Reakce J. Šilhu: Ochrana velkých šelem není fanatická

Pan Ing. Jiří Šilha, Ph. D., mluvčí Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) se v článku na agrárním portálu ze dne 9. 4. dopouští řady nepřesností týkající se aktivit Hnutí DUHA a poznatků o velkých šelmách, proto bych svou reakcí rád uvedl situaci na pravou míru..

„Ekologičtí aktivisté“, jak pan Šilha zjevně přezdívá Hnutí DUHA, nepořádali žádnou tiskovou konferenci, ale odbornou mezinárodní vědeckou konferenci, které se měl možnost zúčastnit kdokoliv, kdo měl zájem zvýšit své znalosti o velkých šelmách nebo diskutovat danou problematiku (a rozuměl anglicky, protože akce se účastnili přední, nejen čeští nebo evropští odborníci - více o průběhu konference na http://www.selmy.cz/clanek/seminar-o-perspektivach-vlku-ve-stredni-evrope/).

Pozvánka na konferenci byla s více než měsíčním předstihem rozeslána všem státním i nestátním organizacím a odborníkům, kteří se zabývají v nějakém rozsahu velkými šelmami, včetně ČMMJ. Informace byla od stejného data vyvěšena na webových stránkách www.selmy.cz.

Je mi líto čelit kritice od oponenta, který evidentně publikaci „Velké šelmy v českých lesích: význam vlků, rysů a medvědů z pohledu ochrany přírody a myslivosti“(volně ke stažení na http://www.selmy.cz/data/Infolist_Velke_selmy.pdf), kterou v článku dále kritizuje, patrně ani nepřečetl. Studie vychází téměř ze stovky literárních pramenů a recenzovali ji přední čeští odborníci pocházející ze státních a odborných institucí a myslivci včetně ČMMJ, jak je uvedeno hned na první stránce v tiráži.

Jiří Šilha se pouští hned v úvodu do nepodložených spekulací o tom, že rys a vlk zlepšuje „kvalitu populace jen zvěře, která nežije v tlupách (např. srnčí zvěř)“ kdežto „na druhy spárkaté zvěře, které žijí v tlupách (muflon) má rys naopak zcela destruktivní vliv“. Jeho teorie má vážné trhliny už v momentě, kdy si vyjmenujeme zvěř, která žije v tlupách. Samozřejmě - a to ví každý myslivec - i srnčí zvěř žije v tlupách, i když ne celoročně, obzvláště její „polní“ ekotypy. V tlupách dále žijí i jeleni nebo divoká prasata, a měli by tedy být rysem podle výše zmíněné teorie dávno zlikvidováni. Bohužel oponent neuvádí mechanismus, kterým je selekce v tlupách blokována ani odkaz na zdroj, odkud jeho teorie pochází. Skutečnost je právě opačná: v tlupách jsou zvířata selekčnímu účinku predace vystavena daleko intenzivněji, protože predátor má možnost na jedné lokalitě testovat velké množství jedinců najednou a pravděpodobnost výběru toho nejslabšího je zde větší než při náhodném setkání několika osamocených jedinců.

To, že rys dokázal lokálně vyhubit stáda muflonů je pravda, ale chybná argumentace snižuje věrohodnost a odborný kredit toho, kdo nedokáže vysvětlit pravé příčiny. Mufloní zvěř je na našem území nepůvodní zvěří - byla tu vysazena zhruba před sto padesáti a současné poznatky ukazují, že muflon vznikl patrně zpětným zdivočením domácích ovcí ve Středomoří (Anděra & Horáček 2005). Kromě toho, že se jedná o druh naší přírodě cizí, má muflon podobně jako jiná domácí zvířata patrně potlačené některé instinkty. Muflon tedy nejspíš není schopen při útoku rysa reagovat tak, jak by reagovalo divoké zvíře prošlé dlouhým evolučním procesem koexistence s přirozeným predátorem. Nadále tedy platí, že velké šelmy nemohou vyhubit žádnou svou přirozenou kořist, kterou je v našich podmínkách srnec, jelen nebo prase divoké, ale nikoliv například muflon.

Zamítnutím přírodního výběru (jednoho z mechanismů evolučního procesu) na základě srovnání s ekonomickým konceptem „ruky volného trhu“ Jiří Šilha překvapivě zpochybňuje pozitivní úlohu velkých šelem, které odstraňují z populace slabé a nemocné kusy (Hnutí DUHA uvádí „slabé a nemocné kusy“, ne „pouze slabé a nemocné kusy“ jak si pro svou potřebu doplnil oponent). Pomiňme skutečnost, že politicko-ekonomické a evoluční procesy můžeme jen těžko srovnávat, natož jedno pomocí druhého zamítat. Především však darwinistická teorie není názorem nebo přáním ekologických aktivistů, ale dnes jedinou vědecky ověřitelnou teorií o vzniku života.

Studie prezentovaná Hnutím DUHA nepopírá, že význam přírodního výběru může být za extremní sněhové pokrývky oslaben (ba tuto skutečnost přímo zmiňuje na str. 4) a rovněž vysvětluje problematiku možného nadměrného zabíjení zvěře u krmelců (str. 8), které jsou v lesním prostředí nepřirozeným artiklem, umožňující zimní shlukování zvěře a snadno přístupný potravní zdroj pro rysa. Pro další podrobnosti odkazuji na příslušné statě publikace.

