EU se dohodla na reformě cukru, zamlouvá se ČR i Slovensku

Kompromis o cukerné reformě v Evropské unie dnes schválili ministři zemědělství 23 z 25 členských států, nepřijatelná se zdála pouze Polsku a Řecku. První velká změna unijního uspořádání trhu s cukrem od jeho vzniku v roce 1968 jeví i prvním velkým úspěchem Británie od červencového převzetí předsednictví v čele EU.

Dohodnutá podoba reformy, kterou si vynutil tlak mezinárodního obchodu, je přijatelná i podle českého ministra zemědělství. "Umožní zachovat výrobu v konkurenceschopných regionech, mezi něž ČR patří," uvedl Jan Mládek a zdůraznil, že farmáři v nových členských zemích budou odškodněni za újmu na příjmech stejně jako v původní "patnáctce". Čeští pěstitelé mají dostat každý rok z EU přibližně 1,3 miliardy korun. "Je to přijatelný kompromis," míní jeho slovenský kolega Zsolt Simon, jakkoli si původně přál radikálnější změny. "Návrh jsme podpořili, aby SR získala větší objem financí a naši farmáři a cukrovarníci byli lépe zajištěni." Větší pružnost reformy tak umožní zachovat výrobu alespoň v nejproduktivnějších regionech.

"Nedojde na administrativní krácení kvót, které by hrozilo snížením české produkce o 72.000 tun a ztrátou soběstačnosti," připomněl Mládek s tím, že naopak cukrovary v ČR si budou moci přikoupit kvótu na dalších 20.000 tun, při ceně 730 eur za tunu. Slovensko může dodatečně získat 10.000 tun. Reforma má vést k snížení cen evropského cukru z více než trojnásobku na přibližně dvojnásobek světových cen cukru. U cenách pro spotřebitele se podle ministra neprojeví hned, ale postupně. Simon připustil, že dopady na pěstitele a cukrovary je ještě těžké předvídat, ve hře jsou totiž i kompenzace za přechod například na výrobu bioetanolu. Pokud by však výroba cukru hrozila poklesem pod 50 procent, má nastoupit záchranná síť.

Snížení cen pro spotřebitele předvídá po třech letech. Zaručené ceny cukru v EU od sezony 2006/07 klesnou během čtyř let o 36 procent, cukrové řepy o 42,6 procenta. Hořké sousto má pěstitelům "osladit" příspěvek z rozpočtu EU, kompenzující ztrátu jejich příjmů do výše 64,2 procenta. Pokud se stát zřekne více než poloviny své produkce, může být kompenzace po pět let zvýšena o dalších 30 procent. Současně odchod slabších výrobců z trhu má usnadnit restrukturalizační fond, samofinancovaný průmyslem. Kompenzace za tunu produkce má v prvních dvou letech reformy činit 730 eur, pak 625 a 520 eur. Naopak příspěvek do fondu, odváděný výrobci, má činit během tří let 126, 173 a 113 eur z vyrobené tuny cukru. Reforma má pomoci EU vypořádat se s prohrou ve Světové obchodní organizaci ve sporu o export dotovaného cukru (unie je druhým největším vývozcem po Brazílii) i připravit se na otevření trhu pro padesátku nejchudších zemí světa v roce 2009. Stávající režim navíc skončí napřesrok v červenci. Nová pravidla mají platit až do sezony 2014/15.

Produkce cukru v EU činí okolo 20 milionů tun cukru; dvě pětiny připadají na Francii a Německo, desetina na Polsko, kde se nachází přibližně třetina z více než dvou stovek evropských cukrovarů. Cukrovou řepu pěstuje 325.000 evropských farmářů. Největším světovým výrobcem je Brazílie s téměř 27 miliony tun. Po Brazílii je EU také druhým největším vývozcem; ročně vyveze skoro osm milionů tun. Bývalým evropským koloniím v Africe, Karibiku a Pacifiku, těšící se dosud zvýhodněnému přístupu na trh EU, má napřesrok pomoci unie sumou 40 milionů eur. Komisařka Mariann Fischerová-Bölová uvítala, že reforma si nevyžádá dodatečné náklady ze společné pokladny a současně posílí vyjednávací pozice EU příští měsíc na ministerské schůzce WTO v Hong Kongu.

Zaručené ceny mají klesat postupně, v prvním roce 2006/07 o pětinu, ve druhém o čtvrtinu, ve třetím o 30 procent a ve čtvrtém mají být nižší o 36 procent oproti stávajícímu stavu. Ze stávajících kvót má být vyloučen cukr pro chemický a farmaceutický průmysl, jakož i pro výrobu bioetanolu.