Marnotratné Mexiko hostí summit o vodě

Mexické hlavní město zamořuje téměř ďábelská kombinace záplav a nedostatku vody, stoupající úrovně odpadních vod a klesající hladiny vodních zdrojů. Jaké lepší místo by si mohli světoví představitelé vybrat k uspořádání Světového fóra o vodě, na němž se bude řešit, jak lépe zacházet s vodními zdroji? píše agentura AP.

Mnozí z 20 milionů obyvatel této metropole mají k dispozici tekoucí vodu maximálně hodinu týdně, zatímco téměř všechny vydatné deště stékají nevyužité do kanálů a vytvářejí gargantuovskou záplavu splašků, které několik málo městských čističek nemůže zvládnout.

Stejně jako americké New Orleans potřebuje i Mexiko pomoc - ale v mnohem větším měřítku. Ohromné pumpy pracují dnem i nocí, aby odčerpaly se splašky smíchanou vodu z rychle se potápějící, horami obklopené mísy, v níž město leží. V některých oblastech jsou záplavy z odpadní vody. Zhruba sedm z každých osmi záchodů vypouští nezpracovaný odpad.

Ve stejnou dobu mexické hlavní město čerpá tolik vody z podzemních povodí, že se některé čtvrti propadají až o třicet centimetrů ročně. Město by pravděpodobně propadlo, kdyby mělo být zkoušeno z pěti hlavních předmětů, které se budou na fóru, které dnes začíná, probírat: Jak může být voda využita k rozvoji, jak ji lépe a účinněji zajišťovat, jak pomoci chudým, jak ji využívat ekologicky a jak bránit, aby způsobovala přírodní katastrofy.

Mexický systém neslouží nikomu moc dobře. Skoro každý kupuje balenou vodu v lahvích nebo drahé systémy na domácí zpracování vody. Ale z toho nejhůře vycházejí chudí - pro mnohé je špatná voda nebo žádná voda jednoduše životní realitou.

"Nežádáme nemožné, ale bylo by fajn, kdyby voda tekla aspoň dvakrát týdně," říká dvaačtyřicetiletý Juan María Bautista Ortiz, jehož čtyřčlenná hodina má ve svém příbytku z dehtového papíru tekoucí vodu k dispozici hodinu týdně. Když se to povede a drahocenná voda teče, chytají ji do plastikových nádrží na špinavém dvorku a schraňují zhruba 1500 litrů vody, aby měli týden čím splachovat záchod, v čem se mýt, prát a umývat nádobí.

Městský vodárenský systém není špatný proto, že by byl levný. Naopak je špatný proto, že je neuvěřitelně nákladný. Městské pumpy tečou, mají slabý tlak a často vysychají, takže každý dům musí mít podzemní zásobník na vodu, stejně jako čerpadlo, které dostane vodu do nádrže na střeše, odkud poteče dolů.

"Stojí to víc, než kdyby se budovalo vodovodní potrubí do zdí," říká Jesús Campos, náměstek ředitele mexické národní vodní komise. Oficiální činitelé příležitostně spustí nepříliš přesvědčivou kampaň, aby přiměli obyvatele pít normální vodu, ale i když přísahají, že je nezávadná ve chvíli, kdy opustí vodárnu, připouštějí, že se často může kontaminovat a zkazit ve stárnoucích, špatně udržovaných nádržích a trubkách.

A tak se mexické hlavní město potápí ve zrychlující se spirále vodohospodářských problémů. Jak se tenčí podzemní povodí, půda klesá a láme podzemní trubky. Víc vody jimi odteče pryč - v současnosti se tímto způsobem ztrácí zhruba 40 procent pitné vody. Praskají také kanalizační roury a kontaminují podzemní vodu.

Jak se množí řeky splašků, počet obyvatel a plýtvání vodou, musí město vynakládat víc a víc peněz - zhruba dvě miliardy dolarů během následujících pěti let - ne proto, aby opravilo stávající systém, ale jednoduše postavilo větší pumpy mimo údolí. Město vystavěné kdysi na jezeře se nyní topí v odpadcích a snaží se zoufale zbavit vody, kterou má, zatímco lačně pošilhává po řekách a vodních zdrojích v sousedních oblastech.