Podniky, lidé a zájmy v českém zemědělství

Není pravdivé tvrzení, že v českém zemědělství téměř zanikl družstevní sektor.

Pravdou je, že z nově přijatých členů EU se v ČR a na Slovensku zachoval vysoký podíl podniků právnických osob a v tom i zemědělských družstev. Podle dosud poslední Zprávy o stavu zemědělství ČR za rok 2007 podniky právnických osob obhospodařovaly 70,2 procenta zemědělské půdy, z toho zemědělská družstva 23,5 %, akciové společnosti 22,5 % a spol. s r. o. 22,9 %. Vnitřně nejvíc diferencovaný je sektor podniků fyzických osob. Statistika do svých přehledů zahrnuje všechny, takže jejich počet činí více než 40 tis. Ale až do velikosti pěti hektarů se většina z nich vyznačuje buď žádnou nebo pouze minimální tržní produkcí. Proto v naší tabulce podniky fyzických osob reprezentují pouze jednotky s více než 5 ha obhospodařované půdy.

Podniky a pracovníci v roce 2007

Zemědělská družstva obhospodařují 24 % zemědělské půdy, ale chovají téměř jednu třetinu skotu, a v tom i krav (31 %). V obchodních společnostech je chov skotu přiměřený jejich podílu na zemědělské půdě, ale tyto podniky chovají dvě třetiny všech prasat, a dokonce 80 % drůbeže. Z uvedeného lze odvodit, že nižší než průměrnou intenzitou živočišné výroby se vyznačují podniky fyzických osob. To vše se projevuje v pracovní náročnosti výroby a tím i v počtu pracovních sil. Má to vliv i na ekonomické výsledky.

Zájmy, které jsou spojeny s existencí a fungováním zemědělství, nelze omezovat pouze na ty, kterým toto odvětví poskytuje pracovní příležitosti a vlastníkům kapitálu. Především je zde celospolečenský zájem na existenci tohoto odvětví. Zemědělství je mimo jiné pilířem ekonomických aktivit ve venkovském prostoru. V našem tradičním pojetí máme na mysli sídla do 2000 obyvatel, v nichž žije u nás zhruba čtvrtina populace. Je vůbec možné, aby počty pracovních sil v zemědělství nadále nejen neklesaly, ale aby se současný počet zvýšil. Někteří odborníci říkají, že je to možné, ale pouze za předpokladu, že se budou v zemědělství rozšiřovat ekonomické aktivity, tj. nové výrobní programy. Stane se to pouze tehdy, bude-li to pro podnikatelské subjekty ekonomicky zajímavé. Ale ekonomickou váhu zemědělství v rozvoji venkova nelze posuzovat podle podílu ekonomicky činných pracovních sil ve venkovském osídlení.

V zemědělství v roce 2007 pracovalo 130,4 tisíce pracovníků. Jsou to lidé, jejichž postavení ve výrobě je diferencováno. Z toho hlediska lze mluvit o pěti sociálně ekonomických skupinách. Dominující postavení náleží zaměstnancům - těch bylo v roce 2007 72,1 % a za mzdu pracují ve všech formách podniků. Část z nich patří k těm, kteří jako bývalí družstevníci patří mezi akcionáře podniků - akciových společností. Pracující členové družstev reprezentují 6,1 % pracovníků v zemědělství. To je počet daleko nižší, než je počet pracovníků v družstevních podnicích. Celou pětinu představují podnikatelé, hospodařící na vlastní účet. Z nich většina (15,6 %) nezaměstnává nikoho a menší část (4,3 %) pracovní síly pro svá hospodářství najímá. Pouze 1,9 % náleží k pomáhajícím rodinným příslušníkům.

Naprosto dominujícím zájmem celého zemědělství, podporovaným všemi, je růst objemu produkce, protože jeho současný objem zdaleka neodpovídá jeho potenciálním možnostem. Jistěže nikoli teoretickým, ale v minulosti prakticky ověřeným. Objem produkce totiž ovlivňuje vztahy mezi dalšími ekonomickými veličinami v pořadí: tržby a výkony, podíl mezispotřeby, tvorba hrubé a čisté přidané hodnoty atd. Stejně tak bez ohledu na podnikové formy a politická zastoupení má jednotnou podporu požadavek na srovnatelné dotace v nových zemích EU.

Vlastníci podniků (členové družstev, členové akciových společností, fyzické osoby) mají zájem na prosperitě svých podniků. Jejím předpokladem je tvorba zisku jako přebytku výnosů nad náklady. Od roku 2004 je zemědělství v průměru ziskové. Neplatí to pro každý podnik. Ale ani celkový objem zisku ve vztahu na pracovníka a na jednotku půdy neodpovídá hodnotám, které jsou běžné ve vyspělých zemích EU. Vypovídají o tom údaje z výběrového zjišťování ve všech zemích EU, které jsou u nás publikovány ve zprávách o stavu zemědělství.

Nejčastěji v souvislosti s tím, o čem je zde řeč, se mluví a píše o mzdách. Je to zcela pochopitelné, vždyť se to týká 70 % všech pracovníků v odvětví a nepřímo i všech ostatních. Rok 2007 se v tomto směru vyznačuje tím, že docílena průměrná mzda ve výši 15 953 Kč v reálné podobě představuje 102,2 % mzdy z roku 1989. Trvalo až příliš dlouho, než k překročení hladiny mezd z konce osmdesátých let došlo. Zdrojem pro výplatu mezd je čistá přidaná hodnota. To vytváří i rámec pro jednání mezi zaměstnavateli a odborovým svazem. Podle zpráv z tisku byla dosažena dohoda, že nominální mzdy v zemědělství se v roce 2009 ve srovnání s rokem 2008 zvýší o 3,58 %.

12. března 2009, Dimitrij CHOMA, profesor, Josef ŠENFELD, poslanec (KSČM)