O biocibuli

Dle posledního srovnání cen biopotravin a konvenčních potravin v obchodních řetězcích, které provedla PRO-BIO Liga, je biopotravinou s největším navýšením ceny oproti konvenci jedna z nejběžnějších kuchyňských surovin: Cibule!

Bio – nebio?

Cena za kilogram biocibule vystoupá nad cenu své konvenční protivnice o více než 400 %. A není to žádný výstřelek letošního testu, již potřetí v řadě dosahovala biocibule výrazného navýšení ceny oproti konvenci (vždy kolem 400 %), a to testy probíhaly jak v zimě (prosinec 2007), tak i v létě (červenec 2007 a červenec 2008). Uvidíme, co přinese letošní podzimní srovnání…

Je tato vysoká cena způsobena výrazně rozdílnými náklady ekologického pěstování cibule, a tedy vysokými cenami na farmách, nebo ohromná poptávka po biopotravinách umožňuje obchodníkům nasadit tak vysokou marži?

Jak se rodí biocibule?

Dle dotazování mezi českými producenty se faremní cena cibule pohybuje zhruba kolem 25,- Kč za kilogram. Což představuje oproti průměrné ceně cibule v obchodech (cca 13,- Kč) navýšení o cca 93 %. Toto navýšení je pochopitelné, neboť ekozemědělec má s vypěstováním biocibule vyšší náklady z hlediska většího podílu ruční práce (pletí zpravidla ruční a mnohokrát opakované, třídění a přebírání opět ruční), nižšího výnosu, nutnosti použití dražší biosadby či semen. A to nepočítáme obtíže při shánění pracovníků na pletí, kterých je dle ekosedláka z Litoměřicka Karla Tachecího rok od roku méně, ale to jsou náklady, které se v peněžně-ekonomickém vyjádření neobjevují. Ekologický zelinář Ing. Petr Weidenthaler odhaduje, že vzhledem k vyšším nákladům na produkci by „česká biocibule měla být cca 2 x až 2,5 x dražší, než konvenční česká.“

Kde je 300 %?

Ale zpět k ceně pro spotřebitele. Díky znalosti faremní ceny tak jednoduchým výpočtem zjistíme, že 300 % z navýšení ceny uvízne v distribučně - marketingovém řetězci velkoobchodů a maloobchodů. Skutečností ale zůstává, že cena vlastně neodráží nic jiného než ochotu prodávajícího dané zboží vydat za danou částku a ochotu kupujícího tuto částku akceptovat… A ve chvíli, kdy vlastně neexistuje konkurenční prostředí (biocibuli nabízí jen málo výrobců, a tedy i velkoobchodů a maloobchodů) a poptávka po biopotravinách je obecně velmi vysoká, je nakupující ve velké nevýhodě.

Výrazný rozdíl vzniká také kvůli velmi nízké ceně konvenční cibule. Problém je dle Ing. Vladimíra Lačňáka, poradce svazu PRO-BIO ve skutečnosti, že konvenční cibule je každoročně přebytek, a to jak české, tak i dovozové z Polska a Holandska. Velkoproducenti se pak snaží vzájemně se zničit nízkými cenami a mnohdy nabízí své zboží i pod výrobními náklady. Ing. Weidenthaler to shrnuje lakonicky: „Přece kilo cibule nemůže být lacinější, než minuta telefonování nebo vyčurání se na veřejném záchodě!“

A co spotřebitel?

Co tedy dělat, pokud se vám cena biocibule nelíbí, ale po konvenční sáhnout také nechcete? Snažte se podporovat místní farmáře. Můžete se s nimi domluvit na dlouhodobějším odběru, přispět na sadbu, pomoci s pletím (to už musíte být velcí nadšenci), navíc budete znát člověka, místo a způsob jak se biocibule i další biozelenina rodí a nebude to už jen dobře nasvícená „vitamínová hmota vyrobená“ v supermarketu. Pěstujte si vlastní biozeleninu (řadu zeleniny můžete vypěstovat i v bytě na balkoně – např. ředkvičky, salát, špenát, rajčata atd., s cibulí to však tak snadné není), zeptejte se v blízkém obchodě s biopotravinami, zda nemohou zajistit dodávku zeleniny od českých ekozemědělců, nebo zorganizujte vlastní odběrové místo pro hromadný odběr z farem.

Pro hodně velké nadšence toužící po lokálních produktech je tu možnost založit výrobně spotřební družstvo, kdy se větší počet rodin (20-50) domluví se sedlákem v okolí na pravidelných dodávkách produktů s jistotou odkupu celé produkce a vlastní distribucí mezi členy. Vrcholem odhodlání a touhy je vytvoření farmářského klubu, jehož členové koupí statek v okolí města a společně jej obhospodařují, případně pověří jednoho z členů řízením jeho provozu, což je však model u nás zatím – dle našich informací – dosud neozkoušený.

Zdroj: Jana Průšová a Jan Valeška, PRO-BIO LIGA za laskavé pomoci českých biocibulářů, 4. 9. 08