Škodlivé jídlo odhalí laboratoř ještě před cestou k zákazníkovi

Dioxiny v potravinách z Německa, jejichž výskyt vyvolal silnou mediální bouři, české spotřebitele neohrozily. Napovídají tomu zkoumání Státního veterinárního ústavu (SVÚ) v pražském Suchdole.

„Od počátku ledna do současnosti jsme prováděli analýzy asi stovky vzorků odebraných z vepřového i drůbežího masa a vajec – a nenašla se jediná kontaminace,“ shrnul vedoucí oddělení chemie SVÚ Jan Rosmus dosavadní výsledky zkoumání plynovým chromatografem.

Pozůstatky minulosti

Měření vzorků odebraných z potravin, které jeho tým provádí, přitom dokazují pravdivost rčení o tom, že svět je jedna „globální vesnice“. Například kadmium, které se kumuluje v ledvinách skotu, má prý původ na černém kontinentě. „Souvisí to s dobou, kdy se u nás hnojilo fosfáty z Afriky,“ vysvětluje ředitel SVÚ Bedřich Horyna. „Čisté fosfáty se sice těžily na ruském poloostrově Kola – ty však mířily do zemí s jinou měnou,“ připomněl dědictví minulosti, které lze při chemických rozborech vzorků potravin zaznamenat dodnes.

Historii již naštěstí patří používání suříkatých barev, které obsahovaly olovo. A i jejich nevhodné užití v objektech živočišné výroby se v laboratořích SVÚ projevovalo – při analýzách se zde totiž operuje s pikogramy. Dnes se při chemických analýzách zkoumají spíše zbytky léčiv – například antikokcidika v těle drůbeže a králíků. A také dioxiny, pesticidy, těžké kovy… Existují ovšem i speciální testy například na přítomnost radioaktivity.

Činnost inspektorů

„Naší snahou je nedopustit, aby se zakázané látky vyskytovaly v potravním řetězci,“ připomíná ředitel SVÚ Horyna. Neznamená to ale, že by lidé z veterinárních ústavů, jichž v České republice funguje celkem pět, objížděli chovatele zvířat, výrobny potravin živočišného původu či obchody a odebírali vzorky. To v terénu obstarávají pracovníci jednotlivých inspektorátů veterinární správy. A právě ti také dostávají výsledky rozborů, na jejichž základě činí rozhodnutí – od ukládání sankcí a nápravných opatření až po vyloučení zboží z lidské spotřeby.

„My jsme dnes u zpracovatele odebírali vzorky kuřat dovezených z Polska,“ ukazuje vedoucí veterinárního inspektorátu pro Prahu-západ v Dolních Břežanech lednici se zapečetěnými kontejnery, které za chvíli vyzvedne svozová linka a v autě s izotermickou skříní je dopraví do SVÚ. Kuřata se budou zkoumat mikrobiologicky, tedy na přítomnost salmonely, dále na rezidua léčiv, ale laborantky se mají zaměřit rovněž na prověření dioxinů a polychlorovaných bifenylů; dojde i na zjišťování množství absorbované vody. Výsledky analýz ovšem nebudou známy hned. Rozbory trvají několik dnů – podle toho, o jaký materiál jde a co se v něm zkoumá.

Preventivní kontroly

Prováděné kontroly ovšem neznamenají, že by veterináři měli podezření, že by snad prověřované pokrmy či suroviny mohly být závadné. Rozbory se dělají preventivně. „Podle stanovených pravidel namátkově a namátkově a nediskriminačně, což znamená do dvaceti procent objemu,“ vysvětluje mluvčí Státní veterinární správy ČR Josef Duben. „V praxi to vypadá tak, že pokud do firmy dorazí po pět dnů v týdnu zásilka se surovinou, jeden den se tam objeví veterináři,“ dodává Duben. A ředitel středočeské veterinární správy Zdeněk Císař k tomu podotýká: „Dovozce potravin, surovin i zvířat má za povinnost nahlásit příchod zásilky na místo určení. Pak veterináři jak prověřují dokumentaci, tak se zaměří na vlastní prohlídku: zkoumají obal, etikety, teplotu zboží… A následně dojde na odběr vzorků, které v chlazených boxech doputují až do laboratoří.

Tamější odborníci dokážou odhalit i drobné pochybení. Vzpomenout na nějaký malér z poslední doby se ale vedoucímu oddělení hygieny potravin pražského SVÚ Janu Kučerovi nedaří: „Situace je dobrá, žádné drama se neděje.“

Masokostní moučka nemusí být zabijákAktuální téma debat lidí spjatých s veterinárními kontrolami zní: masokostní moučka. Evropská unie zvažuje, že ji znovu povolí jako krmivo. Tato hmota vyrobená z těl mrtvých zvířat je totiž bohatá na proteiny, které by bylo žádoucí využívat. Právě takové krmení je ovšem považováno za jednoho z hlavních viníků rozšíření BSE – takzvané nemoci šílených krav, jež v Evropě měla na svědomí více než stovku lidských životů.Přesto se odborníci shodují: lze přijmout taková opatření, aby krmení hospodářských zvířat materiálem vyrobeným z těl jiných zvířat nebylo pro spotřebitele škodlivé. Z přežvýkavců by se toto krmivo vůbec nevyrábělo – a skotu by se moučka ani nesměla podávat. To by bylo možné pouze v případě vepřů a drůbeže. A i v takovém případě by se muselo zabránit takzvanému kanibalismu. Znamená to, že moučku by nesměla dostat zvířata stejného druhu jako byl původce; v případě povolení moučky jako krmiva by šlo o takzvané křížové krmení.Z šíření BSE si veterináři odnesli zásadní poučení. „Závadná moučka se vyráběla ve Velké Británii v období ropné krize. Používaly se zpracovatelské teploty nižší než 100 stupňů Celsia – při nichž nedošlo k likvidaci prionu způsobujícího klusavku ovcí. Mutací pak došlo ke vzniku nemoci šílených krav,“ vysvětluje ředitel středočeské veterinární správy Zdeněk Císař. Podle jeho slov pak bylo další chybou, že se moučka vyráběla i z těl uhynulého skotu – a navíc když bylo v Británii zaznamenáno šíření BSE a krmení masokostní moučkou tam zakázali, tamější produkce se dostala na trh na evropském kontinentě.Výsledkem těchto zjištění jsou přísná pravidla, která by se při povolení krmení moučkou musela striktně sledovat a dodržovat. Jak uvedl ministr zemědělství Ivan Fuksa, Česká republika se řadí k zemím, které jsou opětovnému povolení tohoto krmiva nakloněny.