Ovocné pivo nemusí být jen rarita

Začneme-li od Adama, už on měl výbornou surovinu pro vylepšení chuti piva. Lidé již dávno před tím, než začali přidávat při vaření piva chmel, experimentovali s bylinkami, kořením, kůrou stromů a lesními plody ve snaze vyrovnat velkou sladkost používaného sladu. Nejsilnější tradici v přidávání ovoce při výrobě piva a nejstarší, dosud používané postupy si uchovali Belgičané v regionu Pajottenland, jihozápadně od Bruselu. Aby dosáhli cíle, musejí přes zimu nejprve nechat spontánně (v lambickém stylu) kvasit směs pšenice, sladového ječmene a chmelu – působí na ni speciálními kvasnicemi a hlavně divokými bakteriemi, které se ve vzduchu vykytují pouze v malé oblasti kolem Bruselu.

Takto vzniká vyčištěné tiché pivo (někdy také zvané cereální víno), jehož chuť popisují opravdoví znalci jako velmi trpkou a hodně nakyslou, s minimálním obsahem oxidu uhličitého. To poté zraje ve velkých dubových nebo kaštanových sudech společně s celým ovocem, aby během tří až šesti měsíců získalo lahodnou ovocnou chuť a bohatou vůni.

Následně se plní do lahví a tím se zahajuje druhá fermentace v lahvi, stejně jako u šampaňského; zrání trvá ještě asi tři až pět měsíců. Vloží-li se k základnímu lambiku například tmavé třešně, říká se výsledné verzi ‚kriek‘, dají-li se maliny, výsledek se nazývá ‚flamboise‘. Tradiční belgický styl výroby dnes zastupují už jen menší rodinné pivovary, jako jsou Belle Vue, Boon u městečka Lembeek, Castillon a několik dalších.

Ovocné pivo se dnes vyrábí i v Německu (Berliner Weisse s malinami), v Polsku (malinový Redd´s Red, jablečný Apple a citrusový Sun o síle 4,5 % alkoholu), ve Finsku (značka Sahti) a také ve východním Skotsku, opět v menším rodinném pivovaru Belhaven. Produkují tam tři druhy, světlé borůvkové (jak asi filtrují barvu těch borůvek?), polotmavé se směsí lesních plodů a černé s chutí ostružin. Všechny tři Belhaven Classic Choice obsahují 4,6 % alkoholu a jsou i na českém trhu.

Opravdový boom však zažívá ovocné pivo posledních deset let v USA. Přeborníkem v této oblasti je pivovar New Glarus Brewing Company, jehož Wisconsin Belgian Red (cherries ale) s příchutí třešní získalo od roku 1995 již neuvěřitelných šestnáct medailí v různých národních i mezinárodních soutěžích.

Mezi další známé americké značky se řadí malinové Raspberry Wheat, borůvkové Purple Haze nebo jablečné Clarence´s Bootleg Apple Ale, meruňkové Middle Age Apricot Ale, višňový Sam Adams Cherry Wheat a také citronové Pete´s Wicked Summer Ale.

V poslední době přicházejí do módy i jiné druhy ovoce - broskve, černý rybíz, muškát, švestky a také banány, ale tyto druhy se bohužel přidávají povětšinou až ke zralému filtrovanému pivu.

Výroba ovocného piva v Česku se také soustřeďuje především do menších nezávislých pivovarů, minipivovarů nebo takzvaných restauračních pivovarů. Patrně největší sortiment si udržuje Pivovarský dům v Praze, na jehož pivním nápojovém lístku najdeme banánové, višňové, vanilkové, ale i kávové pivo vlastní produkce.

Jejich technologie se však od belgického vzoru odklánějí spíše k českému klasickému pivu. I jejich zkušenosti s místními zákazníky vypovídají o tom, že ovocná piva jsou oblíbená zejména u žen a mladší generace.

Rok co rok přibývá v restauracích mladých konzumentů, kteří už nejsou tvrdě konzervativními přívrženci výlučně tradičních českých výčepních desítek a ležáků. Například ovocného piva Nowel se po uvedení na náš trh prodalo několik tisíc hektolitrů. Své místo na tuzemském trhu si našel i třešňový Krkonošský medvěd z Vrchlabí.

Ovocné pivo je přitažlivé nejen příjemnou vůní a chutí, ale i svou "lehkostí" ve srovnání s těžšími chmelovými pivy a také obvykle větším množstvím alkoholu. Zájemci pak stačí vypít dvě tři taková piva a za svou dávku neutratí víc peněz než za dlouhou šňůru půllitrů klasické desítky.