České ekozemědělství: roste, ale je to málo

„Společná evropská zemědělská politika vede kvůli systému dotací k nadprodukci,“ řekl u příležitosti zahájení kampaně Září měsíc biopotravin dosluhující ministr zemědělství Jan Mládek. Podle jeho slov by se měl systém změnit tak, aby dotace nemotivovaly k nadprodukci, ale ke zvyšování kvality a bezpečnosti potravin. V tomto smyslu je podle Mládka optimální biozemědělství, které nadprodukci netvoří. V Česku je okolo 850 biozemědělců, kteří obdělávají 6 % z veškeré zemědělské půdy. Podle Toma Václavíka, koordinátora akce Září měsíc biopotravin a také zástupce společnosti Green marketing, je tak 10 % podíl půdy v ekologickém zemědělství, což je cíl vládního Akčního plánu rozvoje ekologického zemědělství pro rok 2010, nesplnitelný.

Společnost Green marketing provedla průzkum českého trhu s biopotravinami. „Český trh s biopotravinami od loňska narostl o 30 %, což je ve srovnání s jinými odvětvími fenomenální úspěch,“ hodnotí Tom Václavík. Dodává, že kdybychom však poměřovali konkrétní hodnoty, pak je na tom ekologické zemědělství stále špatně, viz ministrem zmiňovaná malá výměra ekologicky obhospodařované půdy. Podobně by to vypadalo, kdybychom se podívali na obrat obchodu s biopotravinami. Podle Green marketingu se v loňském roce biopotraviny podílely na celkové spotřebě potravin jen 0,18 %. V přepočtu vydal jeden Čech za biopotraviny 35 korun za rok. Tom Václavík však věří, že trh s bioprodukty bude i nadále růst.

Zdeněk Perlinger ze Svazu ekologických zemědělců Pro Bio odhaduje, že letos vzroste i počet ekofarem a hlavně počet českých zpracovatelů. „Těch bylo dosud málo, což je velká bolest českého ekozemědělství,“ říká Perlinger. Pokud se z Česka vyvážejí biopotraviny, pak jen jako surovina ke zpracování. Stává se tak, že se do Česka přiváží zpět finální produkt, který byl vypěstován u nás, ale zpracován byl například v Rakousku. Čeští farmáři podle Green marketingu produkují dostatečnou produkci biomasa či biomléka, ale kvůli nedostatečné zpracovatelské a logistické kapacitě a také malé marketingové schopnosti se značná část této produkce prodá na trhu jako obyčejné zboží z konvenčního zemědělství. Z velkých výrobců se do světa biopotravin pustily zatím jen Olma Olomouc se svým biomlékem a biojogurty a Kostelecké uzeniny, které pro farmu Sasov vyrábějí biouherák a biošunku. V roce 2005 bylo u nás na 125 výrobců biopotravin, z nichž řada měla certifikované receptury, ale fakticky nevyráběli, protože neměli na potřebné investice, které jsou velké kvůli přísným hygienickým předpisům.

Z průzkumu Green marketing vyplývá, že nadpoloviční podíl na prodeji biopotravin měly v roce 2005 super a hyper markety. Kolem 40 % produktů se prodalo v prodejnách zdravé výživy a ve specializovaných bioobchodech. 4 % biopotravin se prodala přímo na farmách či tržištích. Super markety loni začaly používat vlastní bioznačky. První vlaštovkou byl supermarket Billa, který dováží biopotraviny značky ja!Naturlich z Rakouska, kde jde o nejznámější značku biopotravin na trhu. Biopotraviny nabízí i Delvita pod značkou Delhaize. Zavedení biopotravin do prodeje oznámila koncem října i společnost Tesco (více viz zpráva Ekolistu Delvita chce nabízet bio a podporovat ekologické zemědělství). V červnu loňského roku zavedli prodej biopotravin v obchodech dm-drogerie markt.

Biopotraviny lze kromě supermarketů a bioobchodů koupit také přes internet. V Praze působí biopotraviny.cz a rozmaryna.cz, v Hradci Králové je dobrykramek.cz a v Brně biosfera.cz.

