ÚS ponechal v platnosti sporná ustanovení zvýhodňující myslivce

Ústavní soud (ÚS) dnes odmítl zrušit sérii sporných ustanovení zákona o myslivosti, který podle některých kritiků příliš posiluje pravomoci myslivců a honebních společenstev na úkor majitelů pozemků. Zrušení kontroverzních paragrafů navrhovala skupina pravicových zákonodárců. Podle Ústavního soudu je třeba myslivost vnímat jako "cílevědomou regulovanou činnost v zájmu ochrany přírody". Vlastníci honiteb prý nejsou výrazně poškozováni a jejich částečné omezení je legitimní, neboť je odůvodněno zájmem na ochraně zvěře. "Zákon o myslivosti nezakládá rozpor s ústavně zaručenými právy," uvedla soudkyně zpravodajka Dagmar Lastovecká.

Ústavní soud nicméně apeloval na obecné soudy, aby byl zákon vykládán opatrněji a v souladu s ústavou. Novou interpretaci nařídil u výše ručení na valných hromadách honebních společenstev. Správní orgány a soudy by podle ÚS také měly vycházet vstříc vlastníkům, kteří požadují vyčlenění svého pozemku z honitby například tehdy, když lov zvěře není v souladu s jejich svědomím.

Předsedkyni Sdružení vlastníků honebních pozemků Věru Petrovou verdikt soudu zklamal. "Zákon o myslivosti omezuje naše vlastnictví a neslouží k ochraně přírody," tvrdí. Podle ní způsob hospodaření myslivců přispívá k přemnožení černé zvěře, která škodí zemědělcům, i spárkaté zvěře, která poškozuje lesní porosty. Ze své zkušenosti soudí, že majitelé lesů ovlivňují jejich stavy obtížně, protože byli státní správou zařazeni do příliš velkých honiteb.

Minimální rozloha honiteb je podle zákona 500 hektarů. Například majitel 100 hektarů lesů se při rozhodování o počtu zvěře neprosadí. Podle sdružení by minimální rozloha honiteb měla být pětinová, podobně jako za první republiky. Majoritní vlastník by také neměl mít právo ostatní členy přehlasovat. Zákon o myslivosti vznikl v roce 2001, o dva roky později jeho část napadli zákonodárci v čele s nynějším ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem (ODS). Nelíbilo se jim, že myslivci mohou postavit krmelce či jiná zařízení bez souhlasu majitele pozemku a mohou v zájmu ochrany zvěře omezit vstup do honitby. Nesouhlas stěžovatelů vyvolal také systém náhrady škod na zemědělských plodinách a zákonný postup přiřazování pozemků k honitbám při jejich scelování. Domnívali se, že myslivost v celé své šíři včetně rekreačního lovu není veřejným zájmem.

"Otázkou je, zda se veřejný zájem týká všech aspektů mysliveckého práva. Myslíme si, že to tak není. A i kdyby se připustilo, že veřejný zájem tu je, zvolené prostředky nadměrně preferují právo myslivosti nad právem vlastnickým," řekl dnes ústavním soudcům advokát skupiny nespokojených poslanců Aleš Gerloch.

Zákon o myslivosti hájil před Ústavním soudem místopředseda sněmovny a předseda KSČM Vojtěch Filip. "Přestože zákon při projednávání vyvolal velkou diskusi, v reálním životě se ukázalo, že je správný a efektivní, a to ve prospěch vlastníků i práva myslivosti," uvedl Filip. Soudních sporů vyvolaných kontroverzní normou, kterou podle kritiků prosadila takzvaná myslivecká lobby, je dnes podle Filipa velice málo. I Gerloch připouští, že obavy z dopadu zákona se naplnily jen částečně. "Nelze ale říci, že by se nevyskytovaly žádné spory nebo problémy," upozorňuje.

Zastánci zákona upozorňují, že normy upravující myslivost v České republice, Německu nebo Rakousku se výrazně odlišují od zákonů ve zbytku Evropy. "Vyvíjí se už 200 let jinou cestou," uvedl Filip. Zatímco některé evropské země definují myslivost jako sport, u nás je prý hlavním posláním ochrana ekosystému a krajiny. Myslivecký spolkový život podle Filipa tvoří součást českého kulturního dědictví, což je ostatně zakotveno i v zákonu.