Z turistů placení „ochránci“ aneb význam rysích a vlčích hlídek

Každoročně se v médiích setkáváme s dobře organizovanou kampaní propagující význam rysích a vlčích hlídek. Jako kafemlejnek doprovází tyto akce stále stejné zprávy o smyšlených pěti stech ilegálně zabitých rysech, což se stalo podobným evergreenem, jako strašák Temelína.

V současnosti se značně změnil obecný postoj veřejnosti k těmto velkým predátorům Většina obyvatelstva, která se stále více soustřeďuje v městských aglomeracích, nikdy neviděla ani jediný z těchto druhů ve volné přírodě, nicméně však si je představuje jako stvoření relativně neagresivní, nezpůsobující vážnější škody a zasluhující si naprostou a systematickou ochranu. Považují tyto šelmy za symboly nebo modelové druhy zachování přírody a ochrany zvířat. Naproti tomu venkovské obyvatelstvo žijící více méně v bezprostředním sousedství s velkými šelmami je toho názoru, že je třeba je regulovat a eliminovat, protože si dokáží představit škody na svém majetku a mají zkušenosti s takovými škodami a újmami. Pravda se nachází, jak tomu obyčejně bývá, mezi těmito dvěma extrémy.

V přirozených přírodních ekosystémech velké šelmy preferují a přednostně osídlují rozsáhlé přírodní plochy, relativně nerušené. Je nutné si uvědomit, že v České republice však prakticky neexistují plochy nevyužívané člověkem, stejně tak neexistuje plocha, kterou by člověk svou prací a hospodařením nezměnil. Velké šelmy v našich podmínkách pravidelně využívají pro svoji potravu domácích zvířat i volně žijící zvěře, které představují převážně hodnotu sociálně-ekonomickou, což vede k nevyhnutelným silným konfliktům. Zachování těchto druhů je možné jen prostřednictvím soužití s člověkem a managementu jejich populace. Regulace může být jedním ze základních prvků této strategie managementu na regionální úrovni. Na základě trvalé existence populací musí být vypracován a realizován kvantitativní a kvalitativní plán, který by stanovil regulaci, zajišťoval finanční prostředky pro opatření na náhradu škod. Finanční náhrady škod působených velkými šelmami státem pro uživatele pozemků a vlastníky hospodářských zvířat jsou nedostatečné, nerespektují plemennou hodnotu či chovatelskou hodnotu predátory ulovené zvěře (hospodářských zvířat) a navíc jsou značně komplikované a administrativně náročné. Ti, kdo rozhodují o ochraně, většinou na venkově nežijí a přitom venkovanům vymezují podmínky ochrany, které někdy zbytečně komplikují jejich život, a přitom nejsou funkční.

Je faktem, že v současnosti nebyl prokázán žádný případ upytlačení rysa myslivcem. Glorifikované rysí, vlčí a medvědí hlídky, tedy skupinky proškolených „odborníků“, kteří se potulují přírodou, mnoho pozitivního nepřinesou. Určitě však povedou k dalšímu zvyšování rušení zvěře v přírodě, a tím k dalšímu zvyšování vlivu civilizace na přírodu. Rušená zvěř pak jistě bude reagovat většími škodami na lesních a zemědělských kulturách, které v konečném důsledku budou muset hradit myslivci.

Českomoravská myslivecká jednota, která sdružuje drtivou většinu myslivců v ČR, se dlouhodobě problematice velkých šelem věnuje. Zásadním způsobem změnila svůj dřívější vztah k velkým predátorům. ČMMJ vyhlásila nulovou toleranci jakýmkoli formám pytláctví, mezi něž ilegální lov velkých šelem (rys, medvěd, vlk) bezesporu spadá. Při přípravě na myslivecké zkoušky je v osnovách pevně zakotvena i pozitivní úloha velkých predátorů v ekosystémech. Zcela zásadně byly přepracovány i učebnice myslivosti pro výuku myslivců. Na podporu velkých šelem byly z prostředků členských příspěvků myslivců vydány plakáty vyzývající k jejich ochraně. Úzce, na rozdíl od Hnutí Duha bezúplatně, spolupracujeme s MŽP a Agenturou ochrany přírody a krajiny na Záchranném programu pro velké šelmy. Problematika ilegálního lovu byla v současnosti několikrát v širší míře publikována v časopisu Myslivost, který ČMMJ vlastní a rediguje. To ale mnohým nestačí a stále se snaží házet špínu na všechny myslivce bez rozdílu, využívajíc slovní termíny jako pytlačící myslivci a podobně.

