Národním parkům hrozí odliv návštěvníků

Turisté z bohatých zemí chtějí vidět nefalšovanou divočinu. V českých národních parcích často musejí poslouchat zvuk motorových pil a uskakovat před kamiony se dřevem. Na členství v prestižním klubu národních parků nemají česká území nárok. České národní parky churavějí. Alespoň jejich podstatná část. Přestože by tato území měla především chránit nejcennější části české přírody, jejich hlavní poslání mnohdy musí jít stranou, pokud se dostane do konfliktu se zájmy dřevařů, myslivců či provozovatelů lyžařských areálů.

Česká cesta

Po celá devadesátá léta razila významná část českých politiků s Václavem Klausem v čele trend, že ochranaživotního prostředí je třešnička na dortu, na niž si země musí nejdříve vydělat. Podobně jako při privatizaci českého průmyslu, která skončila vytunelováním podstatné části domácích podniků, razí i v ochraně přírody "českou cestu".

Mezinárodní pravidla péče o životní prostředí a národní parky se podle nich pro Českou republiku nehodí. Naposledy loni Václav Klaus veřejně prohlásil, že ponechání části Šumavy jejímu přirozenému vývoji je nevhodné, protože v natolik kulturní a hustě osídlené krajině, jako je v Česku, se nemůže přistupovat k ochraně přírody stejně jako v jiných částech světa.

"Hledat koncepci parku podle amerického kontinentu či dokonce afrických stepí a pokoušet se vrátit divočinu do míst po staletí lidmi kultivovaných, není správný směr," řekl Klaus. Jenže ochránci životního prostředí tvrdí opak. "Všude v Evropě je kulturní krajina, a přitom tam existují národní parky s rozsáhlými bezzásahovými zónami. Právě naopak - řídce osídlená Šumava s rozsáhlými a ucelenými lesními komplexy k tomu má v Evropě jeden z nejlepších předpokladů!" říká Jaromír Bláha, vedoucí lesního programu ekologického Hnutí Duha.

Park jen naoko

"Česká cesta" k ochraně přírody má v zemi hluboce zakořeněnou tradici. Dlouhá desetiletí ji totiž provozovali představitelé komunistického režimu. Výsledkem je, že nejstarší a nejznámější národní park v Česku - Krkonošský národní park je národním parkem pouze na papíře. Ve skutečnosti, tedy podle mezinárodně uznávaných kritérií, je totiž jen chráněnou krajinnou oblastí. "Poté, co byly lesy v Krkonoších v sedmdesátých letech plošně poškozené imisemi a místo ponechání suchých stromů bylo vše vytěženo, plošně zalesněno, kalamita motýla obaleče byla řešena leteckou aplikací insekticid a podobně, Světový svaz ochrany přírody IUCN Krkonoše vyškrtl z kategorie národní parky a přiřadil jim kategorii chráněná krajinná oblast," dodal Bláha.

Současné trendy ochrany přírody jsou jednoznačné. Podmínkou existence uznávaných národních parků je vyčlenit část území, které bude necháno přirozenému, přírodnímu vývoji. "IUCN neurčuje, jak velké území národního parku má být. Jeho experti uvádějí, že to má být význačná část národního parku," říká mluvčí ministerstva životního prostředí Karolína Šůlová. Podle ní by se i v českých národních parcích měla postupně rozšiřovat velikost území, která se budou vyvíjet bez lidských intervencí.

"V podmínkách České republiky ale nepočítáme s absolutní bezzásahovostí. Budeme vždy hasit případné požáry, udržovat základní cestní síť, bránit šíření invazních geograficky nepůvodních druhů rostlin, živočichů a podobně," dodala Šůlová. Rozšiřování bezzásahových území se ale silně brání zájmové skupiny dřevařů, provozovatelů lyžařských areálů či myslivců. "V celém lesním hospodářství mají dřevařské lobby velký vliv," říká ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny František Pelc.

Ředitelé národních parků však podle něj těmto tlakům odolávají. "Především pečují o les jako o přírodní fenomén a nesnaží se z něj dělat lesní závody, jako to v minulosti bylo," dodává Pelc.

Česku ujíždí vlak

Přesto je podle ekologů ochrana přírody v českých parcích stále nedostatečná. Rozsah ploch ponechaných přírodnímu vývoji je malý, špatná je i péče o zvěř, která degeneruje kvůli umělému přikrmování a neprospívá jí ani nevhodný způsob lovu. Na nedostatečnou ochranu přírody přitom nemusí doplatit jen příroda, ale i místní lidé. Národní parky, kde návštěvníky ruší řev motorových pil a každou chvíli musí uskakovat před kamionem naloženým dřevem, totiž budou pro turisty stále méně atraktivní. Zejména návštěvníci z rozvinutých zemí si mají z čeho vybírat a turisté i cestovní kanceláře kladou čím dál větší důraz na to, aby viděli kus skutečné divočiny. Nejprestižnější národní parky v Evropě se proto v současnosti sdružují do sítě pojmenované PAN Parks.

