Klikatá cesta zemědělství čtyř středoevropských zemí (I)

Nalézt správnou odpověď na otázku jak na tom jsme, lze spolehlivě ve srovnání s jinými zeměmi.

Podívejme se tedy, jak je na tom české, slovenské, polské a maďarské zemědělství v poslední době, ale i jak na tom bylo koncem osmdesátých let, a jak jednotlivé země procházely procesem transformace. Máme s těmito zeměmi desítky let socialistické minulosti, peripetie popřevratového období a konečně i dnes problémy spojené s hospodařením v podmínkách společné zemědělské politiky Evropské unie.

Srovnání není jenom zajímavé, ale i užitečné. A nejedná se pouze o oblast výroby, ve stejné míře je třeba se věnovat všemu tomu, co souvisí s odbytem a zhodnocením vyrobené produkce. V tom druhém případě statistika o věci vypovídá pouze zčásti. Jistě není náhodou, že země, o kterých se zde pojednává, spolu se sousedním Německem a Rakouskem mají hlavní váhu na našem obratu v agrárním zahraničním obchodě.

Koncem osmdesátých let mělo zemědělství socialistických zemí za sebou úspěšný vývoj. U nás jsme chovali zdaleka nejvíce skotu na 100 ha, v Maďarsku nejméně skotu, ale nejvíce prasat. Intenzita chovu prasat a dojnic byla u nás zhruba stejná jako v Polsku. Vzhledem k dnešnímu stavu je účelné uvést, že se jednalo o 27 dojnic na 100 ha. V Maďarsku chovali pouze devět dojnic na stejnou výměru, ale ve srovnání s námi měli vyšší dojivost o 25 % (4871 a 3890 kg) a ve srovnání s Polskem (3036 kg) dokonce o 60 %.

Rozdíly mezi zeměmi byly i v rostlinné výrobě. Spolu s Maďarskem jsme měli ve srovnání s Polskem vyšší výnosy pšenice o 53 %.

Jedním z koncových ukazatelů výkonnosti ekonomiky je úroveň produktivity. V zemědělství mimo jiných se používá srovnatelný a pochopitelný ukazatel počtu obyvatel země na jednoho pracovníka v zemědělství. V ČSSR to bylo 18,6 občanů, v Maďarsku 15,4 a v Polsku 8,5.

Protože je řeč o zemědělství československém, naskýtá se otázka, jaké zde byly rozdíly mezi zemědělstvím českým a slovenským. V jedné vysokoškolské učebnici dějin národního hospodářství ze šedesátých let se psalo, že slovenské zemědělství těsně po druhé světové válce zaostávalo za zemědělstvím českým několik desítek let. Ale stejně tak, jako i v jiných oblastech ekonomiky, i v tomto případě docházelo k postupnému vyrovnávání, byť určité rozdíly (i vzhledem k jiným přírodním podmínkám) zde zůstaly. Obilnářství (přes 50 % orné půdy) je tou oblastí, kde k vyrovnání došlo. Dokonce v roce 1988 byly výnosy obilovin (včetně kukuřice) na Slovensku vyšší než v ČSR (5,2 a 4,7 t/ha) .

Vyznat se v současné situaci sotva lze bez poznání toho, jak se to vše v průběhu devadesátých let a na začátku nového století měnilo. Je celkem známo, že ve všech zemích střední a východní Evropy dochází i v zemědělství k výraznému poklesu. Něco podobného snad ani nemá paralelu v moderních dějinách. V průměru za deset středoevropských a východoevropských zemí se za období let 1990 - 1995 hrubá zemědělská produkce ve srovnatelných cenách snižovala ročně o 3 %, ale v následujících sedmi letech pak již k poklesu v průměru nedocházelo.

Jinak tomu bylo v ČR a v SR. U nás výroba v průměru za rok klesala o 5,2 % a navíc pokles pokračoval až do roku 2002 v rozsahu 1,7 % ročně. Nepočítáme-li baltské republiky (kde výroba poklesla zdaleka nejvíce), byl u nás pokles druhý nejhorší. Sotva nás potěší, že ještě hůře dopadlo Slovensko.

Maďarsko na tom v prvních letech (1990 - 1995) bylo stejně jako Slovensko, ale v následujícím období (1995 - 2002) již zaznamenalo vzestup v průměru 1,1 % ročně. Nejlépe z tohoto hlediska transformací prošlo Polsko. Do značné míry si to lze i vysvětlit. V prvém období výroba i v Polsku klesala, ale pouze o 1,7 %, v následujícím sedmi letech již vykazovala vzestup ročně v průměru o 0,4 %.

A tak necelé dva roky před vstupem do EU vykazovaly jednotlivé státy ve srovnání s rokem 1990 (= 100) tuto úroveň zemědělské výroby: Polsko 94,6, Maďarsko 77, ČR 68,5 a Slovensko 65 %. Dosáhnout výchozí úrovně by znamenalo zvýšit dnešní výrobu v Polsku o 5,7 %, v Maďarsku o 29,8, v ČR o 46 a na Slovensku o 53,8 %.

Dovedeme si představit, jaký to byl příspěvek těchto zemí při jejich vstupu vstupu do EU: region s více než 60 mil. spotřebiteli a s podstatně nižší úrovní výroby, než jaká zde již jednou byla dosažena. Na základě toho byla stanovena omezení pro rozvoj v dalším období.

17. prosince 2009, Dimitrij CHOMA, profesor, Josef ŠENFELD, poslanec (KSČM)