Základní teze – 74. Žofínské fórum

Český venkov v kontextu renesance světového zemědělství (proslov stínového ministra zemědělství Michala Haška)

1. České zemědělství a venkov nelze vytrhávat z celosvětového a především celoevropského kontextu – globalizační tendence v zemědělství

Především na samotném počátku chci zdůraznit, že vytržení ekonomických dějů, které v současné době probíhají v českém zemědělství a potažmo na českém venkově, z jejich celoevropského a globálního kontextu je velmi nebezpečné.

Žijeme v době, kdy je možné během 24 hodin obletět zeměkouli, kdy všichni máme možnost on-line sledovat co se děje v Asii, Americe nebo Africe a mnoho jiných technických vymožeností. Na druhou stranu žijeme v době, kdy právě technologie umožnily velkým nadnárodním společnostem vysokou mobilitu prostředků a možnost si koupit téměř cokoli, kdekoli teď hned. Státy se postupně začínají chovat spíše jako firmy a s cílem udržení svých ekonomických trendů se plně zapojují do světové ekonomiky.

Na rozdíl od nedávné minulosti 70. let jsme ovlivňováni děním nejenom států, ale zejména velkých korporací a třeba i jednotlivců například v Argentině.

Cíle jsou známé a nejsou nijak skrývané – maximalizace zisku nebo užitku pro tu kterou skupinu.

Nepochopení těchto tendencí, jejich špatná analýza by byla schopna svést české potažmo evropské zemědělství na ekonomicky velmi nebezpečné scestí. Z toho plyne i otázka, zda je současná příznivá situace skutečně renesancí zemědělství nebo zda se jedná pouze o krátkodobý pozitivní výkyv.

Co je problémem českého a tedy i evropského zemědělství?

- především je to podstatně vyšší nákladovost, odvozená od vyšších mezd a vyšší míry sociálního zajištění, cen pachtu zemědělské půdy, která se stává pomalu a jistě nedostatkovým zbožím, potřeby dodržovat podstatně přísnější limity ekologické, hygienické a zdravotní pro způsoby hospodaření i pro výslednou zemědělskou a potravinářskou produkci

- ekonomická efektivita evropského zemědělství je po léta udržovaná vysokou mírou dotací a míry ochrany trhu poměrně vysokou tarifní a v poslední době zejména netarifní bariérou

- problematický přístup k zavádění a rozšiřování nových technologií – zejména využití GMO

- z toho je automaticky generovaná otázka, jak dlouho bude tento trend moci pokračovat. Ať už to bude z hlediska možnosti evropského rozpočtu tohoto sektoru nebo trvalého tlaku na snižování tarifních i netarifních tržních bariér

- efektivní zemědělská velkovýroba bude mít v hustě osídlené Evropě nadále rostoucí limity v podobě dodržování principů správné zemědělské praxe, omezování použití umělých hnojiv a přípravků na ochranu rostlin, především z hlediska ochrany stále vzácnějších a strategických zásob pitné vody

- růst energetické náročnosti intenzívní zemědělské výroby, a s tím související růst cen energií obecně, včetně rostoucího podílu nákladů na logistiku a distribuci potravin a potravinářských produktů

Tyto faktory můžou znamenat, že budoucí příznivá situace na trhu se zemědělskými komoditami vůbec nemusí být ku prospěchu evropského zemědělství, ale že tento trh bude postupně obsazen jinými zeměmi, ať už je to Ukrajina nebo Rusko, jejichž potenciál je mimo jakoukoli diskusi, nebo zvýšenou produkcí z mimoevropských zemí, zejména z jižní Ameriky a některých asijských zemí.

Jaké jsou tedy výhody evropského a českého zemědělství?

