ČEZ staví v Rumunsku obří větrnou farmu

Po dokončení v roce 2011 se má stát elektrárna Fantanele-Cogealac s 240 stometrovými turbínami největší větrnou farmou v Evropě.

Je to doslova Bohem zapomenutá vesnička. Místo asfaltu je jenom prašná cesta, po které sem tam projede archivní dacia. Na ulici jsou spíše vidět povozy tažené osly vezoucí slámu z nedalekých polí. Lidé unaveně posedávají na lavičkách před domy a klid naruší jenom pokřikující děti. Prostě běžný den v obci Fantanele na západě Rumunska. Jednotvárnost krajiny ale narušuje pohled do dáli. Na horizontu se tyčí stometrová věž s lopatkami větrné elektrárny.

A není sama. Už jich tu stojí deset a dalších 230 jich tu vznikne do roku 2011.

Obří investice

Na ploše 12krát šest kilometrů totiž právě vyrůstá největší zahraniční projekt společnosti ČEZ – větrná farma Fantanele-Cogealac. Až bude stavba za dva roky dokončena, půjde o největší park větrných elektráren v Evropě a také největší svého druhu mimo území Spojených států.

Tomu odpovídá i cena: za gigantickou stavbu 240 větrníků zaplatí ČEZ 1,1 miliardy eur, tedy zhruba 26 miliard korun. Proč zrovna tady?

„Takhle širokou a volnou pláň, kde stabilně fouká od moře, hned tak nenajdete,“ říká šéf zahraniční divize ČEZ Tomáš Pleskač.

Za pravdu mu v tom dávají měření meteorologů. Průměrná celoroční rychlost větru na pláních nad obcí Fantanele je sedm metrů za sekundu. To na provoz větrníku plně dostačuje. Aby se obří vrtule otáčela, musí vát vítr o minimální rychlosti tři metry za sekundu.

Výhodná poloha

Navíc zima v téhle části Rumunska, která je od moře vzdálena asi 20 kilometrů, je poměrně mírná. Nejnižší teplota se pohybuje kolem minus pěti stupňů, takže nehrozí žádné námrazy na vrtulích. Až budou všechny větrníky postaveny, dosáhnou výkonu 600 megawattů.

Jen pro srovnání – je to zhruba tolik elektřiny, jako vyrobí jeden blok nedaleké jaderné elektrárny Cernavoda. Hotový park bude společně s vodními elektrárnami dodávat deset procent rumunské elektřiny.

Zatím však na širokých pláních panuje jenom čilý stavební ruch. Každý den na staveniště míří kolem 150 nákladních automobilů naložených díly stometrových vrtulí a částmi tubusů budoucích větrníků. Bagry nejdříve připraví díry pro podstavce a 50 nákladních aut potom betonem vylije každý kruhový základ. Kvůli obřím rozměrům ale vznikají komplikace.

„Například nyní potřebujeme přepravit 400 tun těžký transformátor, ale žádná silnice na to tady není stavěná. Transformátor přepravíme lodí, ale cesta z přístavu bude komplikovaná. Uvažujeme i o tom, že si budeme muset postavit vlastní most přes Dunaj,“ říká šéf celé stavby Ondřej Šafář.

Třicetiletý stavební inženýr je teď jediným stálým zástupcem ČEZ na probíhající stavbě. Žádný jiný Čech tu kromě něj nepracuje.

Šance pro místní

„Polovina lidí na stavbě jsou cizinci, druhá polovina jsou Rumuni. Jsou to ale většinou lidé, kteří pracovali pro zahraniční firmy nebo v cizině, takže v práci s nimi problémy nejsou,“ říká Šafář.

Příchod ČEZ do regionu kolem vesničky Fantanele berou místní spíše jako velkou výhodu. I když jim za vesnicí roste obří park větrných elektráren, do budoucna tratit nebudou. Právě naopak. Bohatý ČEZ bude v „zapadákově“ masivně investovat do infrastruktury.

„Už jsme zrekonstruovali školu, hřiště a vodovod. Teď plánujeme kanalizaci,“ vypočítává Pleskač. Po dokončení stavby ale mnoho místních lidí přímé uplatnění nezíská. Obsluhu celého větrného parku totiž z jednoho řídícího centra zvládne pouhých 25 lidí – převážně techniků včetně jednoho meteorologa.

