Proč jdeme společně ?

Svaz vlastníků půdy ČR a Asociace soukromého zemědělství ČR se nedávno rozhodly spojit svá úsilí k vzájemné prospěšnosti. Přístupovou dohodu podepsali zástupci obou organizaci počátkem května t.r. Naším základním cílem je přispět k trvalému obnovení selského stavu, jehož základními znaky jsou hospodaření převážně na vlastnické půdě, průkazné vlastnictví majetku a trvalé usídlení sedláků ve venkovské krajině. Svaz vlastníků půdy ČR si po přistoupení do Asociace soukromé zemědělství ČR zachovává právní subjektivitu. ASZ ČR podporuje stávající členství Svazu vlastníků půdy ČR v Evropském sdružení vlastníků půdy (ELO). Obě organizace budou spolupracovat na revizi pozemkového práva, na potřebě zrychlení pozemkových úprav a na dokončení restitucí. Velký rozsah spolupráce vidíme v oblasti informační. Je třeba přiblížit sedláky a vlastníky půdy, objasnit vzájemnou výhodnost spolupráce a přispět k celkové větší informovanosti vlastníků půdy, kteří žijí mimo venkov.

Společně požadujeme revizi pozemkového práva

Tento zájem je společný, neboť de facto každý sedlák je současně vlastníkem půdy.

K nejbrutálnějšímu porušení vlastnického práva k půdě dochází po roce 1948. Se zákonem o půdě přišlo právo, ale rezidua zakořeněných návyků minulé doby přetrvávají. Navíc tento zákon si ukládá pouze zmírnit některé majetkové křivdy. Pozemkové právo je dnes roztříštěno v cca 25 zákonech, které jsou dále rozpracovány v rezortních směrnicích, nařízeních a metodikách. Ve všech těchto předpisech se vlastnictví půdy omezuje ve prospěch podnikatelské či jiné zájmové skupiny. Probíhá proces přerůstání uživatelských práv nad právy vlastnickými. Je znepokojujícím zjištěním, že je u nás velká skupina lidí, která soukromé vlastnictví půdy vůbec neuznává a půdu považuje za veřejný statek, podobně jako vzduch a vodu. Příklady takových legislativních omezení vlastnických práv k půdě, které jsou na hranici ústavnosti, jsou například tyto:

Vyvlastňovací zákon č. 184/2006 Sb., v platném znění. Tento zákon, jak známo, byl prosazen v poslanecké sněmovně vládou Jiřího Paroubka, navzdory jeho odmítnutí senátem a vetem prezidenta republiky. Zákon umožňuje vyvlastňovat pozemky ve veřejném zájmu za cenu obvyklou avšak to nejdůležitější – výklad pojmu „veřejný zájem“ je ponechána na úřednicích státní správy. Obvyklá cena za vyvlastňované pozemky je deformována neexistencí standardního trhu srovnatelného s EU. Stát podle tohoto zákona se prostřednictvím úředníka, který provádí vyvlastnění, stává arbitrem mezi dvěma soukromými subjekty - mezi vlastníkem pozemku a investorem (stavebníkem). Navíc jsme svědky již dvou poslaneckých pokusů prosadit do zákona „bezodkladný účinek rozhodnutí“ tak, aby stavební firma mohla bezodkladně zahájit stavební práce bez čekání na výsledek rozhodnutí soudu.

