Češi v sobě našli ztracenou vášeň pro chřest

Skok o jednu nulu na konci: tak se dá stručně popsat růst spotřeby chřestu v Česku. Zatímco v polovině devadesátých let se jej prodávalo ročně několik tun, dnes už se obdobná statistika pohybuje v desítkách tun.

Oslavu zeleniny, jež dobývá české chuťové buňky, včera poprvé zažila Praha. Na Žofíně se uskutečnil první ročník Slavností chřestu.

Dýni radši ne

Sál v prvním patře Žofína zalévají paprsky slunce, návštěvníci se pomalu posouvají kolem obvodu místnosti. Sklání se nad každým ze stolů a obdivují vystavené pokrmy vytvořené semifinalisty Chřest cupu: kuchařské soutěže o to nejzajímavější menu postavené na chřestu.

Kromě jídla přitahuje pozornost pětice mužů v bílém: porota se právě vydala hodnotit studenou kuchyni, která byla prvním úkolem pro soutěžící.

"Nic moc, na to že vaří v nároďáku. Je tam vůbec nějaký špargl? Taky chybí sós," diskutují porotci nad pokrmy vystavenými na stolku číslo pět. Vytvořil je Martin Svátek, člen týmu reprezentujícího Česko na gastronomických soutěžích.

Chvála se naopak snáší na kreace Radka Davida z pražského podniku La Veranda. Pod jeho číslem šest porotci našli sérii barevných chuťovek kombinujících chřest a rajčata. "Je to elegantní, můžete si vybrat," říká šéfkuchař Vladimír Picka, jehož hlas je mezi porotci slyšet nejvíc. Upozorňuje na pokrmy, v nichž chřest hraje druhé housle, dalším vytýká mimosezonní suroviny: třeba podzimní dýni.

Ani ostatní porotci se příliš nežinýrují. U kreace, která pro laika vypadá docela lákavě, nešetří výkřiky "závodka, prostě normální závodní jídelna".

Ještě zvědavější než na studenou kuchyni je porota na teplá jídla, v jejichž přípravě se kuchaři postupně střídají na pódiu hlavního žofínského sálu. Kamera jim nakukuje do hrnce, diváci dělí pozornost mezi hlavní soutěž a dění v sále. Zde mohou příchozí vyzkoušet svoji zručnost a soutěžit v loupání chřestu na čas.

Bílý, fialový a zelený

Na loupací soutěž pořadatelé zvolili bílý chřest. Ten se na rozdíl od zelené či fialové varianty této zeleniny, loupe celý. Je nejdřevnatější.

Ostatní druhy chřestu si návštěvníci chřestových slavností mohou vyzkoušet alespoň chuťově. V sále se servírují slané koláče s chřestem dvou barev či limetková zmrzlina korunovaná tenoučkými plátky mladého zeleného chřestu. K degustaci je připravena také nejklasičtější úprava šparglu, stonky zalité omáčkou holandaise.

Radek David z La Verandy všechny podávané speciality postupně ochutnává. "Chřest je velmi chuťově tvárný - dá se kombinovat s lecčíms. Je typický a neutrální zároveň," popisuje s vášní šéfkuchař.

Stejné zaujetí, jaké se zračí v Davidových očích, když přijde řeč na špargl, mají ve tváři i lidé, kteří se scházejí v přízemí Žofína, kde běží série přednášek o chřestu.

Většina z nich nebude mít možnost ochutnat šparglové lahůdky na závěrečném galavečeru dne, který je vyprodaný. Zapisují si aspoň šéfkuchařské fígly a vyměňují tipy na nákup chřestu. Ti starší si přitom neodpustí povzdech nad tím, že český špargl se skoro koupit nedá.

"Od Brna se přitom vozíval císaři do Vídně," vzpomínala šedesátnice Jarmila. "Dnes by dvůr mohlo zásobovat možná Slovensko."