Co přinesl minulý rok českému zemědělství

Stalo se již tradicí, že v letních měsících se objevuje zpráva o stavu zemědělství v České republice.

Tentokrát za rok 2007. Je to objemný dokument (230 stran textu a rozsáhlá tabulková příloha), který poskytuje podrobné informace o všem podstatném, co se v českém zemědělství a potravinářství událo. Údaje za sledovaný rok samozřejmě navazují na roky předchozí a vypovídají tak i o vývojových tendencích. Neboť výsledky jednotlivých let jsou i důsledkem toho, co se dělo v minulosti a současně vytvářejí předpoklady pro vývoj budoucí. Z velkého počtu informací si všimněme především těch, které mají bezprostřední vztah k politice vůbec a k naší levicové zvlášť. Neboť politika není o výnosech a užitkovosti (abychom to řekli hezky česky), ale o zájmech: o vlastnických vztazích, vztazích zaměstnaneckých, mzdách a dalších sociálních problémech. Samozřejmě nás musí zajímat hospodářské dění, faktory zde působící (vnitřní i vnější) a míra prosperity, neboť zde se vytvářejí předpoklady pro podnikovou politiku, samozřejmě včetně politiky sociální.

Začněme tím, kdo v zemědělství hospodaří a jaká je váha jednotlivých skupin podnikatelských subjektů. Podniky fyzických osob (FO) v roce 2007 obhospodařovaly 29,8 procenta zemědělské půdy, obchodní společnosti (a.s. a s.r.o.) 45,8 % a zemědělská družstva 23,5 %. Ekonomická váha podniků FO je nižší, než kolik činí podíl na zemědělské půdě. Již podíl na orné půdě je u nich nižší o čtyři procentní body (p.b.), u skotu je to méně o 7,5 p.b. a tyto podniky chovají pouze desetinu prasat a drůbeže. To má dopad i na výsledky hospodaření, na potřebu pracovních sil apod. Průměrná velikost podniků právnických osob činí zhruba 1500 ha obhospodařované zemědělské půdy, u podniků FO je to kolem 25 ha. Ve druhém případě se ale jedná o velkou diferenciaci: 26 tis. podniků obhospodařuje méně než 5 ha, ale 300 podniků více než 500 ha. Nic nesvědčí o tom, že vývoj směřuje k malým rodinným hospodářstvím.

I v roce 2007 pokračoval pokles podílu zemědělských družstev na obhospodařované půdě. Stalo se tak v rozsahu 0,6 p.b. (z 24,1 na 23,5 %). Na první pohled se to zdá zanedbatelné. Ale není tomu tak: absolutně to představuje pokles obhospodařované půdy o 13 000 ha. Významné je to, že pokles se nezastavil.

Ziskovost až v posledních letech

Aby podnik mohl prosperovat, musí dosahovat přebytku příjmů nad náklady. Je to banální ekonomická pravda. Není-li tomu tak, podnik nemůže dlouhodobě existovat. Po určitou dobu ano, a to tím, že se vnitřně zadlužuje. V tom je svým způsobem ekonomické kouzlo odpisů - nevkládáte prostředky do obnovy staveb, strojů a zařízení, neboť musíte uhrazovat faktury za dodané výrobky a služby.

Je třeba říci, že tato dočasnost, kdy podniky se vnitřně zadlužovaly, trvala v mnoha případech poměrně dlouho, neboť až do roku 2004 po celé transformační období jsme daleko častěji zaznamenávali roky se ztrátou než roky ziskové. Jistěže mezi podniky jsou velké rozdíly: i v letech, kdy zemědělská podniková sféra jako celek byla ztrátová, řada podniků mohla vykazovat zisk. Platí to i opačně. Teprve za poslední čtyři roky se podnikatelský důchod (zisk) i v českém zemědělství realizuje pravidelně. To se předpokládalo, neboť vstupem do Evropské unie i zde začaly platit pravidla společné zemědělské politiky a ty se mimo jiné vyznačují vyšší mírou podpor, než tomu bylo u nás před rokem 2004.

Rok 2003 byl ztrátový ve výši 2,5 miliardy korun, podnikatelský důchod v dalších třech letech se pohyboval od 7,2 mld. (2006) do 8,6 mld. Kč (2005). Minulý rok se vyznačuje neobvyklým meziročním růstem podnikatelského důchodu: činil 13,7 mld. Kč, což je ve srovnání s předchozími roky skutečně velká změna. Jak si to vysvětlit?

