Obnovitelné zdroje na scestí

Vysoké ceny zemědělských surovin otevřely opět politickou diskusi o roli a zejména míře podpory obnovitelných zdrojů energie (OZE) včetně biopaliv. Následky zemětřesení v Japonsku zase zpochybňují energii jadernou a OZE naopak vracejí do hry. Na co tedy vsadit?

Biopaliva

Ačkoli EU stále ještě nezrušila povinnost členských zemí dosáhnout do roku 2020 desetiprocentního podílu biopaliv na spotřebě pohonných hmot, je velmi pravděpodobné, že tento limit jako závazný padne. Signály o tom se neustále množí, v poslední době zazněla výrazná kritika biopaliv jako jednoho z impulsů k růstu cen potravin na letošním ekonomickém fóru v Davosu. Od biopaliv již dali v minulosti ruce pryč i četné organizace ochránců přírody, takže dřívější politická podpora tohoto typu obnovitelných zdrojů se ztrácí. Dlužno přitom říci, že ve srovnání s jinými typy OZE je to poněkud nespravedlivé, neboť jiné zdroje OZE terčem takové kritiky nejsou, přestože jejich podpora stojí státní kasy více, než biopaliva. Z ČR máme zářný příklad v podobě fotovoltaiky, ale nejenom. Málokdo ví, že podpora větrné energie, bioplynu či biomasy dosáhne v letošním roce podle hrubých odhadů kolem 25 miliard korun. Nerovnosti jsou ale i přímo uvnitř alternativních pohonných hmot. Díky nižší spotřební dani týkající se zemního plynu (LPG, CNG) a emulzní nafty přišel loni státní rozpočet o více než 2,75 miliardy korun a díky nižšímu DPH z těchto produktů o další více než půl miliardu korun. To v praxi znamená, že pohonné hmoty nespadající mezi biopaliva byly loni v ČR dotovány téměř 3,5 miliardou korun. O tom se biopalivům ani nezdá. I tak ale lze předpokládat, že po loňském navýšení podílu přimíchávání biolihu do benzínu a metylesteru řepkového oleje (MEŘO) do nafty už není příliš strategické současný podíl ještě dále navyšovat. Rozhodně by se mělo například počkat na podobu reformy Společné zemědělské politiky po roce 2013, která by měla o budoucnosti biopaliv v EU vyslat jasný signál. Vše ale nasvědčuje tomu, že EU zruší zmíněný povinný podíl 10 procent a výši tohoto podílu nechá na dobrovolném rozhodnutí jednotlivých členských zemí. To znamená, že výsledný podíl může být (i v ČR) třeba i vyšší, ale také nemusí oněch 10 procent dosáhnout.

Biomasa v lese

I díky rostoucímu podílu OZE rostoucí ceny elektřiny se začíná rýsovat energetický byznys také v českých lesích, a to zpracováním odpadní dřevní biomasy po těžbách k energetickému využití. I při současném stavu lze ročně využít k výrobě energií miliony kubíků „odpadního“ dřeva, přičemž míra využití bude dána především výší dotace na energii z lesní biomasy. Pokud bude přitom dotace příliš vysoká a tedy motivační, hrozí ČR nedostatek suroviny na další zpracování, nejen v celulózkách a papírenských závodech, ale obecně ve všech oblastech zpracování dřeva. Stejně jako v případě jakýchkoli OZE bude výše podpory politické rozhodnutí, a jestli mají mít ochránci přírody v případě lesů nějakou skutečně společensky pozitivní roli, pak zejména v tom, aby podpora výroby energie z dřevního odpadu byla nastavena tak, aby nebyly lesní porosty totálně „vyluxovány“ od veškerého materiálu, který lze energeticky zhodnotit.

Bioplynové stanice

Něco podobného jako v lese platí i při likvidaci zemědělského, ale i potravinářského odpadu, přebytků a nepotřebné biomasy obecně v bioplynových stanicích. Lze přitom říci, že výroba energií v bioplynkách představuje ze všech alternativních zdrojů energie společensky nejvíce prospěšnou aktivitu, pakliže bude hlavní rolí bioplynek „úklid krajiny“. Takový společenský zájem pak dává i oprávnění ke státní podpoře a specielně v ČR jde ještě o další nutnou roli bioplynek - podílet se na likvidaci biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Ten se v současné době hromadí v míře větší, než stanovuje legislativa EU, na skládkách, a ČR za to hrozí nemalé sankce. I v tomto případě bude pro ekonomiku podnikání rozhodující nastavení výkupních cen takto vyrobené energie. Již před časem jsem konstatoval, že za úklid krajiny prostřednictvím bioplynek by měly být výkupní ceny (dotace) vyšší, než za energii vyrobenou z cíleně pěstované biomasy na polích. Stejný názor vyslovila také německá ministryně zemědělství Ilse Aigner při nedávné návštěvě ČR a její názor sdílí i ministr zemědělství Ivan Fuksa. Tyto signály je nutné velmi pozorně vnímat při tvorbě podnikatelských záměrů, které s produkcí energie z biomasy souvisí.

Optimální mix

Díky zemětřesení v Japonsku a následné havárii tamní jaderné elektrárny ve Fukušima lze v nejbližší době očekávat eskalaci kritických názorů vůči jaderné energii a z toho vyplývající zvýšený tlak na produkci OZE. Důležité ale bude, zejména pro politiky, takovému tlaku nepodlehnout, a podporu OZE nekriticky nezvyšovat. Na druhou stranu je nutné stanovit optimální mix podpory OZE i biopaliv tak, aby si zemědělské suroviny vhodné k jejich výrobě primárně zachovaly svou hlavní a rozhodující roli – totiž aby byly nadále využívány především k výrobě potravin, a v případě dřeva zejména k produkci výrobků ze dřeva. Podporu OZE i alternativních pohonných hmot nelze přehánět, neboť výsledkem může být buď na jedné straně další poškození životního prostředí, nebo na druhé straně propad příjmů státního rozpočtu (viz LPG). Ani jedno ČR nepotřebuje. Ačkoli politici v naší zemi příliš strategicky nepřemýšlí, není v současné době po „odstřelení“ fotovoltaiky mix alternativních energií a pohonných hmot kupodivu zásadním problémem. Přesto by bylo třeba pár detailů vypilovat. Například zvážit rovnoprávné postavení biopaliv, CNG a LPG, stanovit podporu výroby energie z dřevní biomasy tak, aby se tato možnost vyplatila, ne však na úkor kvality lesů, a odlišit podporu energie z bioplynek podle jejich prospěšnosti pro venkovské prostředí.