Ceny ropy důvodem ke změně hospodářské politiky

Představa, že přírodních nerostných zdrojů je a bude dost a že tomu bude odpovídat i jejich relativně nízká cena, je zrádná.

Následky politiky levných surovin a levné energie se projeví. Zdroje se spotřebovávají ve stále větším množství, stávající ložiska surovin se rychle vyčerpávají, do otvírání těžby z nových ložisek se neinvestuje a tak se rychle přibližuje den, kdy vypukne surovinová, energetická a možná i další krize. Jestliže u mnohých nerostných surovin existuje jejich větší či menší zaměnitelnost a jejich samotné i zásadní zdražení nemusí příliš bolet, jinak je tomu u ropy.

Světla a stíny levné ropy

Levnou ropu jsme měli v 60. a počátkem 70. let. Přinášela sice nebývalou prosperitu měřenou národním důchodem i hrubým domácím produktem, ale i rozsáhlé a často těžko napravitelné škody. Rušení údajně zastaralých tramvajových a trolejbusových tratí bylo sice v tehdejším Československu mírné proti západní Evropě, o Spojených státech amerických, kde se v 50. letech pálily tramvaje na hranicích coby kacíři překážející rozvoji silniční dopravy, nemluvě, ale chybou bylo. Pak přišel říjen 1973, ropa zdražila 4x a všechno bylo jinak.

Levná ropa byla i v letech 1991-2003. I tehdy napomáhala bezohlednému prosazování nešetrné a nebezpečné silniční dopravy na úkor železniční a městské hromadné dopravy a také nové orientaci ekonomiky ČR na automobilový průmysl. Dělo se tak mnoha způsoby - od záměrného rozbíjení železniční dopravy v letech 1990-1997 přes zásadní snížení zdanění silniční dopravy až po základní prioritu dopravní politiky po roce 1989 - intenzivní výstavbu dálnic a rychlostních silnic za každou cenu. Konjunktura silniční dopravy svými ekologickými, urbanistickými i bezpečnostními negativy znehodnotila četná významná zlepšení životního prostředí, dosažená v jiných odvětvích ekonomiky ČR. Konjunktura levné ropy a prosazování silniční dopravy způsobily také vysokou zranitelnost české ekonomiky.

Zdražování je realitou

Přestože prudký růst cen ropy na světových trzích významně brzdí česká koruna, ceny pohonných hmot v ČR rostou a podle všeho se budou zvyšovat dál. Na to by měla reagovat zejména dopravní a energetická politika ČR. Automobilová lobby straší, že s drahou ropou porostou ceny všeho možného, že díky vysokým daním krachují silniční dopravci atd. Předně, i při současném zdanění silniční doprava neplatí zdaleka všechny náklady, které společnosti způsobuje. Její zdanění není nadměrné, je spíše nízké.

Rostoucí ceny pohonných hmot se pak nepromítají pasivně do cen přepravních služeb. Neumožňuje to ostrá konkurence na dopravním trhu. Zdražování pohonných hmot vyvolává četná adaptivní opatření ke snížení jejich spotřeby - nákup úspornějších aut, přesun části dopravních toků na energeticky mnohem úspornější železnici, omezení jízd naprázdno atd. Můžete samozřejmě namítat, že to v praxi není moc vidět. Podle jedné statistiky se prodej úsporných osobních aut v ČR za poslední 2 roky zvýšil asi ze 7 % na 25 %. Jistě, není to mnoho, mnozí lidé i nadále věří v levný benzin. Leč realita bude jiná.

Předběžná statistika naznačuje i určité oživení železniční dopravy, zejména nákladní, z 14 866 milionů tunokilometrů v roce 2005 na 15 779 mil. tkm v roce 2006 a předběžně na 16 304 mil. tkm v roce 2007. Vzhledem k metodice statistiky nákladní silniční dopravy (přepravní výkony dopravců registrovaných na území ČR nezávisle na místu přepravních výkonů) jsou málo průkazné údaje za nákladní silniční dopravu. V letech 2004 a 2005 má malý, pravděpodobně nereálný pokles proti roku 2003, v roce 2006 prudký růst o 16 % a v roce 2007 předběžně pokles asi o 5 %. Také prudce zpomalil růst individuální automobilové dopravy - v roce 2006 dosáhl meziročně jen 1,4 %.

Základní změnou v dopravní politice ČR by mělo být výrazné omezení investic na výstavbu dálnic a rychlostních silnic ve prospěch modernizace železničních tratí včetně výstavby těch chybějících.

Možnosti snížení závislosti ČR na ropě jsou značné, horší je to ale s rychle rostoucí závislostí ČR na rozvoji automobilového průmyslu, jenž se může v podmínkách prudce rostoucích cen ropy změnit ve velmi ničivou hospodářskou krizi. Tím spíše, že rozhodující část výroby osobních aut se vyváží. Zdá se ale, že s takovou možností si nikdo odpovědný nedělá těžkou hlavu.