- je to především vysoká efektivita hospodaření, preciznost využití výrobních faktorů a dodržování vysokých ekologických, hygienických a zdravotních standardů

- vysoké nasazení vědy, výzkumu, nových technologií, pokrok ve šlechtění a genetice obecně, snižování energetické náročnosti za předpokladu, že celosvětové tendence budou postupně „tlačit“ na dodržování těchto principů i u produkce pocházející z mimoevropských zemí s výjimkou severní Ameriky

- vysoce kvalifikovaná pracovní síla

- technologická vyspělost a tradice zpracovatelského průmyslu, jeho koncentrace a s tím související logistika a distribuce

- a poněkud paradoxně i sofistikovaný a náročný spotřebitel, v poslední době velmi tvrdě vyžadující dodržování hygienických a zdravotních limitů a zásad, akceptující, a to aktivně, změnu životního stylu se zaměřením na vyšší spotřebu kvalitních potravin a zemědělských produktů respektujících trendy zdravé výživy

- v neposlední řadě je to správné pochopení role státu v celém systému globální ekonomiky a používání vhodných nástrojů k prosazování národních zájmů

Jaké jsou v tomto kontextu možnosti (nejsou to spíše výhody?) českého zemědělství?

- vedle výše uvedených výhod, platných pro evropské zemědělství obecně, je to především vysoká koncentrace zemědělské prvovýroby, schopnost efektivního využití dostupných moderních technologií na velkých půdních celcích

- nižší náročnost na dotace a obecně vyšší „otužilost“ českých zemědělců v liberálním tržním prostředí ve srovnání se starými zeměmi EU

- strategická poloha na evropském rozvodí

- rostoucí poptávka po kvalitních potravinách, které splňují hygienické, nutriční a především ekologické standardy

2. Je nastalá situace skutečně nová, je trvalejšího charakteru nebo je to krátkodobý výkyv trhu?

Tato otázka je víceméně polemická a je nutné ji diverzifikovat. Současná situace na trhu se zemědělskými komoditami a růst cen těchto komodit je spojen s více faktory a jejich časové působení je nejednoznačné.

- prvním, nejdůležitějším faktorem s dlouhodobou pozitivní tendencí je nepochybně růst koupěschopné poptávky na trzích třetích zemí (zejména Indie a Číny), který bezprostředně souvisí s ekonomickým růstem těchto oblastí – jen pro úplnost dodávám, že v Číně a Indii vznikající střední třídu tvoří cca 400 miliónů obyvatel – ano slyšíte správně je to více obyvatel než mají například Spojené státy.

- tento faktor je spojen a zesílen vytvořením mezery na trhu, která je způsobena krátkodobým výpadkem produkce v zemích tradičních dodavatelů (Austrálie a Nový Zéland)

- třetím nezanedbatelným faktorem s nepředvídatelnými dopady je příklon trhu se zemědělskými komoditami k výrobě tzv. alternativních a obnovitelných energií, ty na jedné straně vedou díky nejednotné subvenční politice v Evropě k vytváření tlaku na růst cen zemědělských komodit především v důsledku jejich vývozu na trhy s vyšší podporou výroby biopaliv, na druhé straně dochází dovozem těchto komodit a energií z třetích zemí k vývozu ekologického a sociálního dumpingu nákladových cen a v neposlední řadě i k prohlubování ekologických problémů v zemích třetího světa (kácení pralesů, nahrazování diverzifikovaných rostlinných kultur monokulturami (palma olejová) atd.)

- navíc lze s velkým úspěchem pochybovat o efektivitě takto produkovaných energií, kdy s výjimkou přímého spalování biomasy, je energetická bilance těchto procesů prozatím záporná, otázkou je zda výroba ušlechtilých zdrojů energií z biomasy (biodiesel, bioetanol), nebude v budoucnu zefektivněna jejich produkcí z GMO