Podle Václavíka je v Česku největší zájem o mléko a mléčné výrobky a maso. Dále jsou žádaná vejce, kterých je na trhu zatím nedostatek. Zájem je i o ovoce a zeleninu, ale i ta je podle Otakara Jiránka ze společnosti Country Life u nás katastrofálně nedostupná. „ Přitom v zahraničí se biopotraviny dostaly do domácností právě přes ovoce a zeleninu,“ tvrdí Jiránek. Málo dostupné je i drůbeží maso. Zlepšila se situace v oblasti čerstvého pečiva, kromě pražské pekárny obchodů Albio prodávaly biopečivo své vlastní výroby také obchody Carrefour a Interspare. V průběhu roku 2005 otevřela svou pekárnu i společnost Country Life.

Spotřebitele od nákupu biopotravin nejvíce odrazuje biopotravin jejich cena. Podle Green marketingu je však těžké porovnávat běžnou produkci s produkcí v kvalitě bio. Rozdíl je totiž právě v té kvalitě, ve způsobu vypěstování a zpracování. Tereza Vrbová ze společnosti bio nebio říká, že levná a bezpečná konvenční potravina je protimluv. „Kdo chce bezpečnou potravinu, musí si připlatit za dražší bio,“ tvrdí Vrbová. Biopotraviny jsou vlivem dražších výrobních nákladů, dotační politikou konvenčního zemědělství a zatím malé produkce a konkurence dražší o 40 až 350 %.

Významnou skupinou mezi spotřebiteli bioproduktů jsou podle Green marketingu maminky s dětmi, lidé s vyššími příjmy, zpravidla vedoucí pracovníci, manažeři a podnikatelé, vysokoškolští studenti a cizinci z vyspělých zemí. „Typickým zákazníkem je žena, 25 let, žijící ve velkém městě,“ říká Tom Václavík. Podle jiného průzkumu GfK Praha znají biopotraviny a pravidelně je kupují jen 3 % zákazníků. 26 % biopotraviny zná a kupuje je nepravidelně. Biopotraviny zná, ale vůbec nekupuje 25 % a 46 % lidí biopotraviny nezná a nekupuje.

Zdeněk Perlinger upozorňuje na změnu, která má českým ekozemědělcům usnadnit život. Řada ekozemědělců si stěžovala na byrokraticky náročný systém kontroly. Zemědělec, který se rozhodl pro ekologicky příznivé zemědělství, si mohl jako každý konvenční zemědělec zažádat o běžné dotace u Ministerstva zemědělství a navíc i o dotace pro ekologické zemědělství. Velkou zátěží však byla administrativa ke kontrolám ekologického zemědělství, které do nedávna prováděla jen jedna instituce, obecně prospěšná společnost Kontrola ekologického zemědělství. „Pustili jsme do oblasti kontroly další dvě organizace. Ceny účtované za kontrolu to sice nijak nesnížilo, ale konkurence mezi kontrolory vedla k podstatnému snížení papírování při kontrolách,“ pochvaluje si Perlinger.

Pro potřeby českých ekozemědělců byla také založen obecně prospěšná společnost Bioinstitut, která se má zaměřit na osvětu a výzkum v podmínkách českého prostředí.

Ekologické zemědělství je způsob hospodaření, který klade značný důraz na opatření chránící půdu a přírodu, zajišťuje ohleduplné zacházení se zvířaty a nepoužívá syntetické pesticidy ani umělá hnojiva.

Ekologické zemědělství, v němž je striktně zakázáno použití umělých chemických látek, nabízí řešení jak omezit množství nebezpečných látek v potravinách na minimum. Ekologické zemědělství je přesně definovaná forma hospodaření, založená na produkci potravin optimální kvality a množství, používající praktiky trvale udržitelného rozvoje, s cílem vyhnout se používání agrochemických vstupů a minimalizovat poškození životního prostředí.

Ekologický původ biopotravin zajišťuje zákon a přísná kontrola. Dodržování stanovených pravidel je v systému ekologického zemědělství kontrolováno na všech úrovních, od vstupů do zemědělské výroby přes zpracování bioproduktů až po prodej konečnému spotřebiteli. Na základě výsledků kontrol se provádí certifikace bioproduktů a biopotravin vydáním tzv. Osvědčení o původu bioproduktu (biopotraviny) a jejich označení ochrannou známkou BIO - Produkt ekologického zemědělství. Tato známka zaručuje spotřebiteli, že produkty pocházejí z kontrolovaného systému ekologického zemědělství a byly osvědčeny oprávněným certifikačním orgánem.

Martin Mach