Co dělají myslivci v srpnu

Koncem srpna začínají myslivci přikrmovat zvěř, protože jak tvrdí stará myslivecká zásada „poslední snop z pole, první zrno do zásypů“. Tedy s přikrmováním začít hned po sklizni obilnin. Kombajny rychle sklidí obilní pole s malými ztrátami, okamžitě následuje podmítka či orba. Pole se tak z vysoce úživného prostředí před žněmi rychle proměňuje na suchou potravní poušť, kde zvěř nemá prakticky žádný zdroj potravy ani vody. V polních honitbách začínají proto myslivci s přikrmováním jak bažantů, tak zajíců. Zejména tam, kde se pěstovaly velké plochy obilovin, řepky a následně bylo pole podmítnuto, je nutné zajícům nabídnout seno a podle možností i dužnatá krmiva, bažantům zasypat přiměřené množství zadiny do zásypů. Vzhledem k velkému poškození porostů obilnin suchem bude obilní zadiny dostatek. Po vzoru kolegů z Rakouska se rozšiřuje také umísťování napáječek do polí.

Velmi pozitivní roli v zajištění potravy pro zvěř sehrávají tzv. „biopásy“. To jsou části pole, které jsou osety speciální směsí plodin (proso, pohanka, jarní pšenice, krmná kapusta, oves, …), která tvoří potravní doplněk k sousední velkoplošně pěstované zemědělské plodině (pšenice, řepka, ječmen). Po dozrání zemědělské plodiny má možnost zvěř najít potravu na „biopásu“.

Po sklizni obilovin z polí je vhodné zasít co nejdříve plodiny na tzv. „zelené hnojení“ (hořčici, svazenku) - tyto plodiny mohou sloužit i jako potrava i kryt pro zvěř. Na políčkách pro zvěř by měly být co nejdříve zasety podzimní směsky. Nejčastěji se používá žito ozimé, žito trsnaté či speciální směsi plodin. Směsku bychom měli volit podle půdy a stanoviště. Na loukách se sklízí otava (druhá seč), která je méně vhodná pro přikrmování zvěře v zimním období.

Nejzajímavějším dějem počátkem srpna je bezesporu srnčí říje. Srnci již od konce jara srdnatě hájí své teritorium a pravidelně obchází hranice a zanechávají pobytové stopy, jako je hrabánkování a strouhání. Hrabánkování srnec vytváří kopítky na hranicích svého teritoria, zvláště na okrajích luk a lesa. Při hrabání zůstane na místě i pachová stopa, kterou srnec musí pravidelně obnovovat. Dalším dobře viditelným projevem je strouhání stromků. To srnec provádí parůžky, kterými strouhá mladé stromky na okraji lesa. Tím zvýrazňuje svoji přítomnost a upozorňuje případné vetřelce, že tato oblast je již obsazena. Na přítomnost soka i člověka reaguje silným bekavým zvukem, se který můžeme zaslechnout prakticky kdekoliv. Pokud zjistí teritoriální srnec vetřelce (slabšího srnce) ve svém teritoriu, okamžitě se snaží ho vyhnat za hranice svého území. Při naší tiché procházce přírodou pak můžeme spatřit, jak slabší srnec utíká před silnějším, který ho pronásleduje a pochvíli se silnější vrací a ozývá se mohutným hlasem (bekáním).

Pokud vstoupí do teritoria přibližně stejně silný srnec, dochází k nelítostnému souboji. Před soubojem se nejprve poměřují hlasem a pohledem, a pokud ani jeden neustoupí, dochází k souboji. Souboj však může končit až smrtí jednoho z nich. Záleží na poměru kondice a síly obou soupeřů, a také na postavení a ostrosti parůžků. Ostrý parůžek totiž může dopomoci k vítězství i slabšímu srnci, ovšem takového jedince by správný hospodář neměl v době říje v honitbě mít, protože na takové „škůdníky“ je mimo jiné zaměřen lov již od poloviny května.

Teritoriální srnci jsou nejsilnější jedinci, kteří tvoří základ chovu, a je snahou myslivců, aby právě tito silní jedinci zanechali co nejvíce potomstva, a proto je myslivci v tomto období neloví.