Rozhodující vliv na tento výsledek mělo zvýšení cen zemědělské produkce (živočišných produktů o pět procent, rostlinných dokonce o 33 %). Objem produkce zemědělského odvětví v běžných cenách tak dosáhl 120,1 mld. Kč a meziroční zvýšení představovalo 18,6 %. Dotace na výrobu pro podnikovou sféru zůstaly vysoké (20,4 mld. Kč), ale ve srovnání s předchozím rokem byly překvapivě nižší o 1,2 mld. Kč. Ale protože se mezispotřeba zvýšila o 13,4 % (zatímco hrubé příjmy, tj. produkce a dotace o 14,4 %) a hodnota spotřebovaného fixního kapitálu (odpisů) se zvýšila nepatrně, výrazný meziroční vzestup zaznamenala jak hrubá, tak i čistá přidaná hodnota. A to je základ pro vzestup zisku.

Jistěže jde o významnou meziroční změnu, vzroste-li podnikatelský důchod ze 7,2 mld. (2006) na 13,7 mld. Kč (2007), tj. o 90 %. Ve vztahu na 1 ha zemědělské půdy to znamená 3800 Kč (podniky všech forem obhospodařovaly v roce 2007 3,626 mil. ha). Tento výsledek je třeba posuzovat střízlivě: za prvé to není tak mnoho, abychom nemohli tvrdit, že tento sektor trpí nedostatkem finančních zdrojů; za druhé ceny již poklesly na původní úroveň a sotva lze předpokládat, že se na tom něco změní. Proto i z toho hlediska je třeba posuzovat požadavky nevládních zemědělských organizací na dodržení objemu dotací z rozpočtu ČR pro rok 2009. Předmětem sporu je 2,8 mld. Kč, tj. 770 Kč na 1 ha zemědělské půdy a 20 % zisku z roku 2007.

Ubývá lidí, mzdy jsou podprůměrné

Máme-li posoudit úroveň ekonomiky českého zemědělství, nelze jinak než její úroveň srovnat s jinými zeměmi EU. Jistěže srovnávat srovnatelné. Poslední zpráva o stavu zemědělství ČR již podruhé obsahovala výsledky šetření Zemědělské účetní datové sítě (FADN) v členských státech EU. Jednou z proporcí, která ovlivňuje prosperitu podniku, je vztah mezi produkcí v běžných cenách (tržbami) a mezispotřebou, resp. mezi hrubými příjmy (produkce a dotace) a mezispotřebou. Na tom přece záleží jak tvorba hrubé, tak i čisté přidané hodnoty a podnikatelského důchodu (zisku). Srovnáme-li podíl mezispotřeby na hrubých příjmech (poslední údaje jsou za rok 2005), vykazují naše podniky podíl mezispotřeby v rozsahu 64,1 %. Je to více o 5,2 p. b. než v Německu a dokonce o 12,4 p. b. než ve Francii.

Není to jednoduché zjistit, v čem tyto rozdíly vězí. Minimálně to ukazuje na to, jakým směrem by se měl ubírat další rozbor uveřejněných údajů.

I v minulém roce pokračoval pokles počtu pracovních sil. Práci zde nalezlo 130,4 tis. pracovníků a meziroční pokles představoval 3600 pracovních míst. Zemědělství zatím nové pracovní příležitosti nevytvářelo. Ale to neznamená, že to tak musí zůstat. Venkov by jistě uvítal, kdyby tento sektor mohl zaměstnávat více lidí. Samozřejmě tak, aby to bylo ekonomicky odůvodněné. Známý ekonomický odborník doc. František Čuba ze Slušovic na odborném semináři na jaře roku 2008 v této souvislosti uvedl, že bude-li jako dosud zemědělská výroba klesat, nebude dlouho trvat a zde bude pracovat pouze několik málo desítek tisíc lidí. Naopak, nastartují-li se nové výrobní programy, říká Čuba, lze vytvořit 100 až 150 tisíc nových pracovních příležitostí. Pod novými výrobními programy má na mysli skleníkovou výrobu zeleniny, výrobu a prodej zeleninových jídel, nepotravinářské aktivity (bioplynové stanice apod.) atd. Můžeme jistě namítnout: jak to všechno má daleko k uvedení do života. Ale každému činu předchází myšlenka a tu je třeba vyslovit, posoudit a uvažovat, zda něco z toho přece jenom nelze do příštích výhledů firmy zakomponovat.

Tento stručný pohled ani nelze zakončit jinak, než pohledem na mzdy zemědělských pracovníků. Nominální mzda v tomto odvětví činila 15 953 Kč a představovala tak 102,2 % reálné mzdy roku 1989. Stalo se tak za situace, kdy se za posledních devatenáct let produktivita práce v českém zemědělství zvýšila dva a půl násobně.

Dimitrij CHOMA, profesor