Klíšťata se rozšiřují i na hřebeny hor

Výzkum uskutečněný v minulých sedmi letech prokázal existenci početně stabilních a životaschopných populací klíštěte obecného* až do nadmořské výšky 1 000–1 100 m n. m., zatímco v minulosti se klíště vyskytovalo pouze do 700–800 m. Jednotlivé, avšak pravidelné nálezy nymf klíštěte byly zaznamenány až k horní hranici lesa, tedy přibližně do 1 250 m n. m. Příčinu těchto změn odhalila současně provedená analýza údajů z pěti krkonošských klimatologických stanic. Je jí výrazné oteplení v jarním a letním období. Například v 1 100 m n. m. se průměrná měsíční teplota vzduchu v květnu za posledních 50 let zvýšila o 3,5 °C, v červnu a červenci o 2 °C, v srpnu o 2,5 °C.

Výzkum s názvem „Experimentální ověření změn ve výškovém rozšíření klíštěte obecného (Ixodes ricinus) a rizika začleňování jím přenášených nákaz do horských ekosystémů“ podpořila Grantová agentura ČR. Jeho řešitelem byl zoolog Správy Krkonošského národního parku Jan Materna, spoluřešiteli Vlasta Danielová ze Státního zdravotního ústavu a Milan Daniel z Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.

Cílem projektu bylo:

Pomocí terénního experimentu ověřit posun ve výškovém rozšíření klíštěte a analyzovat jeho příčiny

Na základě experimentálních výsledků stanovit aktuální maximální nadmořskou výšku, v jejíchž podmínkách je klíště schopno vytvořit životaschopné místní populace, a porovnat ji s výsledky terénních sledování

Porovnat početnost klíštěte v různých nadmořských výškách a stanovit riziko napadení

Na základě laboratorních vyšetření odchycených klíšťat vyhodnotit výškové rozšíření původců klíšťové encefalitidy a lymské borreliózy a stanovit možné riziko lidské infekce

Terénní experiment spočíval ve vysazení klíšťat umístěných ve speciálních klíckách na 10 lokalitách s různou nadmořskou výškou (650—1 550 m n. m.) a sledování úspěšnosti a rychlosti jejich vývoje. Experiment prokázal, že klíště obecné je v současné době schopné přežívat a vyvíjet se přinejmenším v nadmořské výšce 1 100 metrů. V minulosti byla horní výšková hranice rozšíření klíštěte na území České republiky stanovena na základě dlouhodobých terénních sledování a výsledků obdobného experimentu mezi 700 až 800 m n. m. Tato nadmořská výška byla i horní hranicí možné infekce původci klíšťové encefalitidy a dalších onemocnění přenášených klíšťaty. „Dnes panují v květnu v 1 100 metrech takové teplotní podmínky, jaké byly před 50 lety v 600 metrech,“ uvádí Jan Materna. „Pro potřeby našeho projektu jsme požádali Český hydrometeorologický ústav v Hradci Králové o analýzu dat z pěti krkonošských klimatologických stanic za období 1961–2007. Ta odhalila statisticky významný nárůst průměrné roční teploty vzduchu v 1 100 m n. m. o 1,5 °C, přičemž nejvýraznější je vzrůst teploty zejména v květnu–srpnu, tedy v období, které je klíčové pro rozmnožování a vývoj klíštěte,“ zdůraznil Materna. Tyto změny klimatu – vzhledem k velmi silné závislosti rychlosti vývoje jednotlivých stadií klíštěte na teplotě – jsou podle výsledků provedeného výzkumu hlavní příčinou změn ve výškovém rozšíření klíštěte. „Zatímco při 14 C se nasátá larva klíštěte promění do stadia nymfy za 4 měsíce, při 19 C jí to trvá o polovinu kratší dobu,“ upřesnil Materna. Vyšší teploty tedy pro klíště znamenají větší šanci, že stihne dokončit svůj vývoj ještě před nástupem chladného podzimního a zimního období. Obdobný posun ve výškovém rozšíření klíštěte byl prokázán i na Šumavě a v Jeseníkách.

I přes výzkumem potvrzenou skutečnost, že v současnosti se klíšťata vyskytují ve vyšších nadmořských výškách, než tomu bylo v minulosti, četnost jejich výskytu se stoupající nadmořskou výškou výrazně klesá. V polohách nad 1 000 m dosahuje průměrných hodnot od 1 do 5 jedinců klíštěte zjištěných za 1 hodinu jejich sběru pomocí vlajkování**. To je v průměru přibližně 50krát méně než na kontrolních plochách v 600 m n. m. Riziko napadení klíštětem v polohách nad 900 m n. m. je tedy mnohem menší než na níže položených lokalitách.

Spolu s klíštětem byli ve vyšších polohách zjištěni i původci onemocnění přenášených klíšťaty (lymské borreliózy a klíšťové encefalitidy). Na základě laboratorních vyšetření sebraných klíšťat všech stadií byla bakterie Borrelia burgdorferi – původce lymské borreliózy – prokázána až do nadmořské výšky 1 270 m n. m. a virus klíšťové encefalitidy až do výšky 1 140 m n. m. Průměrný počet klíšťat infikovaných původci lymské borreliózy se pohyboval v rozmezí od 3,6 do 10,6 % v závislosti na konkrétní lokalitě. Díky nízké početnosti klíšťat v nadmořských výškách kolem 1 000 m n. m. je však riziko napadení infikovaným klíštětem poměrně malé.

Projekt přispěl ke  stanovení současné mezní hranice výškového rozšíření klíštěte v  našich zeměpisných šířkách a znalosti mechanismů, které jej podmiňují. Zároveň umožnil posouzení aktuálního výškového rozšíření původců klíšťové encefalitidy a  lymské borreliózy, stanovení rizika napadení klíštětem a rizika výskytu původců obou jim přenášených onemocnění v  horských oblastech, které jsou intenzivně využívány k  rekreaci.

*Klíště – roztoč, v  jehož vývoji se vyskytují tři stadia, která se na první pohled od sebe liší hlavně svou velikostí. První stadium, larva, se navíc odlišuje tím, že má pouze tři páry nohou, zatímco zbývající dvě, nymfa a dospělec, mají čtyři páry. Dalším rozdílem je i místo, kde jednotlivá stadia číhají na  hostitele. Zatímco u larev je to jen několik centimetrů nad povrchem půdy, nymfy vylézají na  vegetaci až do výše 30– cm nad zemí a dospělé samice nalezneme na vegetaci dokonce až  jeden metr vysoko. Je tedy patrné, že mezi lidmi rozšířený názor o padání klíšťat ze stromů je mylný. Strategií klíštěte je přichytit se na kolemjdoucího hostitele. Proto na něj číhají na vegetaci. Na  předních končetinách mají umístěný takzvaný Hallerův orgán registrující mimo jiné otřesy, teplotu a oxid uhličitý, který živočichové vydechují.

** Vlajkování – zjišťování výskytu klíšťat se provádí takzvaným sběrem na vlajku neboli vlajkováním. Na holi ve tvaru hokejky je upevněna nejčastěji bílá látka (tzv. vlajka) o rozměrech cca 40 x 50 cm. Při smýkání vlajky po zemi se na ni přichytávají klíšťata, která se poté sbírají.