Když je mléko v nesnázích, musí se hýbat celá EU

Zdá se mi, že přišla pravá chvíle na zhodnocení roku 2009 z pohledu sektoru výroby mléka, a to navzdory skutečnosti, že v mléce se uplatňuje rok jiný, a to kvótový, který končí 31.března 2010.

To zhodnocení mi umožňují i oficiální čísla zveřejněná Evropským statistickým úřadem na konci roku 2009. Zemědělství EU jako celek se ocitlo v hospodářském propadu. O tom již bylo v evropském i českém tisku psáno. Jedno číslo pro zopakování postačí: meziročně poklesl příjem zemědělců v průměru EU o více než 12%. Negativně byly zasaženy všechny zemědělské výrobní sektory, i když ne se stejnou intenzitou. Pro neznalce připomínám, že příjmy zemědělců (včetně dotací) se dlouhodobě pohybují pod 50% průměru příjmů veškerého práceschopného obyvatelstva zaměstnaného např. v průmyslu a službách. Zemědělství v České republice ve srovnání s jinými zeměmi EU pak bylo zasaženo po Maďarsku, Itálii a Lucembursku nejvíce a propad příjmů dosahuje meziročně téměř 25%.

Tato čísla jsou zejména výsledkem propadu cen placeným zemědělským prvovýrobcům za jejich produkci, částečně také všeobecně nižším objemem zemědělské produkce v roce 2009. Celkový výsledek hospodaření v zemědělství je značně negativní především kvůli propadu cen u dvou klíčových sektorů: obilovin a mléka. U mléka byl zaznamenán v celoevropském průměru propad cen o více než 20% ve srovnání s rokem 2008, zatímco produkce mléka zůstává navzdory navyšování národních kvót v EU prakticky neměnná.

Tabulka níže napoví více o tom, jaká byla situace u některých sektorů živočišné výroby.

Průměrná hodnota výkonu (cena krát objem) jednotlivých odvětví živočišné výroby v EU (index ve srovnání s rokem 2005 = 100)

Zdroj: Copa-Cogeca podle EUROSTAT (2010)

Ale zpět k mléku. Co se týče produkce, je situace v EU již dlouhodobě kontrastní. Existují státy EU, které jsou schopny využít každého navýšení produkčních kvót stanovených EU (o 1% ročně) ke zvýšení vnitrostátní výroby mléka, a to navzdory ekonomické krizi a velice nízkým cenám mléka po většinu roku 2009. Mezi takové státy rozhodně patří největší evropský producent mléka Německo, ale také další náš soused Rakousko, dále pak Itálie, Holandsko a Dánsko.

Česká republika, která představuje cca 2% produkce mléka v EU, svoji kvótu v roce 2009/10 s velkou určitostí znovu nenaplní, naopak výroba mléka se dále propadá (viz např. statistika SZIF). I kdyby však naši výrobci mléka kvótu produkovali na 100%, na rovnováhu evropského trhu to bude mít vliv vpravdě minimální. Vždyť jen 1%-ní nárůst německé mléčné kvóty ročně odpovídá více než 10% produkce mléka v ČR. Přesto tato německá dodatečná produkce trh výrazně nenarušuje. Protože však celková produkce mléka v EU od roku 2007 stagnuje, je patrné, že státy jako Německo, Holandsko či Dánsko nahrazují produkci mléka, která se propadá ve státech jiných (např. u druhého a třetího producenta mléka v EU, tj. ve Francii a Velké Británii).

Dalším nezanedbatelným faktem je, že produkce a trh s mlékem na jednotném trhu EU neznají hranic. To, že např. Dánsko vyváží 70% produkce svého mléka ve zpracovaných mléčných výrobcích mimo své státní hranice je pro dánské producenty mléka spása. V Belgii, kde nyní žiji, je naprosto běžné, že jedna mlékárna zpracovává mléko producentů ze 4 či dokonce 5 zemí EU. Je dobře, že to už dávno pochopili i někteří čeští producenti mléka, kterým německé mlékárny dovedou nabídnout podmínky, které jsou mnohdy výhodnější. Německý a potažmo i evropský trh toto české mléko nenaruší, jinak by o něho německé mlékárny nestály. Je zajímavé, že podobná situace je i v jiných komoditách vyprodukovaných na českém území, ale zpracovaných v potravinářských provozovnách v okolních státech (např. jatečný skot; údaje MZe). Z pohledu strategie českého potravinářství nejde zajisté o příznivý trend, neboť přidaná hodnota mizí do zahraničí, ale pokud tomu chceme zamezit, je potřeba nastartovat strategický proces, a ten bez dostatečné vůle potravinářů, jejich spolupráce s producenty a politického přispění nebude mít úspěch.

