Proč bio není podvod

Jak zabránit tomu, aby se jako bio neprodávaly běžné potraviny.

Systém ekologického zemědělství je založen na registraci všech složek výrobního a distribučního řetězce. To znamená, že zemědělec, zpracovatel (jatka, pekárna, mlékárna) i velkoobchodník musejí být registrováni u Ministerstva zemědělství jako podnikatelé v ekologickém zemědělství a musejí procházet pravidelnou kontrolou, zda dodržují zákon a evropskou legislativu o ekologickém zemědělství (zákon 242/2000 Sb. a Nařízení EHS 834/2007). Tyto předpisy velmi podrobně stanovují jaké postupy je třeba ve všech těchto fázích dodržovat, aby bylo možné produkt označit jako biopotravinu.

Zásady ekozemědělství

Cílem ekologického zemědělství je, aby výroba biopotravin vedla k co největšímu ohledu na životní prostředí[1], welfare hospodářských zvířat[2] a zdraví lidí[3]. A také, aby si samotné produkty zachovávaly co nejvyšší kvalitu a nutriční hodnoty obsažené v původní surovině, zejména omezením některých postupů při zpracování[4] za samozřejmého dodržení všech hygienických legislativních podmínek platných pro potraviny obecně.

Ekozemědělství jako soubor postupů nicméně samozřejmě nemůže zajistit ochranu potraviny např. před kontaminacemi z ovzduší, kyselých dešťů, atd. Bio neznamená sterilní potravinu vyrobenou v naprosto čistém prostředí, její hlavní přínos je, jak již bylo řečeno, v tom, že způsob hospodaření je šetrný ke krajině, okolním ekosystémům, hospodářským zvířatům a lidskému zdraví, a že zpracování je co nejšetrnější s ohledem na zachování přirozené chuti a nutričních hodnot potravin.

Kontrola v praxi

Tohle všechno v praxi to znamená, že každý kdo chce hospodařit nebo vyrábět potraviny v režimu ekologického zemědělství a označovat své produkty jako bio musí být registrován u Ministerstva zemědělství a přihlášen u jedné z organizací, které u nás zajišťují kontrolu splnění zákonných požadavků[5].

Jde jednak o kontrolou fyzickou: prohlídku polí[6], provozů[7] a skladů[8], a také kontrolou dokladovou. Tedy prozkoumání toho, co podnik prodal jako bio a kolik toho za daných podmínek (oseté plochy, nakoupené suroviny) mohl jako bio vyprodukovat, pokud se naskytne někde problém hrozí podniku pokuty a odebrání certifikátu BIO (či v případě menších provinění pozastavení jejich platnosti).

Pokud mají navíc inspektoři kontrolní organizace podezření na podvodné použití nepovolených hnojiv či prostředků proti škůdcům či plevelům, mohou využít laboratorní kontroly obsahu látek v produktech a na jejich základě jednat.

Pro biopotraviny platí stejné hygienické limity obsahů nežádoucích látek (např. dusičnanů, či těžkých kovů) jako pro běžné potraviny, neboť některé kontaminace nelze produkčním systémem ekologického zemědělství ovlivnit.

Pokud však kontrolní organizace v biopotravině nalezne stopy po použití látek nepovolených v ekozemědělství (např. pesticidů, minerálních hnojiv) i pod limit stanovený hygienickými předpisy může danému podniku odebrat či pozastavit certifikaci o původu bioproduktu.

Pokud by biopotraviny nesplňovaly obecné hygienické limity nežádoucích látek, není možné je prodávat vůbec (nikoliv pouze jako biopotraviny). Na dodržování obecných hygienických limitů (i u biopotravin) dohlíží Státní zemědělská a potravinářská inspekce.

Certifikát - důkaz o původu

To že podnik prošel touto přísnou kontrolou, a tedy že splňuje všechny zákonné požadavky pro biopotraviny potom kontrolní organizace ztvrdí vydáním "Certifikátu o původu bioproduktu/biopotraviny", který platí jeden rok a je každý rok po kontrole obnoven, nebo nikoliv.

Tento certifikát pak je pro spotřebitele důkazem toho, že se jedná skutečně o biopotravinu a opravňuje zemědělce, zpracovatele či velkoobchodníka označit produkt slovem bio a značkou pro biopotraviny.

Zároveň však musí na výrobku uvést i kód organizace, která ručí za splnění požadavků tak, aby měl zákazník možnost u ní zjistit, zda daný výrobek skutečně prošel její kontrolou. Kódy kontrolních organizací v ČR jsou ve tvaru CZ-BIO-KEZ-01, CZ-BIO-ABCERT-02 A CZ-BIOKONT-03.