U jejího zrodu stojí mezinárodní organizace WWF, která je známá po celém světě díky svému znaku s medvídkem pandou. České parky však ve vybraném klubu chybějí. Podmínkou je totiž skloubit turistický ruch a další ekonomické aktivity v parku s pravidly ochrany přírody, což se v Česku zatím nedaří. "Certifikát PAN Parks klade na chráněná území vysoké nároky. Jediné chráněné území v ČR, které má takový přírodní potenciál a potřebnou rozlohu, aby mohl v dohledné době certifikát PAN Park dostat, je Národní park Šumava. Musel by ovšem přistoupit k vyhlášení rozsáhlého bezzásahového území," říká Jaromír Bláha.

"Veřejnost zatím les vnímá především jako fenomén, kde se intenzivně hospodaří a kde se mají stromy vysazovat do řádků, a to především smrky a borovice," říká František Pelc. Úkolem ochránců přírody je podle něj proto vysvětlovat, že obnova přírodě blízkého lesa v národních parcích neznamená zastavení ekonomického rozvoje oblasti, ale může jí naopak ve spojení s šetrným turistickým ruchem přinést prosperitu.

Problémy českých parků

Krkonošský národní park - Kvůli brutálním zásahům do původní přírody byl v 70. letech vyškrtnut ze seznamu oficiálně uznávaných národních parků.

Národní park Šumava - Jeho nejcennější části jsou rozdrobeny do 135 neživotaschopných celků, jejich opětovné sloučení se neustále oddaluje. Park čelí velkému tlaku dřevařů. Hrozí vyškrtnutí ze seznamu národních parků.

Národní park České Švýcarsko - Nejmladší národní park v Česku se potýká s neúměrným tlakem turistů a expanzí nepůvodní agresivní dřeviny borovice vejmutovky.

Národní ppark Podyjí - Nemá s plněním mezinárodních kritérií pro národní parky potíže. Jako jediný u nás obdržel prestižní Diplom Rady Evropy.

Šumava - špinavá výkladní skříň

Vyškrtnutí z mezinárodního seznamu národních parků hrozí po Krkonošském národním parku také Šumavě. Světový svaz ochrany přírody IUCN již před třemi lety upozornil, že pokud se park nechce dostat do potíží, měl by scelit nejvíce chráněná území do životaschopných celků. Od poloviny 90. let jsou totiž roztříštěna do 135 malých území. Nové vedení parku již několikrát slíbilo, že bezzásahové zóny na Šumavě vyhlásí. Nejdříve na podzim loňského roku, pak letos na jaře. V současnosti se termín opět posunul na podzim letošního roku.

"Současné vedení sice vědomě nelže a nebagatelizuje krádeže dřeva jako to minulé, ale trpí jiným zlozvykem: permanentně slibuje a sliby neplní," říká publicista Vladimír Just, který situaci na Šumavě dlouhodobě sleduje. Ještě loni na podzim ředitel parku Alois Pavlíčko v Senátu uvedl, že na 20 procentech parku bude nutné bezzásahové zóny vyhlásit ihned, na dalších 10 až 20 procentech v nejbližších letech. Od té doby se však nic nezměnilo.

"Považuji za selhání vedení správy parku, že tyto pro národní park klíčové změny začínají mít konkrétní podobu až nyní, tři roky poté, co Česká republika obdržela doporučení IUCN," dodal Jaromír Bláha z ekologického Hnutí Duha. Vedení parku zdržení přiznává. "Celá ta věc se začíná neúměrně protahovat. Chápu, že lidem začíná vadit, že je ten proces velice trnitý a velice dlouhý," říká mluvčí parku Radovan Holub.

Hlavní příčinou opakovaného odkladu sjednocení nejpřísněji chráněných zón jsou podle něj administrativní a komunikační problémy. Pro ministerstvo životního prostředí přitom měla být právě Šumava výkladní skříní mezi českými národními parky. Namísto toho tam podle Vladimíra Justa donedávna pokračovala intenzivní těžba dřeva. "V lokalitách, na papíře plánovaných do rozšířených bezzásahových zón, se až do listopadu loňského roku bezostyšně rabovalo a odváželo dřevo," upozorňuje Just.

Roční návštěvnost národních parků

KRNAP: 5 až 5,5 milionu

NP Šumava: 1,8 milionu

NP Podyjí: 110-120 tisíc

NP České Švýcarsko: dokončuje monitoring

Zdroj: Ministerstvo životního prostředí

DALIBOR DOSTÁL