Srnčí říje se projevuje zvýšeným pohybem srnčí zvěře. Proto by měli v tomto období zvýšit svoji pozornost hlavně řidiči. Je poměrně častým jevem nenadálé vběhnutí srnců do vozovky, na což doplácí mnoho řidičů poškozením svého vozidla. K velké škodě dochází také na srnčí zvěři, protože v drtivou většinu srážek nepřežije. I když po střetu s vozidlem odběhne a nejeví žádné známky zranění, umírá krátce na to v houštině na vnitřní zranění. Řidiči jedoucí vyšší rychlostí prakticky nemají možnost zabránit střetu se zvěří, proto je na místě dodržovat přiměřenou rychlost a svou ostražitost zvýšit zvláště v lesních úsecích. Celkově jsou letošní ztráty na zvěři na silnicích nižší než v minulých letech. Tento fakt je možno přičíst dramatickému snížení stavů spárkaté zvěře po letošní kruté zimě, kdy došlo k průměrnému úbytku srnčí zvěře o 30%.

Červenec je dobou dovolených, a proto musí myslivci dodržovat všechny zásady bezpečnosti při lovu, zejména za snížené viditelnosti - večer a brzy ráno. Nejen s houbaři, ale dnes i s cyklisty, se můžeme v honitbách setkat na nejneuvěřitelnějších místech a v době, která někdy překvapí. Myslivce by již neměl zaskočit pohled na houbaře procházející temnou lesní houštinou za prvního ranního rozbřesku i za večerního soumraku, kdy jsou podmínky pro sběr hub silně omezeny faktem, že není nic vidět. Houbaření je vášeň, při která nedá lidem spát a je nutné s tím počítat.

Od počátku srpna se myslivci věnují průběrnému lovu jelení, zejména mladé samičí, zvěře. S lovem kolouchů je nutné uvážlivě počkat z důvodů neukončené laktace laní. Na strništích po obilninách a řepkách je možno lovit černou zvěř. Černá zvěř byla zvyklá chodit do obilí a několik dnů po sklizni chodí stejnou cestou. Předmětem lovu by měli být především selata a lončáci. Zásadně se neloví samostatné kusy. Jsou to zpravidla kňourci, kteří se oddělili od tlup, příliš neškodí a budou tvořit základ sociální struktury populace.

Je také nutno důrazně připomenout, že je zcela nepřípustné lovit na polích, kde probíhá sklizeň - zákon o myslivosti zakazuje lovit zvěř na pozemcích, na kterých současně probíhá sklizeň a také na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků.

Práce mysliveckého hospodáře

Myslivecký hospodář vede záznam o hospodaření v honitbě, evidenci o ulovené zvěři, o vydaných plombách a podává hlášení dle dispozic státní správy myslivosti. Myslivecký hospodář pokračuje ve spolupráci se zemědělci na vyhánění zvěře z polí před sečením, aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám na zvěři. Uživatelé pozemků by měli informovat myslivce o plánované sklizni pícnin, aby mohli myslivci zajistit projití porostů a vyhnání zvěře. Otavy na loukách sice nejsou tak vysoké, zvláště při letošním suchém počasí, nicméně pojezdová rychlost žacích strojů při sečení je tak vysoká, že přesto hrozí zvěři zranění i smrt. Nejúčinnější metodou zabránění škod na zvěři je vyhánění zvěře z porostů před sečením myslivcem s pomocí lovecky upotřebitelného psa v kombinaci s pachovými či optickými plašiči. Sklízeče píce musí být ze zákona vybaveny platičem zvěře, tato povinnost není ze strany zemědělců dodržována.

Co se děje v honitbách

V první polovině srpna:

probíhá srnčí říje

probíhá kaňkování kun

odlétá rorýs obecný

na zastíněných místech dozrávají maliny a ostružiny

V druhé polovině srpna:

odlétá ťuhýk obecný a čáp bílý

vychází časopis Myslivost 9/2006 s novými informacemi v myslivosti

Jiří Šilha, pověřený pracovník ČMMJ pro styk s médii

Sekretariát ČMMJ, Jungmannova 25, 115 25 Praha 1, e-mail:jiri.silha@centrum.cz

mobil: 604 953 043