Sympatické Babišovo snažení

V době, kdy ekonomika vítězí nad politikou a kdy si byznysmeni kupují nejen jednotlivé politiky, ale i celé strany, a někdy mám dokonce pocit, že též některé státní instituce, dvojnásobně potěší zprávy o odpovědných majetných spoluobčanech, kterým leží na srdci právní stát a soudržná společnost. Jednou ukázkou mohou být bohatí, kteří si říkají o vyšší daně, druhou pak úspěšní podnikatelé otevřeně bojující proti korupci.

Před časem takto vystoupil ze stínu Andrej Babiš. Vždy měl pověst muže, který je náročný k sobě i k ostatním. Dokáže jít za svým a nebere si přitom servítky. Stojí nohama na zemi a je přiměřeně sebekritický. Nezastírá někdejší nadstandardní vztahy se Stanislavem Grossem, což mu ale nebrání ukázat i na korupční šibaly z doby vlád sociální demokracie, a otevřeně hovoří o tom, že jej komunistická minulost diskvalifikuje z přímého politického angažmá. Protože však soudí, že korupce začala ohrožovat samotný demokratický systém, na němž náš stát stojí, rozhodl se jí vzepřít. V minulých dnech si nechal zaregistrovat dva názvy - Akce nespokojených občanů a ANO2011 -, které by mohlo nést nové občanské hnutí. A deníku Právo se 29. října svěřil, že cílem vznikajícího sdružení „je spojení existujících iniciativ a všech lidí, kteří chtějí poměry v naší zemi změnit. V případě úspěchu se sdružení může transformovat v politickou stranu, kterou budou reprezentovat ti, kteří nepotřebují v politice zbohatnout nebo se zviditelnit či léčit si komplexy. Měly by to být osobnosti, které v reálném životě něco dokázaly a chtějí naši zemi posunout dopředu.” Tolik Andrej Babiš, který již začal oslovovat i případné spolupracovníky – například severočeskou senátorku s velmi solidní pověstí, Alenu Dernerovou, jež proslula zejména kritikou předražených nákupů přístrojů ve firmě Krajská zdravotní.Ocitujme ještě tři Babišovy věty: „Čekám útoky ze všech stran. Společný nepřítel často sjednotí i bývalé velké nepřátele. Hlavní problém je přístup k médiím; i v těch probíhá vlastnická koncentrace a některá jsou samozřejmě i pod vlivem politiků.” Těmito slovy se angažovaný podnikatel vypořádává s mnoha skeptickými reakcemi, které se po zveřejnění jeho plánů objevily v tisku. Možná jimi uhodil hřebíček na hlavičku, možná je ale celá věc ještě jednodušší: prostě i novináři podlehli skepsi a tažení proti korupci nevěří ani politikům, ani miliardářům, kteří léta obchodují se státem. Koneckonců ekonom, pedagog a občanský aktivista Jiří Skuhrovec už počátkem září ve svém blogu na serveru Aktuálně.cz upozornil na to, že loni založená „Koalice pro transparentní podnikání” je méně transparentní, než by jeden čekal. Lídrům více než třiceti českých a mezinárodních společností, kteří ji s plnou parádou ustavili, vytknul pozvolné ustupování z původně deklarovaných pravidel, jež se týkala především podmínek, za nichž jsou zveřejňovány veřejné zakázky, na kterých dané firmy participují. Zároveň naznačil obavu, zda někteří nepojali tento bohulibý projekt pouze jako reklamní akci.Riziko, že si někdo bezcharakterní zasurfuje na vlně, jež se valí veřejným prostorem, existuje vždy. U politiků stejně jako u podnikatelů. To však ale není důvod k tomu, abychom vylévali vaničku i s dítětem. Už jen proto, že právě politici a byznysmeni jsou vedle orgánů činných v trestním řízení těmi, co hrají v korupčních a klientelistických spektáklech hlavní role.U politiků může jisté měřítko poctivosti poskytnout jejich vztah k některým klíčovým nástrojům pro boj s korupcí. Zmiňme především míru přísnosti zákona o zadávání veřejných zakázek, zřízení centrálního registru bankovních účtů nebo osud anonymních akcií. Pokud databáze „zIndex” uvádí, že v roce 2006 získaly anonymní firmy zakázky za dvě miliardy, za další dva roky už čtyřikrát tolik, a na této hladině se roční příjmy inkriminovaných společností drží dodnes, je evidentně něco v nepořádku. Varovný je také žebříček největších odběratelů od anonymních firem. Na jeho čele najdeme Lesy České republiky, Ředitelství silnic a dálnic, ČD Cargo, Ústecký kraj, ministerstvo obrany, ministerstvo financí a hlavní město Prahu.Viceprezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala nedávno v časopise Státní zastupitelství napsal, že nejčastěji vzniká korupce při nákupu výrobků nebo služeb, kdy není osloven dostatečný počet dodavatelů a samotný výběr je nějakým způsobem zmanipulován.Proto také tolik záleží na nastavených pravidlech. Když v souvislosti s novelou zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek, která leží v parlamentu, zaznělo od vládních úředníků, že nemá smysl normu zpřísňovat, protože si korupčníci vždy najdou cestu, jak ji obejít, muselo z toho nejednoho poctivého voliče zamrazit. Protože pokud by už i stát rezignoval na vytváření legislativních mantinelů, šlo by hovořit o jeho rozvalu.Tím spíš je významná každá podobná iniciativa, jako je nedávné založení občanského sdružení Podnikáme bez korupce nebo jako je snažení šéfa Agrofertu Andreje Babiše. Oslovují podnikatele, politiky a občany, co ještě nerezignovali a připomínají jim, že nejsou sami. Odhadovat možné politické, legislativní či dokonce - z hlediska veřejných rozpočtů - i finanční efekty Babišova protikorupčního tažení je přirozeně předčasné. Nedržet palce mu snad ale mohou jen ti, jimž přijde normální, když je na prodej naprosto cokoli: od úředníků, přes poslance, až po vysokoškolské diplomy nebo prezidentské milosti. Jenže společnost, v níž nekontrolovaně vládnou peníze, je společností bez skrupulí, bez hodnot a bez morálky.Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.