Struktura zemědělství, podpory a hospodářské výsledky

Je několik důvodů, abychom si kladli otázky, jejichž podstatu postihuje název tohoto příspěvku.

Především je na programu změna společné zemědělské politiky Evropské unie po roce 2013. Není pochyb, že provozní podpory a dotace se stanou její součástí stejně, jako tomu bylo dosud. Stačí se podívat na to, jak významné místo má tento zdroj v ekonomice zemědělských podniků ve všech zemích EU27. Důležitý je i jejich způsob poskytování. Jedním z výrazných znaků diferenciace v podnikové sféře je i výrobní zaměření. Pokud by se podpory poskytovaly například pouze k výměře obhospodařované půdy, systém by znevýhodňoval značný počet producentů. Jistěže se nejedná pouze o tuto záležitost.

Předmětem analýzy vztahů výrobního zaměření, provozní podpory a hospodářských výsledků budou podniky obou právních forem v českém zemědělství, tj. podniky fyzických osob (FO) a podniky právnických osob (PO). V důsledku vlivů, které provázely transformaci českého zemědělství v letech devadesátých i pozdějších, se v jejich ekonomice projevily rozdíly mimo jiné i ve výrobním zaměření. Stačí uvést, že intenzita chovu všech hospodářských zvířat ve vztahu k využívané půdě byla v roce 2008 v případě podniků PO vyšší o 64,3 procenta. Je to rozdíl podstatný. O tom, co podnik vyrábí, záleží jedině na jeho rozhodnutí. Vychází z toho, čím disponuje (půda, práce, kapitál), jaké má zkušenosti a tradice, a na co se poskytují provozní podpory a dotace. To vše má místo v krátkodo­bých rozhodnutích, ale i v přípravě strategických výhledů podniku.

Česká republika spolu se Slovenskem jsou jedinými zeměmi v EU, kde velké podniky obhospodařují rozhodující část zemědělského půdního fondu - je to zhruba 70 procent. Průměrná velikost zemědělské půdy podniků FO v roce 2008 činila 83 ha, z toho půda vlastní 27 ha (33 %). Velikost využívané půdy u podniků PO představovala 994 ha, z toho ve vlastnictví podniku bylo 64 ha (6 %). Představy, že naše podniky FO hospodaří převážně na vlastní půdě, není namístě. Vlastnictví půdy je příliš rozptýleno.

Odlišnosti ve struktuře výroby mezi oběma skupinami podniků vyplývají, jak již bylo uvedeno, z podstatně nižší váhy živočišné výroby na celkové produkci. Rozdíl se pohybuje od 21,8 do 36,2 procenta podílu živočišné produkce na celkové produkci podniku. Diferenci v rozsahu 14,4 procentního bodu lze považovat za velkou. To má samozřejmě vliv na pracovní náročnost výroby, která se pohybuje v průměru za skupinu od 2,4 do 3,2 pracovníků na 100 ha půdy. Ale bylo by žádoucí, kdyby i zemědělské podniky poskytovaly více pracovních příležitostí. Nikoli však na úkor nižších hospodářských výsledků.

V případě podniků právnických osob je pracovních příležitostí na jednotku půdy o celou třetinu více. Z čísel vyplývá i to, jak významné místo přísluší provozním podporám a dotacím. Údaje ve vztahu na ha bez mezinárodního srovnání mnoho neříkají. Jakmile je vztáhneme k produkci (popř. i k hrubým příjmům), výpověď o jejich váze v podnikové činnosti je zřetelná. Vždyť v případě podniků PO činí čtvrtinu a FO více než třetinu.

Za ukazatel, který nejvěrněji vyjadřuje výsledky hospodaření, se prá­vem považuje čistá přidaná hodnota (ČPH) na jednoho pracovníka. Je tomu tak proto, že je zde vyjádřen jak efekt výrobní spotřeby, tak i vynaložené lidské práce. A navíc je tato kategorie srovnatelná mezi podniky obou právních forem. V tomto případě nelze srovnávat zisk, neboť ten v případě fyzických osob není srovnatelně vymezen - je součástí důchodu ze zemědělské činnosti (podnikatelského důchodu), kam patří odměny rodinných příslušníků a zbytek ČPH, který lze považovat za zisk. Výsledek je u obou právních forem shodou okolností v roce 2008 stejný - 383 tis. Kč ČPH na pracovníka. Podniky fyzických osob produkují sice z jednotky půdy méně, ale mají méně pracovních sil.

Jsou nejrůznější třídění zemědělských podniků. V jednom z nich se autoři ptají, zda existuje závislost mezi velikostí podniku a ekonomickými výsledky. Nejvyšší hodnoty ČPH na pracovníka (429 tis. Kč) dosahují podniky střední a velké velikosti, nikoli podniky největší. Ale taková zjištění znamenají jenom tolik, abychom se dále ptali (pokud je to zapotřebí), proč tomu tak je.

Takže, kam by se mělo ve smyslu struktury výroby české zemědělství jako celek, resp. jeho rozhodující část, ubírat? Samozřejmě směrem k obnovením vyvážených vztahů mezi rostlinnou a živočišnou výrobou a k jejímu celkovému vzestupu. Ve prospěch toho svědčí mezinárodní srovnání v rámci EU. V souladu s tím by se měl utvářet i způsob poskytování provozních podpor a dotací - podle půdy, ale i podle intenzity cho­vu skotu. Neboť to vše významným způsobem ovlivňuje jak ekonomické, tak i ekologické aspekty fungování zemědělské soustavy hospodaření jako celku.

Dimitrij CHOMA, profesor

Josef ŠENFELD, poslanec (KSČM)

Text (údaje v tis. Kč na 1 ha, není-li uvedeno jinak)*Podniky fyzických osob*Podniky právnických osob

Obhospodařovaná zemědělská půda v ha*82,9*993,6

Chov zvířat v DJ na 100 ha*25,8*42,4

- z toho chov dojnic v DJ na 100 ha*4,9*14,2

Celková produkce podniku*22,4*33,5

Provozní podpory a dotace*8,5*8,3

Hrubé příjmy podniku*30,9*41,8

Podíl podpor na hrubých příjmech v %*27,5*19,8

Výrobní spotřeba a odpisy*21,3*29,2

Čistá přidaná hodnota*9,3*12,2

Čistá přidaná hodnota na pracovníka*382,4*383,0

Pramen: Zelená zpráva za rok 2009, údaje v tabulce za rok 2008

24. 11. 2010Dimitrij CHOMA, Josef ŠENFELD