A návratnost celé investice? Tu ČEZ přísně tají. I pouhým odhadem ale na obří stavbě za 26 miliard korun zřejmě neprodělá.

V Rumunsku si totiž firmy musí povinně kupovat až devět procent elektřiny ze „zelených“ zdrojů. Cena za jeden „zelený certifikát“ představující půl megawattu se přitom nyní pohybuje až kolem 55 eur, tedy zhruba 1375 korun.

Do roku 2020 má navíc Rumunsko ambiciózní plán vyrábět až 38 procent elektřiny ze zelených zdrojů. ČEZ tak bude mít před možnou konkurencí velký náskok.

A i kdyby se zelená investice komplikovala, má největší česká firma v Rumunsku ještě další tři žhavá želízka v ohni. Na jihu země v regionu Oltenia už jí patří distribuční společnost dodávající proud 1,4 milionu Rumunů.

Kromě toho bude ČEZ jako partner stavět i dvě elektrárny: paroplynovou v Galati a zúčastní se také dostavby dvou bloků jediné rumunské elektrárny Cernavoda.

Nejlákavější je Turecko, nejvíc proudu kradou Albánci

Musíme lidi na Balkáně naučit, že za elektřinu se platí, říká v rozhovoru pro Deník třetí muž ve vedení energetické společnosti ČEZ Tomáš Pleskač.

Stavba větrné farmy Fantanele je dosud největší investicí ČEZ v zahraničí. Jaký prospěch z toho mohou mít i další české firmy?

Již jen to, že ČEZ v Rumunsku působí, umožňuje českým firmám mnohem lépe pronikat do rumunského prostředí. Do Rumunska a dalších zemí nás následuje mnoho firem, které původně působily jen v Česku.

ČEZ momentálně působí v 15 zemích. Který trh se teď podle vašeho odhadu vyvíjí nejrychleji a proč?

Tak určitě, pokud hovoříme o rychlosti vývoje, je nutné mluvit o Turecku. Spotřeba elektřiny zde v minulých letech rostla zhruba osmiprocentním tempem, což je několikanásobně rychleji oproti průměru EU. Kromě rychlého zvyšování vybavenosti domácností elektrickými spotřebiči je zde i výrazný vliv zvyšující se industrializace země. Navíc 60 procent obyvatel země je mladší 30 let, a ti všichni budou zakládat své domácnosti. Z energetického hlediska je tedy Turecko země, ve které očekáváme nejrychlejší růst trhu.

Zatím jste se soustředili hlavně na Balkán. Které další regiony by mohly být z pohledu ČEZ zajímavé pro investice?

Soustředíme se na země střední a jihovýchodní Evropy plus Turecko. Právě za tohle přesné geografické vymezení naší zahraniční expanze jsme chváleni investory. Volba regionu totiž není náhodná, jsou to země, se kterými máme úzké historické vazby a mnohdy i velmi podobný jazyk.

Podnikání v zahraničí přináší mnohá úskalí. Například v Bulharsku jste jeden čas museli kvůli černým odběrům věšet elektroměry 15 metrů vysoko. Kde teď ČEZ zaznamenává největší počet černých odběrů? Jaké je procento takových odběrů?

Toto neblahé prvenství patří Albánii, kde se podle všech odhadů ročně odebere více než pětina elektřiny načerno, celkové ztráty se zde pak pohybují někde na úrovni 32 až 35 procent. To je obrovské číslo, ale i proto hledala albánská vláda strategického partnera, aby pomohl zlepšit stav místních sítí. A my jsme v Bulharsku i v Rumunsku ukázali, že tuto problematiku jsme schopni zvládnout a vyřešit.

Liší se nějak boj proti krádežím elektřiny u nás a v zahraničí? Kde mají lidé největší, a naopak nejmenší snahu řádně platit za elektřinu?

Určitě je to o zvyku, například právě v Albánii je často elektřina brána jako samozřejmost, za kterou není třeba platit. I to je jedním z našich úkolů, zvýšit povědomí o tom, že vyrobit a distribuovat elektřinu prostě něco stojí, vlastně stojí docela dost. Investice do elektráren jsou v řádu desítek až stovek miliard, miliardové investice pak každoročně směřují do distribučních sítí.