EU chce zahrnout CCS do schématu obchodování s emisemi

Emise skleníkových plynů, které díky použití technologie zachycování a ukládání oxidu uhličitého (CCS) nevstoupí do atmosféry, by měly být v rámci schématu obchodování s emisemi označeny jako neemitované. Opatření by se mělo stát součástí návrhu, který chce Komise předložit v příštím roce.

Souvislosti:

Metoda zachycování a ukládání oxidu uhličitého (CCS) představuje technologický postup, při němž je oxid uhličitý, jenž se uvolňuje při spalování fosilních paliv, zachycován a posléze se přepravuje a ukládá v podzemí. CCS je považována za klíčovou součást evropských snah o omezování emisí skleníkových plynů. Technologie je však drahá a jejímu využívání brání také obavy veřejnosti o bezpečnost dlouhodobého ukládání oxidu uhličitého v podzemí. Není jisté, zda se technologie CCS stane v dostatečně krátké době ekonomicky výhodnou tak, aby mohla významně přispět ke snižování emisí oxidu uhličitého do roku 2020, k němuž se zavázaly členské státy letos v březnu.

Komise v současné době připravuje několik sdělení, která se budou zabývat technologií CCS. Přípravu přitom konzultuje s členskými státy a zájmovými skupinami.

Témata:

Směrnice o geologickém ukládání oxidu uhličitého, kterou chce Komise zveřejnit v lednu, se zaměří na bezpečnostní aspekty využití této technologie a odstraňování regulatorních překážek, které brání jejímu širšímu využití.

Zahrnutí do schématu obchodování s emisemi (ETS)

„Zachycovaný a ukládaný oxid uhličitý bude v rámci schématu obchodování s emisemi označen jako neemitovaný,“ píše se v návrhu směrnice, do níž měl EurActiv možnost nahlédnout. Tento návrh může pro energetické firmy znamenat zklamání. Jinou možností by bylo započítat uskladněný oxid uhličitý jako emisi a udělit mu povolenky, které by byly obchodovatelné v rámci schématu. Nyní se však zdá, že Komise s touto alternativou nepočítá.

Bill Spence, viceprezident pro CO2 společnosti Royal Dutch Shell, v rozhovoru pro EurActiv.com uvedl, že očekává návrat investic do technologie CCS v podobě povolenek v rámci schématu obchodování s emisemi. „Odměnou za provedené investice budeme muset získat povolenky,“ uvedl Spence.

Zdá se však, že Komise je již rozhodnutá. „Lednový balíček potvrdí technologii CCS jako legitimní prostředek ke snižování emisí, který bude plně uznán v rámci ETS“, uvedl mluvčí Komise pro oblast energetiky Ferran Tarradellas. Dodal poté, že „může být zapotřebí dalších pobídek, které by soustředily na zvrácení nevýhodných ekonomických podmínek pro technologii CCS“.

Arve Thorvik z norské společností Statoil, která jako první realizovala ve spolupráci se společností Shell projekt CCS EurActivu řekl, že by tato pomoc mohla přijít v podobě evropských fondů nebo uvolnění pravidel pro poskytování státní pomoci.

Povolení k ukládání budou vydávat členské státy

Pracovní verze návrhu vytváří právní rámec pro ukládání emisí oxidu uhličitého včetně rozdělení zodpovědnosti mezi EU a členské státy. Evropská komise se v pracovní verzi návrhu odkazuje na princip subsidiarity. Zdá se tedy, že Komise upřednostňuje možnost, že by vydávání povolení pro úložiště oxidu uhličitého udělovaly členské státy: národní orgány by vydávaly povolení založená na podmínkách dané lokality a vyhodnocení rizik v rámci existujících evropských pravidel pro vyhodnocování dopadů na životní prostředí.

