Jespák lžícozobý přibyl na seznam druhů, kterým hrozí vyhynutí

Vzácnému jespáku lžícozobému, který žije na Čukotce, hrozí vyhynutí. Studie odborníků z britské organizace ochránců přírody BirdLife informovala o dramatickém poklesu počtu jedinců tohoto druhu bahňáků. Jednou z příčin je zřejmě to, že ptáci mají na své migrační trase z Ruska do zimovišť v jižní Asii čím dál méně příležitostí najít potravu, napsala agentura AP.

Díky červené hlavě, skvrnitému tělu a zobáku ve tvaru lžíce je v přírodě brodící se jespák těžko přehlédnutelný.

Na stanovištích v Rusku jespáky značně decimují lišky a psi, kteří vyhledávají vejce. "Na některých místech jsme v minulých letech zaznamenali až sedmdesátiprocentní snížení počtu hnízdících párů," řekl Jevgenij Syrojechovskij z ruské sekce BirdLife. Podle odhadů žije ve volné přírodě 200 či nanejvýše 300 párů jespáků lžícozobých.

Syrojechovskij sdělil, že ruské úřady musí začít tyto bahňáky chránit. "Jakmile budou chráněni a začnou vyvádět mladé, pokusíme se zajistit také oblasti, v nichž se zdržují v době migrace," řekl Syrojechovskij. K tomu jsou ale mnozí experti spíš skeptičtí, protože by bylo třeba zajistit trasy vedoucí podél západního pobřeží Tichého oceánu, oblasti v Rusku, Japonsku, Severní Koreji, Jižní Koreji, pevninské Číně a na Tchaj-wanu.

Kvůli využívání bývalých mokřin, v nichž se jespákům dařilo, k průmyslové a zemědělské aktivitě, byla kritizována Jižní Korea. Zatímco v 90. letech tam přírodovědci pozorovali každoročně až 180 jespáků, loni zaznamenali pouze jediného. Rozšiřování farem, které se zabývají pěstováním krabů, a podniků na těžbu soli, jsou jespáci ohroženi také v Bangladéši; v Číně jejich životní podmínky ničí průmyslový rozvoj pobřežních oblastí.