DPA: Bavoři chodí na pivo pod kaštany už 200 let

Před 200 lety vznikla v Bavorsku tradice, která se stala nedílnou součástí tamního životního stylu - zahradní pivní restaurace. Vychutnat si máz vychlazeného zlatavého moku pod kaštany a k tomu si dát přinesenou svačinu - tak Bavoři běžně tráví volný čas od 4. ledna 1812, kdy král Max I. pivovarníkům povolil čepovat pivo přímo z vlastních sklepů, napsala agentura DPA.

"Proto jsem rok 2012 prohlásila rokem zahradní pivnice," řekla ředitelka mnichovské turistické kanceláře Gabriele Weishäuplová. Dříve pivovary skladovaly pivo uvařené v zimě v podzemních sklepeních. Chladilo se s pomocí ledových ker z řek a jezer. Nad sklepy sázeli sládci stromy poskytující stín. Z pivních sklepů si lidé odnášeli tekutý produkt ve džbánech. Za horkých dní pak vybízel chládek pod kaštany k odpočinku, a džbány se vyprazdňovaly hned na místě.

Vynalézaví sládci si z toho udělali novou živnost a dostali se do sporů s hostinskými, jimž odlákali hosty. Tak si 13. května 1791 mnichovští hostinští stěžovali u kurfiřta Karla-Theodora na pivní sklepy, které se rozrostly podél břehu řeky Isar. Mezi tradičními hostinskými a sládky i mezi návštěvníky jejich podniků tehdy občas docházelo i na ruční výměny názorů.

Teprve královský výnos z roku 1812 přinesl smír. Sládci mohli od června do září čepovat své březnové pivo k okamžitému konzumu, ale k němu směli nabízet jen chléb. "Podávání jídel a jiných nápojů mají nadále výslovně zakázáno," rozhodl se bavorský panovník pro kompromisní řešení. "Hospodští se s tím zjevně smířili," říká ředitel mnichovského městského archivu Michael Stephan.

Návštěvníci zahradních restaurací však nechtěli svůj tuplák pít nalačno, a tak si nosili občerstvení s sebou. Ze zvyku se stala tradice. Leckterý přespolní se diví, když vidí, jak místní na stůl pokládají vlastní uzeniny, sýr a ředkvičky, slánku a příbor a dokonce si zapálí donesenou svíčku. "To neexistuje nikde jinde na světě," říká Weishäuplová.

Z nošení jídla s sebou se mezitím stalo právo zaručené výnosem o zahradních restauracích z roku 1999. Bavorská zahradní restaurace se vyznačuje možností zdarma konzumovat vlastní jídlo. Toto právo je zaručeno dokonce i v pivních stanech během největší pivní slavnosti na světě - mnichovského Oktoberfestu.

Protože někteří hospodští se pokoušeli hosty nutit k objednávkám, zaručuje město od roku 2007 tuto svobodu zvlášť i ve smlouvách o pořádání Oktoberfestu. Oktoberfest je "koneckonců největší zahradní restaurací Mnichova", vysvětluje Weishäuplová. Všechny pivní stany nabízí dohromady téměř 30.000 míst.

Když jde o právo zahradních restaurací, jsou Bavoři připraveni i povstat. V roce 1995 demonstrovalo zhruba 20.000 lidí proti omezením otvíracích dob. Demonstranti pochodovali k sídlu bavorské vlády. "Stáli jsme dole a skandovali: zachraňte zahradní restauraci," vzpomíná Weishäuplová.

Místní obyvatelé si stěžovali na hluk a soud jim dal za pravdu. Zahradní restaurace, mezi nimi i renomovaná Lesní restaurace, tak nesměly od 21:30 čepovat pivo. "Zavřít zahradní restauraci o půl desáté - to je přece šílené! Z celého Bavorska přicházeli lidé a protestovali," říká předsedkyně Spolku pro zachování tradice zahradních restaurací Ursula Seeböcková-Forsterová. Bavorsko vydalo po protestu nový výnos o zahradních restauracích, podle něhož se smí nalévat pivo až do 22:30, přičemž od 23:00 musí panovat klid.

Tradice však čelí novému nebezpečí. Leckterý "nový" Bavor si k pivu nosí místo tradičních ředkviček, sýrového krému (Obazdn) nebo preclíků kebab nebo dokonce pizzu. "Tradiční pokrmy zahradních pivnic to nejsou, ale my nepředepisujeme, co mají lidé jíst," říká smířlivě Weishäuplová.

Rovněž Seeböcková-Forsterová zdůrazňuje, že to "není to, co by si člověk přál v pořádné zahradní restauraci". V Bavorsku však platí "žít a nechat žít", zdůrazňuje. Ani domlouvání oslav v zahradních pivnicích přes Facebook nepatří zrovna k tradici. Nejsou to přece místa pro pořádání přepadových masových akcí, kdy se sejde 200 lidí a na volných místech vytvoří obrovské švédské stoly, upozorňuje bojovnice za zachování tradic.

Právě ve velkoměstě je podle ní zahradní restaurace důležitá pro rodiny s dětmi, které nechtějí utrácet příliš mnoho peněz. Mohou tam pobýt a levně se najíst, a přitom jsou na čerstvém vzduchu. "Zahradní restaurace plní ve velkoměstě důležitou sociální funkci," podtrhla Seeböcková-Forsterová.

Zahradní restaurace je ovšem i symbolem bavorské pohostinnosti a kulinářského umění a v neposlední řadě také turistickou atrakcí. "Zahradní pivnice je vysoce atraktivním motivem pro reklamu na náš turistický ruch," říká Weishäuplová. Bavorské zahradní restaurace jsou zjevně tak přitažlivé, že spolková země Severní Porýní-Vestfálsko ve své propagační brožuře otiskla fotografii z mnichovské Anglické zahrady. Na chybu, údajně neúmyslnou, se přišlo až po vytištění brožur.