Komise by poté do šesti měsíců návrhy přezkoumala a zodpovědné orgány v členských zemích by musely k stanovisku Komise přihlédnout a „zdůvodnit jakoukoliv odchylku od závěrů Komise“ před konečným udělením povolení. Nic prozatím nenasvědčuje tomu, že by pro národní orgány mělo být stanovisko Komise právně závazné.

Pravidla pro nová zařízení

Pravidla pro zachycování oxidu uhličitého se budou řídit stávajícími pravidly známými pod názvem Integrovaná prevence a omezování znečištění (IPPC), Komise ovšem uvažuje o jejich posílení. Pracovní verze návrhu obsahuje sedm dodatků zaměřených na aktualizaci stávající legislativy jak pro zachycování tak pro přepravu oxidu uhličitého.

Dokument také stanovuje, že všechny velké továrny spalující fosilní paliva a postavené poté, co směrnice vstoupí v platnost budou muset „mít v místě zařízení prostor pro vybavení potřebné k zachycování a stlačování oxidu uhličitého“.

Přeprava a bezpečnost

Stejně jako v otázce zachycování CO2 by měla být i jeho přeprava řešena v rámci stávajících pravidel „z toho důvodu, že z pohledu rizika neexistuje žádný rozdíl mezi zachycováním CO2 a přepravou a podobnými aktivitami, které jsou již regulovány (jako například plynovody)“, píše se v návrhu.

Kritéria pro posouzení bezpečnosti lokality pro uskladnění, včetně potenciálních rizik spojených s únikem nebo jinými „významnými dopady na životní prostřední nebo zdraví“ jsou součástí dodatků, které obsahují i směrnice pro posouzení geologických charakteristik, pro vytvoření digitalizovaných simulací ukládání a pro vyhodnocení potenciálních rizik.

Provozovatelé lokalit pro uskladnění budou zodpovědní za to, aby se tok CO2, který k nim přichází, skládal „z naprosté většiny z oxidu uhličitého“ neboť ostatní „vedlejší přidružené látky pocházející z procesu zachycení nebo vstřikování“ by mohly poškodit nebo kontaminovat uskladňovací zařízení. Provozovatelé těchto lokalit by měli také monitorovat úroveň oxidu uhličitého a odhalovat jakékoliv úniky z uskladňovacích zařízení. Směrnice pro monitoring zařízení jsou obsažena v dodatcích návrhu.

Vysvětlující zpráva uvádí, že Hornicko-hutnická akademie v Krakově zaslala Komisi dopis, v němž sdělila své obavy z bezpečnosti technologie CCS. Pracovní verze návrhu ovšem uvádí, že „neexistuje konsenzus o existenci takových rizik“ a že zvláštní zpráva o CCS, která byla zveřejněna na Mezivládním panelu pro klimatické změny (IPCC) vyjádřila široký vědecký konsenzus“, že rizika úniku CO2 jsou v případě náležitě zvoleného místa nízká.

Náklady a komplikace

V pracovní verzi se píše, že se Komise v rozporu s přáním neziskových organizací nakonec rozhodla nestanovovat žádný pevný časový plán realizace projektů CCS. Komise uvádí, že technologie prozatím není dostatečně vyspělá na to, aby mohlo být cokoliv nařízeno.

Vysoký představitel Komise blízký přípravným pracím na legislativním návrhu přiznal, že Komise je v otázce CCS „možná až příliš optimistická“ a že zajištění ekonomické životaschopnosti technologie bude „nákladnější a komplikovanější“, než se původně očekávalo.

Další kroky:

22. listopadu 2007 Komise představí Plán pro strategické energetické technologie (tzv. SET plán)

23. ledna 2008 Komise zveřejní:

Návrh směrnice, která vytvoří právní rámec pro technologii CCS (návrh vzniká na Generálním ředitelství pro životní prostředí)

Sdělení o demonstračních projektech využití CCS (tento návrh připravuje Generální ředitelství doprava a energie)

Návrh na evropské schéma obchodování s emisemi po roce 2013.