IEA vytvořila žebříček hlavních původců růstu skleníkových plynů

Mezinárodní agentura pro energii (IEA) sestavila žebříček zemí produkujících nejvíce oxidu uhličitého, který je považován za jeden z nejhorších původců nynějších klimatických změn, a také přepočítací relace pro přibližné stanovení, kolik která běžná lidská činnost přispívá ke vzniku tohoto hlavního "skleníkového plynu". Studie IEA je součástí odborných podkladů pro konferenci mezivládní skupiny expertů, která má od 29. ledna v Paříži jednat o dalších možnostech omezení klimatických změn, napsala agentura AFP.

Oxid uhličitý (CO2) se do atmosféry dostává z různých zdrojů, nejnebezpečnější je spalování ropy, plynu a uhlí. Od začátku průmyslové revoluce v 17. století emise CO2 tohoto původu vzrostlo o 30 procent. Tento plyn se po staletí hromadí v atmosféře a přispívá ke skleníkovému efektu, čili k oteplování klimatu. Na tomto jevu se CO2 podílí z 55 procent a metan ze 17 procent.

Ovšem schopnost metanu měnit klima je 56krát větší než oxidu uhličitého. Metan vzniká především při chovu dobytka, vyhnívání odpadu z domácností, pěstování rýže a při únicích při těžbě ropy a plynu. Jeho podíl v atmosféře od počátku průmyslové revoluce (počítá se rok 1750) vzrostl o 150 procent.

Na produkci CO2 v důsledku spotřeby fosilních energií se jednotlivé rezorty podílejí podle IEA následovně: výroba elektřiny 40 procent, doprava 21 procent, stavebnictví 14 procent, průmysl 17 procent. Podíl elektrárenství je tak vysoký proto, že v USA a Číně se k výrobě elektřiny používá především uhlí, upozorňuje studie.

Z hlediska rozdělení podle zemí a kontinentů dodá do ovzduší nejvíce skleníkových plynů z energetiky na obyvatele Severní Amerika - 19,3 tun ročně na obyvatele, z toho USA 19,5 t/obyv. a Kanada 17 t/obyv. Následuje Austrálie se 17,1 t/obyv., Evropa 8,5 t/ obyv., z toho Německo 10,2 t/obyv., Velká Británie 9,1 t/obyv. a Francie 6,4 t/obyv. Zde se pozitivně projevuje skutečnost, že Francie má přes 75 procent elektřiny z jádra.

Na dalším místě je Blízký východ a severní Afrika s 4,1 t/obyv., z toho Saúdská Arábie 13,3 t/obyv. a Alžírsko 2,5 t/obyv. Následuje Asie s 2,4 t/obyv., z toho Čína 3,2 t/obyv., Indie 1,0 t/obyv. a Bangladéš 0,2 t/obyv. Poslední částí světa co do produkce CO2 je Afrika s 1,39 t/obyv., z toho Jihoafrická republika 8,2 t/obyv. a Keňa 0,2 t/obyv. Jeden obyvatel USA tak vyprodukuje řádově desetkrát více oxidu uhličitého než jeden obyvatel africké Keni.

Francouzský expert Jean-Marc Jancovici v této souvislosti vypočítal pro IEA, kolik CO2 vyšlou do vzduchu některé vybrané běžné lidské činnosti. Hodnoty jsou vytvořeny podle množství energie, kterou ta či ona činnost vyžaduje v Evropě.

-Rok provozu auta (ujetí 14.000 km) = 3,78 tuny CO2

-Let Paříž-New York = 1,6 tuny

-Rok osvětlování průměrného bytu = od čtyř kilogramů CO2 v zemi s vodními nebo jadernými elektrárnami po 450 kilogramů CO2 v zemi s uhelnými elektrárnami. Nejhorší hodnotu vykazuje například Řecko, nejlepší Norsko a Švýcarsko.

-Rok vytápění rodinného domku o rozloze 100 metrů čtverečních naftou = 4,86 tuny CO2.

-Výroba jednoho počítače s plochou obrazovkou = 1,3 tuny CO2.     

Ani výroba potravin není z hlediska emisí oxidu uhličitého neškodná. Přepočítaná produkce na kilogram je následující:     

-Jeden kilogram hovězího masa = 3,7 kilogramu CO2 (Do výpočtu je zahrnuta nejen spotřeba energie stroji používanými ve zpracovatelském průmyslu, ale i paliva v produkujícím zemědělství, včetně podílu energie na výrobu zemědělských strojů a strojených krmiv. Nezapočítány jsou naproti tomu emise metanu uvolňovaného zažívacím traktem a exkrementy hovězího dobytka či krmivy)

-Jeden kilogram místních ryb = 1,6 kilogramu CO2

-Jeden kilogram tuňáka ze světových oceánů = 3,2 kilogramu CO2

-Jeden kilogram krevet = 8,0 kilogramů CO2

-Jedna láhev šampaňského = 1,7 kilogramu CO2