Jak dál s farmářskými tržnicemi?

Letošní boom v návratu ke kdysi standardním nákupům čerstvých potravin tuzemského původu prostřednictvím farmářských tržnic musí dozajista těšit každého zemědělce – i toho, kdo tímto způsobem svou produkci neprodává. Alespoň část producentů se totiž vydala nelehkou cestou vytváření vyšší přidané hodnoty k základní zemědělské surovině, což je zatím značný problém tuzemského zemědělství jako celku a jeden z významných důvodů k jeho celkové nižší konkurenceschopnosti. Ti, kteří reálně prodávají, tak zvyšují optickou úroveň celé naší prvovýroby. Navíc, byť jsou objemy prodejů na farmářských tržištích z hlediska celkových prodejů potravin v ČR pranepatrné, přece jen ceny prodávaného zboží částečně zreálňují ceny některých typů potravin v obchodech zejména tím, že se v praxi prokazuje, že část spotřebitelů je ochotno za potraviny zaplatit vyšší částky a že také vědí proč.

V neposlední řadě jsou prodeje ve farmářských tržnicích propagací tuzemské zemědělské produkce, a to bez jakýchkoli státních dotací a projektů.

To vše jsou důvody, proč je záhodné v rozvoji farmářských tržišť, respektive v přímém prodeji zemědělských produktů samotnými zemědělci, pokračovat. Minimálně do letošního podzimu se přitom není třeba bát. Poté ale nastane zimní období, kdy jednak není na první pohled co prodávat, neboť skončí produkce čerstvé tuzemské zeleniny a ovoce, a také spotřebitelé se zřejmě v plískanicích nevydají nakupovat pod širé nebe, pokud by farmářské trhy někde fungovaly i přes zimu. Tradiční vánoční trhy, které lze do kategorie farmářských trhů také snad částečně počítat, jsou přitom jednorázovou akcí. To, myslím, nestačí. Na místě je proto přemýšlet o formách, jak přímé prodeje zboží od zemědělců udržet po celou sezónu, tedy i v zimě. Není přitom pravdou, že by nebylo co nabídnout. Jistě je možné po celý rok prodávat výrobky živočišné produkce, tedy mlékárenské a uzenářské zboží. Je ale také možné prodávat zpracované ovoce a zeleninu, ale i například pelety na topení či různé výrobky ze dřeva. Samozřejmě je k tomu možné využít sítí menších pultových prodejen, v nich ale není možné oslovit širokou masu potenciálních spotřebitelů a vytvářet si tak i mimo hlavní sezónu předpoklad pro úspěšný prodej v sezóně příští. Nabízí se ale také na počátku jistě strastiplná, ve výsledku ale možná výhodná varianta udržení kontinuity farmářských prodejů po dobu celého roku v prostorách hojně navštěvovaných spotřebiteli – využít k „zimním“ prodejům zemědělskýcbh produktů část ploch klasických maloobchodních sítí, oněch nepřátelů zemědělců, tedy řetězců. Je přitom škoda, že ve vztahu k těmto subjektům byly v minulosti vykopány těžko zasypatelné příkopy. Přesto ale existují sítě, s nimiž by bylo žádoucí o takové spolupráci minimálně jednat. Jako optimální se přitom jeví aliance družstevních prodejen COOP, které již v současné době v řadě případů spolupracují se zemědělci a místními výrobci potravin při prodejích jejich zboží. Využívat pravidelně, například jednou týdně část prostoru těchto prodejen k přímým prodejům a prezentacím farmářských výrobků, by proto neměl být zas takový oříšek. Obecný trend využití části ploch i velkých řetězců pro prodej farmářských výrobků možná pro někoho překvapivě předpokládá i prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Zdeněk Juračka. Mnohé maloobchodní prodejny totiž v současné době redukují prodejní plochy a samozřejmě vzniká otázka, jak tyto uvolněné plochy smysluplně naplnit. Jednou z možností by mohly být i „zimní farmářské tržnice“. Je to zřejmě v současné době asi jen podnět k diskusi. Co je ale nepochybné, že zájem spotřebitelů o výrobky přímo od zemědělců roste a tomuto vývoji je nutné jít naproti. Každá možnost je vítaná.