Blíží se konec zemědělství a potravinové soběstačnosti?

V minulém týdnu se toho na politické scéně, zejména v Poslanecké sněmovně, odehrálo mnoho. V Parlamentním shromáždění Rady Evropy byla přijata rezoluce o odsouzení zločinů komunismu. Daleko více (a do dnešního dne) je však zločinů kapitalismu. Dříve nebo později budou odsouzeny. Na aktuálních problémech však ani jedno ani druhé nic nezmění. V Poslanecké sněmovně PČR se diskutovalo o majetkových přiznáních, o střetu zájmu a o dalších otázkách. Byla přijata řada zákonů a novel zákonů. Ani to však na aktuálních problémech nic nezmění.

Je to většinou zcela bezzubé a celý právní systém ČR je zcela impotentní. Organizovaný zločin prorůstá do policejního i státního aparátu. Za nejvážnější zprávu minulého týdne osobně považuji informace Českého statistického úřadu o některých stránkách vývoje zemědělství za celý rok 2005. Je to totiž velmi krásná ilustrace toho, jak to ve skutečnosti vypadá s tvrzením premiéra Jiřího Paroubka, že minulý rok byl nejúspěšnější v celé historii českého národa. Situace v českém zemědělství se totiž vyvíjí tak, že je oprávněná otázka: Blíží se konec českého zemědělství a potravinové soběstačnosti ČR?

Než se podíváme na současný stav, malý pohled do minulosti. Společně s vyrovnáním ekonomické a sociální úrovně Slovenska na úroveň českých zemí patřil rozvoj zemědělství a růst životní úrovně zemědělců k největším úspěchům 40 let socialismu v Československu. Například hrubá zemědělská produkce byla v roce 1989 proti roku 1937 vyšší asi o 70 %. Průměrné mzdy v zemědělství byly vyšší než průměrné mzdy za celé národní hospodářství. Srovnejme se současností: Za posledních 15 let do roku 1989 vzrostla zemědělská produkce na území ČR zhruba o 25 procent. Za 15 let po "sametové" se zemědělská produkce snížila asi o 30 procent. Stav skotu se snížil z 3360 tisíc kusů v roce 1990 na 1397 tisíc kusů v roce 2005. Obdobně se stav prasat snížil z 4569 tisíc kusů na 2877 tisíc kusů. Jedině v produkci obilí, částečně i brambora cukrovky, jsme na úrovni sklizní před patnácti lety. Tak velký pokles počtu hospodářských zvířat se pochopitelně projevil na produkci masa. V roce 1990 se vyrobilo masa v živé hmotnosti 1265 tisíc tun. V roce 2005 to bylo již pouze 421 tisíc tun. To se přirozeně projevilo i na spotřebě masa obyvatelstvem i na vztahu k bilanci zahraničního obchodu v této zbožové skupině. V roce 1990 se spotřebovalo na jednoho obyvatele za rok téměř 97 kilogramů masa celkem. V minulém roce to bylo kolem 75 kilogramů (přesná čísla ještě nejsou k dispozici).

Občané tohoto státu spotřebovali ještě méně, protože v uvedené spotřebě je i konzumace velkého nárůstu turistů a nákupy masa z Německa a Rakouska, pro které je nákup masa a potravin vůbec u nás velmi výhodný. Snížila se spotřeba i dalších výrobků zemědělství. Spotřeba mléka na jednoho obyvatele se snížila z 92 litrů asi na 58 litrů za rok. Spotřeba másla se snížila z 8,7 kg na obyvatele za rok 1990 na asi 4 kg v současné době.

Současná výroba masa a ostatních zemědělských výrobků již nestačí na (i sníženou) domácí spotřebu. Minulostí se stává potravinová soběstačnost (tedy i strategická bezpečnost) v krytí spotřeby obyvatelstva základními potravinami mírného pásma, z domácích zdrojů. Ukazují to údaje za rok 2005. V roce 2005 se vyrobilo 340 tisíc tun vepřového masa (o 10 % méně než v roce 2004). Zahraniční obchod s vepřovým masem byl pasivní, dovezlo se o 85 tisíc tun více, než se vyvezlo. To znamená, že asi čtvrtina spotřebovaného masa u nás byla z dovozu (Německo, Rakousko, Polsko). Hovězího masa se dovezlo asi 16 tisíc tun. To je asi 20 % domácí spotřeby masa. Dováží se i další - mléčné výrobky. Tendence poklesu domácí výroby a zvyšování dovozu se prohlubují. Je to výsledek diskriminační politiky Evropské unie. Naši zemědělci nemají stejné podmínky. Proč v té EU vlastně jsme?

Václav VĚRTELÁŘ