Zemědělství u nás a u našich sousedů (I.)

Nejenom v ekonomice platí, že srovnáváním poznáváme lépe to, co poznat dobře potřebujeme. Ale zájem o zemědělství našich sousedů má ještě další důvod. Geografická blízkost v tomto odvětví působí jako významný ekonomický faktor. Poučit se je užitečné vždy, a to v mnoha směrech. Nejenom o tom, jak jiní výrobu organizují, ale i jak funguje odbyt, jak se jim daří pronikat na náš trh v míře nesrovnatelně větší, než se nám daří vstupovat na trh jejich.

Našimi nejvýznamnějšími partnery v oblasti agrárního zahraničního obchodu (AZO) jsou původní země EU 15. Z nich jednoznačně nejdůležitější místo náleží Německu. Druhou skupinou jsou bývalé socialistické státy, nyní noví členové EU. Mezi nimi rozhodující místo patří Slovensku a Polsku. Rakousko v obratu zemědělskými komoditami nemá tak velkou roli jako země ostatní, proto v naší analýze se nevyskytuje.

Mezinárodní srovnávání umožňuje výběrové šetření ve všech zemích EU. Jedná se o soubor mnoha desítek údajů, které umožňují komplexní pohled na ekonomiku průměrného podniku jednotlivých zemí EU. Vůbec poprvé takové údaje byly publikovány ve Zprávě o stavu zemědělství ČR za rok 2006, která uvádí údaje z roku 2004. Opožděné publikování je celkem pochopitelné. Z uvedeného pramene čerpáme vše to, co tento příspěvek obsahuje.

Podrobné analýzy začínají podnikovými strukturami, neboť ty uvádějí do života hospodářské dění. Česká republika spolu se Slovenskem se jako členové EU vyznačují mezi jiným tím, že v zemědělství obou zemí mají rozhodující podíl podniky s vysokou výměrou obhospodařované půdy. Jsou mezi nimi zemědělská družstva, obchodní společnosti, ale i podniky některých fyzických osob. S podobným stavem se nelze setkat v žádné jiné postsocialistické zemi. Je známo, že v Polsku i v socialistickém období naprosto převažovala drobná rolnická výroba. Proces koncentrace zřejmě až dosud příliš nepokročil a v této zemi je průměrná velikost podniku 16 ha. V Německu je tato výměra 70 ha. Velikost podniku se všeobecně považuje za jeden z faktorů konkurence. Pro Polsko platí, že rolníci hospodaří na svých pozemcích, pronajímají si pouze čtvrtinu obhospodařované půdy. O tom, že u nás a na Slovensku je to přes 90 procent, je všeobecně známo. Překvapuje ale, že v Německu se pronajímá celých 70 procent půdy, na které se hospodaří.

Jedním z kritérií prosperity podniku je produktivita práce, o její úrovni do značné míry lze soudit i podle naturálních ukazatelů, které obsahuje tabulková část příspěvku. V českém zemědělství na 100 ha zemědělské půdy připadá 3,70 pracovníků, to znamená, že na jednoho člověka, který je v zemědělství zaměstnán na plný úvazek, připadá 27 ha. Lze považovat za poněkud překvapivé, že v Německu na stejnou výměru mají pracovníků méně o 20 procent (2,96). To vše za situace, kdy u nás došlo k tak prudkému poklesu jejich počtu. Mezi námi a Slovenskem rozdíl není. Vzhledem k nízké průměrné velikosti podniku v Polsku bylo možné předpokládat, že se to projeví i v počtu pracovníků. A je tomu skutečně tak. Ve srovnání s námi v Polsku na srovnatelné výměře půdy pracuje třikrát více lidí. To vše se nesporně projevuje i v produktivitě práce.

Mezi výrobní charakteristiky zemědělské výroby nesporně patří údaje o struktuře osevních ploch, o výnosech nejdůležitějších plodin, o stavech zvířat na 100 ha z.p. apod. To vše obsahuje tabulka. Rozdíly mezi ČR a SRN, ze kterých lze soudit i o produkci na jednotku půdy, spočívají především ve stavech zvířat: dojnic, ostatního skotu a prasat. Pokud jste si všimli, že ostatního skotu a prasat na 100 ha je příliš málo, tak je to tím, že vše je vyjádřeno v DJ (dobytčích jednotkách, tj. jednotce o 500 kg živé hmotnosti). Tak to uvádí pramen, ze kterého údaje čerpáme. Na první pohled je zřejmé, že ve stavech zvířat je Německo hodně vpředu, nějak nám uteklo . To vše jsme si způsobili sami tím, že jsme nezabránili hlubokému poklesu stavu hospodářských zvířat v průběhu devadesátých let. Ale to je samostatná kapitola, byla mnohokrát probírána ze všech možných zorných úhlů a poslední slova zdaleka nepadla.

Vyskytují se i názory mezi našimi odborníky, že stavy skotu se na úroveň konce osmdesátých let u nás již nikdy nevrátí. S tím tvrzením lze polemizovat: zvýší-li se poptávka i po těchto komoditách v příštích letech v míře významné, lze předpokládat, že stavy zvířat se zvyšovat budou. V každém případě české zemědělství představuje významné možnosti pro rozvoj. Jenom dosažení úrovně z roku 1989 by vyžadovalo zvýšit současnou úroveň výroby o 50 procent! Již z těchto naturálních ukazatelů lze odvodit toto: země s vyššími stavy zvířat dosahuje vyšší produkce na jednotku půdy a při srovnatelném počtu pracovních sil dosahuje tím i vyšší produktivity práce.

Přehled z výběrového šetření FADN zemí EU 25 nám umožňuje se na podnik podívat i pomocí hodnotových ukazatelů, odvozených z běžných cen jednotlivých zemí a pro českého uživatele převedených na koruny pomocí směnného kursu. Avšak vzhledem k diferencovaným cenovým hladinám (vstupů i výstupů) v jednotlivých zemích EU, je třeba k číselným údajům přistupovat kriticky. Jednoduchý příklad: 10 tisíc eur neznamená pro zemědělský podnik v Německu totéž, kolik znamená 280 tisíc korun pro zemědělský podnik v ČR.

Za vrcholový ukazatel ekonomické výkonnosti podniku se považuje vztah mezi čistou přidanou hodnotou (produkce, tržby podniku snížené o hodnotu meziproduktu a odpisů) a pracovníkem. Pramen uvádí, že v korunách tyto hodnoty činily: v ČR za rok 2004 310 tis., na Slovensku 217 tis., v Německu 903 tis. a v Polsku 124 tis. Kč. Dostatek důvodů k zamyšlení. Ale nejenom k zamyšlení, ale i k důkladnějšímu poznání do potřebných podrobností. Jistěže jako předpoklad příštích aktivit.

Zemědělství naše a našich sousedů v číslech

Pramen: Zemědělská účetní datová síť FADN CZ ve Zprávě o stavu zemědělství ČR za rok 2006, tab. přílohy

22. dubna 2008, Dimitrij CHOMA, Josef ŠENFELD