituční nároky v odhadované tržní ceně 100 mld.Kč