Zákon o pozemkových úpravách č. 139/2002 Sb., v platném znění. Vlastníci půdy a zemědělci 20 let po listopadové revoluci neznají hranice svých pozemků a nemají je přístupné. Výsledkem je, že nemohou se svými pozemky svobodně nakládat. Navíc pozemky nepřístupné se vlastníkům nevydávají. Zcela zjevně se jedná o ústavní porušení vlastnických práv velkého počtu občanů. Podle uvedeného zákona mají vše řešit pozemkové úpravy, které ovšem postupují velmi pomalu. Za 18 let jsou pozemkové úpravy zpracovány pouze v 1010 katastrálních územích. Pokud bude jejich zpracování postupovat stejným tempem, bude zbývajících 12 600 katastrálních území dokončeno až za 60 let. Problém mají i nájemci půdy s dotacemi, neboť v katastrálních územích bez pozemkových úprav jsou také pozemky s nevyjasněným vlastnictvím a jsou užívány bez právního důvodu. Pozemkové úpravy postupují pomalu zejména z těchto důvodů. V působnosti resortu zemědělství jsou trvale ohroženy nedostatkem finančních prostředků, neboť jsou upřednostňovány jiné výdaje. Také „ vize českého zemědělství po roce 2010“ vnímá pozemkové úpravy spíše jen jako nástroj ochrany půd před erozí a ochrany území před škodlivými účinky vod a nikoliv jako prioritní nástroj obnovy práva. Další neméně závažná příčina spočívá v řízení pozemkových úprav. Zákon ukládá, že přednostním posláním pozemkových úprav je scelení a zpřístupnění pozemků pro potřeby racionelního hospodaření.Se znepokojením ovšem sledujeme, že pozemkové úpravy se posouvají do investiční činnosti. V důsledku toho narůstá rozsah a obsah projektů pozemkových úprav. Na jejich zpracování se požadují již stavební profese a rozšiřuje se rozsah geodetických prací pro potřeby stavebních firem. Tento trend se dále prohlubuje. Od dubna 2010 nabývají platnosti „Metodický návod k provádění pozemkových úprav a Technický standart společných zařízení v pozemkových úpravách“, což nepřispívá ke zvýšení kvality v procesu pozemkových úprav, ale právě naopak. Tyto metodické nástroje pozemkové úpravy dále zdražují a prodlužují dobu k plné obnově vlastnického práva k pozemkům. Metodické dokumenty jsou tímto v rozporu i s Listinou základních práv a svobod. Věříme, že se tento vážný problém podaří odstranit.

Energetický zákon č. 458/2000 Sb., v platném znění. Tento zákon upravuje podmínky podnikání v energetických odvětvích a práva a povinnosti fyzických a právnických osob. Zákon, tak jak je v praxi uplatňován, necitelně zasahuje do práv vlastníků půdy a zemědělců. Ve stanovených ochranných pásmech půdy, máme téměř vše zakázané. Miliony elektrických sloupů na našich polích zabírají půdu, ze které platíme daň, snižují sklizeň a fakticky ztěžují hospodaření. ČEZ dokonce vlastníkům půdy ukládá udržovat - bez náhrady, okolí elektrických sloupů. Trvalé průseky v našich lesích pod elektrickým vedením nám znehodnocují les. V případě nesouhlasu vlastníka, je tento povinen zajistit průsek v lese na svůj náklad.Správci sítí na našich pozemcích zřizují věcná břemena ze zákona a většinou také bez náhrad.

Myslivecký zákon č. 449/2001 Sb., v platném znění. Po roce 1948 myslivci začali bezplatně užívat honební pozemky. Tento návyk, až na malé výjimky pokračuje dodnes. Vlastníkům honebních pozemků a zemědělcům se většinou nehradí škody způsobené přemnoženou, převážně spárkatou zvěří. V demokratické společnosti, jsou nepřijatelná ustanovení o myslivecké stráži. Voláme proto po opětovném spojení výkonu myslivosti s vlastnictvím honebních pozemků. Naší snahou je snížení současné minimální plochy pro uznání honitby tak, aby vlastníci honebních pozemků mohli svobodně nakládat s honebními pozemky. Dopřejme právo všem. Návrat k propojení myslivosti s vlastnictvím honebních pozemků vede přes svobodnou volbu výměry honitby. Proto také požadujeme změnu zákona a prováděcích předpisů o myslivosti.

Sedláci v Asociaci soukromého zemědělství mají mnoho společných témat s vlastníky půdy. Domnívám se, že vzájemné poznávání a spolupráce povede k prohlubování důvěry a k vzájemné prospěšnosti. Sedláci mají z podstaty věci nejblíže k vlastnictví půdy. Proto naše organizační propojení je vykročení tím správným směrem.