- jako zásadní podmínka pro efektivní produkci obnovitelných zdrojů energií se tedy jeví nutnost společného přístupu k jejich podpoře v rámci celé EU, který by do jisté míry omezil některá cenová pnutí, a to za současného tvrdého tlaku na zamezení respektive omezení produkce takových komodit v těch místech a oblastech, kde dochází k devastaci životního prostředí s globálními následky, vynucení dodržování ekologických a sociálních standardů při jejich produkci

Z výše uvedených argumentů víceméně vyplývá, že lze v budoucích letech předpokládat mírný pokles cen zemědělských komodit oproti současnému stavu (nikoli však na výchozí úroveň) a jejich postupný pomalý růst v důsledku cen vstupů a zejména v okamžiku, kdy přetrvají současné mechanismy regulace zemědělské produkce v Evropě. Například v kvótním omezení produkce mléka a neschopnosti tento mechanismus rychle a přechodně přizpůsobit požadavkům trhu se ukazuje slabost současných mechanismů používaných CAP.

3. Přišel čas obnovy rozměru českého zemědělství nebo vytvořenou mezeru obsadí někdo jiný?

Z výše uvedeného plyne i odpověď na tuto otázku, tržní mezeru vyplní ten, kdo bude rychle, pružně a rozhodně reagovat na změnu požadavků trhu. Základním předpokladem však nadále bude rychlost přístupu ke kapitálu k realizaci změn. Bez základní změny mechanismů v CAP lze předpokládat, že Evropská unie to nebude, a v tomto kontextu je nutno si uvědomit, že uplatnění národních agrárních doktrín v rámci EU je problematické, jejich prosazení zdlouhavé a v konečném důsledku pro české zemědělství nepřínosné. Může ve své extrémní poloze vést až ke zrušení společné zemědělské politiky EU a přenesení jejího financování na úroveň národních rozpočtů a v ekonomickém důsledku tak dojde v rámci EU místo boje o efektivitu zemědělského podnikání k souboji národních rozpočtů jednotlivých států. Tam bude mít ČR zcela jistě problematickou pozici, zejména s přihlédnutím k rozpočtovým možnostem např. Francie nebo Německa a jejich konfrontace s národním rozpočtem ČR.

Je třeba také poukázat, že existující přebytek finančního kapitálu hledá své efektivní umístění a nelze vyloučit, že podnikání v zemědělství přes jeho veškeré nejistoty může být atraktivním uživatelem těchto finančních prostředků.

Odpověď tedy není a ani nemůže být jednoznačná, české zemědělství je součástí nejenom evropské společné zemědělské politiky, ale celosvětové ekonomiky a jeho možnosti, strategický vývoj a změna mechanismů tak budou vždy determinovány na jedné straně změnami CAP, kde se bohužel při současných vyjednávacích mechanismech bude spíše prosazovat vůle a potřeby velkých zemědělských zemí EU a tudíž obnova nebo návrat k vyššímu rozměru zemědělství bude těmito skutečnostmi omezen a omezován, na straně druhé i vývojem volného finančního kapitálu v rámci světové ekonomiky.

Pokud by bylo hypoteticky přijatelné co nejrychleji zemědělskou politiku Evropské unie podstatně liberalizovat, pak jsou šance českého zemědělství poměrně slušné, v opačném případě se obávám, že nově vytvořené tržní příležitosti spíše využijí jiné státy s dostatečným zemědělským potenciálem a nesvázané pravidly CAP, včetně toho, že jej nepochybně využijí velké korporace k maximalizaci svého zisku.

Již z chování řetězců v rámci maloobchodních sítí je možné vypozorovat, že se Česká republika stává místem směny a tvorby čistého finančního zisku nadnárodních společností. Laicky řečeno nakupujeme část potravin vyrobených ze surovin vyprodukovaných v zahraničí, potravináři je dodávají do hypermarketů vlastněných cizím kapitálem a čistý zisk z prodeje je odveden do zahraničí. V České republice nezůstává mimo obrovských architektonicky nehodnotných budov nic – konec konců i tyto vlastní zahraniční kapitál.