Značky pro biopotraviny jsou zatím poměrně matoucí. Pokud naleznete na produktu tzv. českou biozebru znamená to, že daný výrobek je skutečně biopotravinou, neboť byl zkontrolován jednou z výše uvedených českých organizací, a tedy, že splňuje požadavky legislativy o ekologickém zemědělství, nic více, nic méně. Ale to neznamená, že jiné výrobky označené jako bio s různými podivnými značkami jsou podovodem. Od vstupu do EU totiž u nás platí všechny zahraniční certifikáty jako rovnocenné s těmi našimi, takže výrobky ze všech zemí EU27 označené místními logy prošly stejnou kontrolou, jako výrobek označený „biozebrou“. Různé značky používané pro biopotraviny v Evroěp, ale i ve světě naleznete zde).

Kontrola v maloobchodě

Odlišné je to s maloobchody. Maloobchody (kam patří například i obchodní řetězce), které prodávají biopotraviny, nemusejí být nikde registrovány, nicméně i zde si můžete zjistit, zda si nelepí nápis BIO nahodile na konvenční produkty. Na každé potravině označené slovem BIO, kterou v maloobchodě naleznete, totiž musí být důkaz o jeho původu v ekologickém zemědělství, tedy zmíněná značka pro biopotraviny (u nás tzv. biozebra) a především kód kontrolní organizace, která ztvrdila, že byly při výrobě skutečně dodrženy zásady ekologického zemědělství.

Je to podvod?

Pokud má spotřebitel podezření, může buď kontaktovat přímo kontrolní organizaci, jejíž kód je na produktu vytištěn případně některou ze spotřebitelských organizací (jako například PRO-BIO LIGU či Sdružení obrany spotřebitelů) a zjistí tak, zda výrobce je skutečně registrovaným a kontrolovaným výrobcem či ne. Pokud je na produktu nápis BIO bez dalšího důkazu, že se jedná o produkt ekozemědělství, je třeba kontaktovat buď některou ze zmíněných spotřebitelských organizací či rovnou nadřízený orgán Ministerstvo zemědělství, které se bude věcí zabývat.

Nicméně u některých zahraničních biopotravin (ze zemí EU27) je, jak již bylo řečeno, důkazem zahraniční značka pro bio a kód zahraniční organizace (např. DE-001 a šestiúhelník s textem BIO nach EG-Öko-Verordnung, což je německá státní značka pro biopotraviny).

Pokud nakupujete biopotraviny například na tržišti či přímo ze dvora, můžete si od prodávajícího vyžádat „Certifikát o původu bioproduktu“, který plní stejnou funkci jako značka na obalu potraviny v obchodě.

Samozřejmě si nemůžeme dělat iluze, že se neobjeví žádné pokusy o podvodné používání značky BIO, či že takové vůbec neexistují, nicméně snahou všech zainteresovaných je minimalizovat riziko této možnosti a v případě, že se tak stane mít na takovou situaci dostatečné nástroje (které jsou legislativně zakotveny).

BIO je chráněná značka pouze u potravin

Ještě je třeba zmínit, že použití slova BIO je v ČR legislativně chráněno pouze u potravin[9], a nikoliv u dalších např. kosmetických, textilních či zcela jiných produktů. To znamená, že biopantofle, biokosmetika, bioplenky či dokonce biopasti na myši mohou sice využívat surovin z ekologického zemědělství, ale také NEMUSEJÍ. Jde totiž o to, že zákon nijak označování nepotravinářských produktů značkou BIO zatím neřeší.

Vysvětlivky:

[1] Zejména postupy snižující riziko eroze, ohrožení volně žijících zvířat a rostlin a zvyšující biologickou a rozmanitosti a rozmanitost krajiny, omezování využití fosilních paliv a maximální koncentrace na využívání spontánních přírodních mechanismů, atd.

[2] Chov s ohledem na jejich přirozené etologické a sociální požadavky.

[3] Vyřazení toxických látek používaných k regulaci plevelů, ochraně před škůdci, k hnojení atd., které ohrožují zdraví lidí pracujících v zemědělství a ve výrobě těchto látek.

[4] Např. zákaz využití ionizovaného záření a vyloučení použití většiny umělých aditivních látek při zpracování potravin.

[5] V současné době jsou ke kontrole pravidel ekozemědělství pověřeny 3 kontrolní organizace: ABCert, Biokont a KEZ, o.p.s.

[6] Zkušený inspektor by měl pole pleté mechanicky a stříkané pesticidem rozpoznat.

[7] Například ustájení zvířat, mlékárnu, pekárnu či mlýn, případně sklad velkoobchodu.

[8] Například u obilí se kontroluje, zda je dostatečné oddělená konvenční produkce od bioprodukce, aby nedošlo k jejich smísení.

[9] A krmiv, osiv a rozmnožovacího materiálu což pro spotřebitele není zcela relevantní.

Zdroj: www.biospotrebitel.cz