V průběhu 90. let došlo k výraznému poklesu stavů srnčí zvěře v oblastech, kde se rys vyskytuje, krom toho na některých územích zcela vyhubil muflony a tetřevy, kteří byli také jeho kořistí. Současný pokles populace rysa tedy můžeme přičítat snížení potravní nabídky, výraznému zvýšení turistickému ruchu v oblastech výskytu a samozřejmě také zvýšené dopravě na silnicích. V médiích redaktoři tvrdí, že bylo upytlačeno 500 rysů. Z matematických modelů nárůstu populace rysa ostrovida v ČR vyplývá, že není možné, aby do současnosti mohlo dojít k ulovení 500 ks. ČMMJ rozhodně odmítá účelová tvrzení pana Bláhy z Hnutí Duha, který tímto smyšleným a nepodloženým údajem pilně zásobuje sdělovací prostředky. Pro mnoho ekologických hnutí je nutné vytvářet a publikovat vyhraněné názory, které pak dokáží náležitě zpeněžit ve formě dotací a příspěvků.

Považuji za důležité zmínit, že speciálně vyškolení členové rysích hlídek projdou speciálním kurzem ze dne na den a hned jsou ze všech velcí specialisti na tuto velmi složitou problematiku velkých predátorů. Člověk se zájmem o myslivost musí projít ročním teoretickým kurzem a praxí, přičemž skládá předepsanou zkoušku ze sedmi zkušebních předmětů. Úroveň odborných znalostí je tedy vyšší na straně myslivců. ČMMJ připravuje systém trvalého vzdělávání myslivců, s cílem zlepšení a aktualizaci znalostí. První etapou v realizaci tohoto trvalého vzdělávání myslivců bylo proškolení lektorů a zkušebních komisařů, které bylo dokončeno v roce 2005.

Výsledky specialistů z rysích a vlčích hlídek jsou přinejmenším sporné. Z pohledu mysliveckého hospodáře jednoduše ruší zvěř, což je v rozporu se zákonem. Nasbíraný trus (vědecký materiál), monitoring stop predátorů nijak nepřeváží negativní dopad jejich působení na zvěř, která je jejich přítomností rušena.

Nicméně vítám, že se z dřívějších připomínek poučili i aktivisté. V minulé kampani se totiž hlídky pohybovaly v terénu především v lednu a únoru, tedy v době, kdy myslivci přikrmují, předkládají medikovaná krmiva (zvěřina je z veterinárního hlediska nepoživatelná) a tudíž neloví. Jejich hlídky, které byly podpořené silnou mediální kampaní probíhaly v období, kdy ani pytláky potkat nemohly. Proto v minulosti na místní obyvatele působili tyto „odborníci“ spíše tragikomicky. V letošním roce hlídky již postihly závěr lovecká sezóny, ale opět jsou výsledky hlídek nulové.

Přeji tedy členům hlídek mnoho úspěchů v práci, mnoho nevšedních zážitků v přírodě, kam se jinak mimo zkouškové období a prázdniny většina z nich dostane jen zřídka. Až opadne jejich svaté nadšení a odejdou, budou to zase pouze poctiví, řadoví myslivci, kteří svojí celoroční prací v honitbách pomáhají nejenom zvěři, ale všem volně žijícím živočichům.

Závěr:

- díky umělé reintrodukci došlo k návratu velkých šelem na území ČR,

- v současné době se nacházejí velcí predátoři v oblastech, kde v minulosti zcela vymizeli nebo se v historických dobách vůbec nevyskytovali,

- myslivci vnímají pozitivní úlohu velkých šelem v ekosystému,

- ČMMJ prosazuje pozitivní úlohu velkých šelem v ekosystému, ekosystém hodnotí jako celek, a proto zároveň prosazuje i stanovení cílových stavů těchto predátorů, protože nelze upřednostňovat jeden druh proti druhým,

- v České republice prakticky neexistují plochy nevyužívané člověkem, stejně tak neexistuje plocha, kterou by člověk svou prací a hospodařením zásadním způsobem nezměnil,

- zachování velkých šelem ve středoevropských podmínkách je možné jen prostřednictvím soužití s člověkem a managementu jejich populace,

- současná podpora státu, je nedostatečná, administrativně velmi náročná,

- absolutní ochrana prosazovaná „ekology“ je kontraproduktivní, mediální prezentace ochrany je arogantní vůči myslivcům a uváděná data nejsou podložená,

- za úbytek rysů může především snížení potravní nabídky, zvýšený pohyb predátorů pro nalezení zvěře, stále rostoucí rušení zvěře díky turistice a dopravě a zvýšeným střetům s dopravními prostředky.

Ing. Jiří Šilha

jiri.silha@cmmj.cz

Českomoravská myslivecká jednota

tel.: 224 948456

http://www.cmmj.cz