Zbývá, aby Jiří Šilha vysvětlil, co si představuje pod pojmem „fanatická ochrana“. Pokud má být vodítkem postoj Hnutí DUHA („ekologičtí aktivisté“), za fanatické by pak bylo označováno téměř všechno, co má něco společného s ochranou přírody. Postoj Hnutí DUHA k ochraně velkých šelem je stejný, jako je současný zákon o ochraně přírody a krajiny, související právní předpisy a také zákon o myslivosti, který řadí velké šelmy mezi zvěř, kterou nelze lovit. Domnívá-li se pan Šilha, že by velké šelmy neměly požívat plnou ochranu, která způsobuje velký podíl ilegálního odstřelu, jde tak sám proti platným právním předpisům a nepřímo přiznává, že jsou to někteří myslivci, kdo jsou odpovědni za pytláctví velkých šelem.

Zcela nelogický je pak další útok na ekologické aktivisty (nečekaně), kteří podle Jiřího Šilhy prosadili „schválně“ komplikovanou legislativu, která prý prakticky znemožňuje vyplacení náhrady na velkou šelmou stržené zvíře. Skutečně to bylo Hnutí DUHA, které v roce 2000 společně s dalšími organizacemi podílelo na prosazování zákona o náhradách škod způsobených vybranými zvláště chráněnými druhy živočichů (č. 115/2000 Sb.). Jak ale kritik zapomněl dodat, bylo to v době, kdy neexistoval žádný jiný zákon, který by poškozeným chovatelům umožnil jakoukoliv náhradu za domácí zvířata stržená šelmami. Podle současných zkušeností zákon funguje, ročně je vypláceno od několika desítek tisíc korun (v případě velkých šelem) až po několik miliónů (v případě kormorána) ročně. Ti, kdo si na zákon stěžují, nejsou zpravidla chovatelé, ale někteří myslivci, kteří se podivně schovávají za cizí zájmy. Nepopírám, že zákon není ideální (jako ostatně téměř každý zákon); pokud má Jiří Šilha konkrétní návrhy, které paragrafy změnit, zrušit nebo přidat, aby ulehčil zemědělcům boj s úřady, ať jej předloží.

Ještě poznámka k postesknutí nad tím, že nejsou propláceny náhrady za šelmami strženou, volně žijící zvěř. Obdobně bychom mohli litovat, že nejsou myslivcům vypláceny náhrady za malé zajíčky, které ukořistily lišky nebo za housenky, které sezobaly sýkorky. Myslivci nejsou vlastníci živočichů ani zvěře, která se volně pohybuje v lesích a predátor a jeho kořist zde existovali dlouho předtím, než začali o vybrané druhy živočichů pečovat myslivci. Proto nevidím důvod proč by myslivci měli dostávat náhradu za to, že rys - v našich lesích původní druh zvěře - loví svou přirozenou kořist - srnce. Stejně tak je přitažená za vlasy závěrečná chvála myslivců za to, že přikrmují spárkatou zvěř a tím pádem i rysa. Ano, rys bezesporu profituje z nadměrného počtu srnčí zvěře, která je uměle udržována nad nosnou kapacitou prostředí. Graf na str. 9 graf citované studie však jasně ukazuje, že rys se běžně vyskytuje i v oblastech z daleko nižší početností srnčí zvěře, než jaké jsou stavy v našich zemích. Daleko více než nedostatek potravy však velké šelmy ohrožuje ilegální lov, fragmentace a zhoršující se průchodnost krajiny. Názor myslivců na výskyt velkých šelem je všeobecně známý, nebudu zabíhat do podrobností a zájemce odkazuji na výsledky ankety, publikované v časopise Myslivost (č.3/2003).

Boj proti imaginárnímu nepříteli z řad ekologických aktivistů vrcholí v závěru článku: aktivisté podle Jiřího Šilhy vylučují „trvale udržitelné obhospodařování obnovitelných přírodních zdrojů“. Nad takto obecně formulovanou větou nelze než pokrčit rameny a pokud by její autor chtěl prokázat její pravdivost, musel by jmenovat konkrétního ekologického aktivistu nebo organizaci. Co se týče Hnutí DUHA, trvalou udržitelnost prosazuje v několika svých programech, ať už jde o zvýšení podílu recyklace, podporu ekologického zemědělství nebo přírodě blízkého lesního hospodaření. Ochrana klíčových, tzv. vlajkových druhů, jako jsou velké šelmy, není v žádném případě jednostranným, ale sofistikovaným konceptem moderního pojetí ochrany přírody, který umožňuje současnou ochranu řady dalších, méně charismatických druhů (str. 11 citované studie). Tento přístup nevykazuje žádné znaky fanatismu; jedná se naopak o zcela žádoucí součást politik všech států Evropské unie, které si cení své dochované přírodní bohatství.

Mgr. Miroslav Kutal

(miroslav.kutal@hnutiduha.cz)

Hnutí DUHA Olomouc