4. Uspěje agrární politika vlády ČR v konfrontaci s vládami sousedních zemí?

5. Jak zareaguje agrární doktrína AK ČR?

Odpověď na tyto otázky je obsažena již víceméně v předchozím odstavci, agrární politika ČR a tím i doktrína AK ČR, bude úspěšná natolik, nakolik se jí podaří prosadit do reformy CAP svoje představy a mechanismy. Pokud by se CAP více liberalizovala, vyrovnal se přístup ke všem členským zemím, odstranil se jakýkoli protekcionismus v rámci EU, zejména v přístupu velkoobchodních distribučních řetězců, pak může být české zemědělství v rámci EU velmi úspěšné.

Katastrofou by naopak bylo, pokud by se vytvořil systém jednotlivých národních agrárních doktrín a úspěšnost zemědělců by byla determinována rozpočtovými možnostmi jednotlivých států.

Je třeba zdůraznit, že agrární doktrína AK ČR bude také natolik úspěšná, nakolik bude fungovat efektivní a konstruktivní komunikace státní správy a AK ČR. Že tato komunikace není zcela ideální, asi není třeba zdůrazňovat.

6. Je nezbytné zdražování potravin, jaká je role potravinových řetězců?

Potraviny jsou zboží, cena zboží roste, pokud rostou ceny vstupů a na trhu je vytvořena situace, kdy je možné tento nárůst přenést do konečné ceny a trh toto akceptuje. V současnosti jsou ceny potravin v podstatě tlačeny vzhůru třemi faktory:

- růstem cen energií a vstupů obecně

- přechodným výpadkem produkce za současného růstu poptávky v Asii a Austrálii

-zvýšenou poptávkou po zemědělských komoditách v důsledku nastartování procesu výroby alternativních obnovitelných energií

- v ČR k tomu ještě působí vliv zvýšené sazby DPH

-fixací marží prodejců

Z toho plyne, že růst cen potravin je výsledkem jak objektivních, tak subjektivních ekonomických dějů. Bohužel z dlouhodobého hlediska se jeví víceméně nezbytný. S přihlédnutím k vývoji cen potravin v minulých letech, kdy víceméně růst jejich cen velmi silně zaostával za růstem cen vstupů a ostatního zboží a služeb, je i do jisté míry spravedlivý. S vysokou mírou pravděpodobnosti se ceny potravin v budoucnu „umoudří“ i když také není možno počítat s poklesem na původní úroveň.

Úloha velkoobchodních distribučních řetězců je v tomto procesu zásadní, neboť se víceméně jedná o síťové monopoly s ohledem na koncentraci jejich logistických a skladovacích kapacit a jejich podílu na trhu. Jejich tržní síla je ve vztahu k producentům potravin (zemědělcům i potravinářům) zásadní a ovlivňuje jejich ceny a platební podmínky. Na druhé straně jejich konkurence na trhu, pokud je, udržuje cenu relativně nízkou vůči spotřebiteli a za předpokladu, že se snaží maximalizovat svůj zisk, přenášejí problém tlaku na nižší vstupní ceny - na zemědělce a potravináře. O nátlaku v podobě regálného, poplatků za zalistování, promotion akcí ani nemluvě.

Z hlediska subjektivní příčin růstu cen je třeba poukázat na fixaci marží – je to patrné např. u výrazného zdražení některých potravin při minimálním růstu cen vstupů. V neposlední řadě nelze vyloučit i skryté jednání ve shodě, kdy například u másla prudce vzrostla cena během několika dnů u všech řetězců, a to v situaci, kdy nepochybně měli zásoby ve skladech za nákupní ceny výrazně nižší. Taktéž proklamace o minimalizaci dopadů růstu DPH na koncové ceny – neznám obchodníka, který by prodával se ztrátou a tudíž si logicky dovozuji, že vliv DPH se projevil již v podzimním nárůstu cen.