Občas se traduje, že je na evropském trhu přebytek mléka. Ano, je. Ovšem ten přebytek je sezónní a pravidelný (v první polovině roku se v Evropě odjakživa vyprodukovalo více mléka, protože telení je prostě výhodné v období, kdy je dostatek kvalitní pastvy). Od toho má Evropská komise nástroje, jak dočasný přebytek mléka neutralizovat. Děje se tak intervenčním a soukromým skladováním sušeného mléka a másla v mlékárenských skladech. Kromě stategické role hraji tyto zásoby také úlohu určitého pufru a stabilizátoru cen. To, že Evropská unie vyváží cca 9% své produkce mléka na světové trhy však rozhodně nemůže být považováno za přebytek, spíše za snahu o získání pozice na trzích třetích zemí kvalitními evropskými výrobky.

V letech 2008 a 2009 byla situace o to komplikovanější, že celková ekonomická krize se projevila i poklesem poptávky po mléce a mléčných výrobcích na evropském trhu a tím i relativním převisem nabídky mléka. To ale není problém systémové nadprodukce v EU, ale spíše celosvětového poklesu poptávky (krizí trpěli v roce 2009 výrobci mléka na celém světě).

Bylo by bláhové si myslet, že paušální snížení produkce mléka v zemích jako je Česká republika může přispět ke zvýšení ceny na domácím trhu. Takové rozhodnutí by muselo být koordinované v celé EU a to se z politických a strategických důvodů většiny zemí EU nestalo. Jakou váhu by mělo snížit produkci mléka v ČR o 10%, když okolní Německo produkci mléka zvyšuje a přes české hranice proudí stále více dovážených mléčných výrobků? Je nutné si zvyknout na to, že již u Rozvadova nemáme celní bariéry.

Dovolte mi ještě malé pozastavení nad podporou chovu skotu v důsledku hospodářského propadu odvětví. Je zřejmé, že krize v sektoru mléka ještě neodezněla. Rok 2009 znamenal pro většinu producentů mléka v EU obrovskou provozní ztrátu, která bude dlouho zůstávat nejen v účetnictví podniků, ale i v paměti. Pro to, aby se pro Evropu tento strategický výrobní sektor nezhroutil (a zde musím připomenout, že mléčný dobytek stále poskytuje i 60% veškerého hovězího masa vyprodukovaného v EU), přijala Evropská komise celou škálu podpůrných opatření, včetně přímé finanční podpory producentům mléka v celkové hodnotě 300 milionů EUR pro rok 2010. Tyto peníze se rozdělily mezi země EU podle množství vyrobeného mléka. Navzdory tomu však mnohé producentské země považovaly tuto pomoc za značně nedostatečnou a rozhodly se přežití svých producentů mléka „pojistit” na minimálně dva roky dopředu z národních rozpočtů částkami, o kterých se kterémukoliv českému ministrovi může snít. Německo např. rozjelo podpůrný program na roky 2010 a 2011 ve výši 750 milionů EUR výhradně pro producenty mléka (včetně přímé podpory 21 EUR na dojnici a dotací 20 EUR na hektar travního porostu) , francouzský prezident Sarkozy přispěchal s 1,6 miliardou EUR pro roky 2009 a 2010. Mohl bych pokračovat ve výčtu dalších opatření přijatých ve Španělsku, Belgii, Slovinsku, Litvě apod.

Výroba mléka je zkrátka odvětví, které potřebuje stabilitu a předvídatelnost. Snad i z těchto důvodů již od října zasedá v Bruselu v pravidelných měsíčních intervalech Skupina expertů na vysoké úrovni, která má pod vedením Evropské komise narýsovat budoucnost evropské mléčné politiky. Žádný jiný zemědělský sektor se takovéhoto jednání prozatím nedočkal. Dá se proto odhadovat, že podoba budoucí zemědělské politiky EU bude do značné míry diktována zájmy států na poli výroby mléka, potažmo chovu přežvýkavců.

Copa-Cogeca, ale i jiné evropské nevládní organizace jako např. Euromontana (evropské sdružení horských oblastí), přikládají zachování a rozvoji sektoru přežvýkavců, tj. produkci mléka i masa, velkou pozornost. Když jde pak o dlouhodobější přežití jednoho pro EU strategického odvětví, je nicméně naprosto normální, že je mu věnována adekvátní pozornost, včetně té dotační. Více než milion producentů mléka v celé EU je prostě množství, které je významným hybatelem venkovského života.

Slovy německé ministryně zemědělství Ilse Aigner: „S naší vládní podporou významně přispějeme k tomu, aby se zlepšila finanční situace producentů mléka, kteří jsou těžce zasaženi hospodářskou krizí, především v oblastech závislých na travních porostech. ” Ano, německá ministryně si je také mimo jiné vědoma skutečnosti, že 15% evropských mléčných farem se nachází v horských oblastech závislých na travních porostech, kde se na nich vyrábí 11,5% procenta celkového mléka v EU.

Říkáte si ještě, že adekvátní podpora dojeného skotu a přežvýkavců není důležitá pro zajištění kulturního vzhledu krajiny a vůbec pro rovnováhu celé agrární soustavy ?

Autor: ing. Stanislav Jaš, Senior Policy Advisor a tajemník skupiny Mléko a mléčné výrobky v Copa-Cogeca, Brusel