Z tohoto důvodu je nutné a potřebné jejich postupy na trhu sledovat a tržně konformními postupy regulovat a omezovat.

7. Vrátí se náš tradiční potravinářský průmysl k českému spotřebiteli?

Především je polemické, zda tradiční zpracovatelský průmysl od našeho spotřebitele odešel. Podle mého názoru nikoli, ale to co se pod tlakem tržního prostředí a velkoobchodních distribučních řetězců stalo, je fakt, že se změnila kvalita produkce. Nesmyslný tlak na co nejnižší ceny potravinářského zboží vede k paradoxu hledání co nejlevnějších „objemových“ náhražek za zemědělské suroviny, hledání způsobů jak prodat co nejvíce vody a mouky v „masných“ výrobcích a podobně. To není v žádném případě, a to bych chtěl zdůraznit, výtka vůči potravinářům. Jejich úloha je v tomto případě jasně determinována, buď se přizpůsobí, nebo zboží obdobně „výborné“ kvality bude přivezeno odjinud a oni postupně odejdou z trhu a zaniknou. Není tedy divu, že se tomuto trendu snaží se skřípěním zubů přizpůsobit.

Cesta z tohoto kruhu je pouze jediná. A tou je výchova spotřebitele takovým způsobem, aby on začal preferovat kvalitu před nízkou cenou, aby vzdělaný a informovaný spotřebitel začal aktivně ovlivňovat nabídku supermarketů tím, že změní svoji poptávku, tím, že mu pomůžeme pomocí propagačních a výchovných akcí nalézt to správné a kvalitní zboží na regálech obchodů a supermarketů.

Je evropským paradoxem, že na jedné straně stále CAP hledá způsoby regulace produkce a na druhé straně jakýkoli zákon o potravinách z jakékoli evropské země je spíše seznamem chemikálií a různých povolených éček místo toho, aby byl trend používání potravinových náhražek eliminován a omezován.

8 Závěr a formulace vize.

Co musíme udělat!

- jednoznačně formulovat priority ČR při reformě CAP a aktivně je prosazovat při jednáních v rámci EU

- prosadit zavedení jednotného a rovnoprávného přístupu ke všem zemím EU, bez ohledu na délku jeho členství

- prosadit přijetí legislativy a opatření omezujících a regulujících počínání velkoobchodních řetězců formou zákona nebo kodexů chování

- prosadit jednotný přístup k podpoře produkce alternativních zdrojů energií z biomasy v rámci celé EU

- prosazovat dodržování ekologických, zdravotních, hygienických a sociálních standardů v zemědělské produkci a přijmout mechanismy pro diskriminaci produkce, která se těmito standardy neřídí

Co můžeme udělat!

- můžeme přistoupit na vyšší míru liberalizace zemědělské politiky EU a s tím souvisejícího snížení agrárních dotací, bude-li takový návrh při jednáních o reformě CAP na stole a bude-li vyvážený a spravedlivý ke všem zemím EU

Co nesmíme udělat!

- připustit jakoukoli nerovnost v přístupu k zemědělcům, potravinářům a venkovu obecně v porovnání s ostatními členskými zeměmi

- připustit jakoukoli míru neoprávněného protekcionismu v přístupu zemědělských komodit a potravinářských produktů, které splňují podmínky, do tržní sítě

Voda jako strategická surovina budoucnosti!

- Česká republika je položena na evropském rozvodí, voda bude do budoucna mimo jakoukoli pochybnost strategickou surovinou, z toho důvodu je třeba, aby jakákoli zemědělská politika od EU počínaje po národní politiky konče, tento fakt začala plně respektovat

- musí být nedílnou součástí jakékoli zemědělské politiky prosazení správných principů hospodaření s vodou, musíme přijmout programy na ochranu a obnovu vodních zdrojů a nádrží, programy na zvýšení retence vody v krajině a to i v souvislosti s globálním oteplováním