Skupinový chov laktujících prasnic

V rámci projektu GELAS němečtí vědci porovnávali skupinový chov prasnic se selaty s individuálním ustájením.

Utváření klasického porodního kotce pro prasnice je v posledním období předmětem velké kritiky, proto se intenzivně hledají řešení, jak prasnicím nabídnout větší možnost pohybu. Projekt vědců z Christian-Albrechts-University se sídlem v německém Kielu s názvem GELAS (Gruppenhaltung mit Einzelbuchtsteuerung für laktierende Sauen) měl proto za cíl porovnat užitkovost prasnic ustájených ve skupinách společně se selaty s automaticky ovládanými individuálními kotci s užitkovostí prasnic ustájených v konvenčních kotcích. V oddělení skupinového chovu bylo umístěno šest individuálních kotců o rozloze 4,7 m2. Mezidvěma řadami kotců se nacházel 13 m2 velký prostor pro volný pohyb prasnic a selat. Každá prasnice může díky ušnímu transpondéru navštívit pouze svůj kotec. Krmivo a vodu je možné přijímat pouze v kotci. Konvenční porodní kotce měly rozlohu 5,2 m2. Celkem bylo vyhodnocováno chování a užitkobvost 124 prasnic v průběhu 11 turnusů. Ve skupinovém chovu byly prasnice fixovány v porodním kotci jeden den před a 3 dny po oprasení, poté již měly možnost volného pohybu. Dveřní práh zabránil selatům v odchodu z kotce po dobu prvních pěti dní. Poté byl práh odstraněn a 6 prasnic se mohlo společně se svými vrhy pohybovat volně. Nejdůležitější výsledky:

Užitkovost vrhů selat od starších prasnic se vzájemně nelišila s výjimkou signifikantně nižší hmotnosti při odstavu ve skupinovém chovu (viz tab.). Výsledky u 21 prvničky byly obdobné (6,5 vs 7,2 kg).

K 72 % všech ztrát selat došlo v průběhu prvních tří dnů po narození. Ztráty u vrhů od mladých i starších prasnic ve skupinovém chovu činily 14,7 %. Přibližně polovina z nich šla na vrub zalehnutí, z toho 1,2 % selat prasnice zalehly ve volném prostoru. V konvenčních kotcích uhynulo v průměru 15,7 % selat, třetina z nich byla zalehnuta. Rozdíly nebyly signifikantní.

 Překvapivé bylo zjištění, že jak prvničky, tak i starší prasnice po porodu proležely v porodním kotci denně 22,5 hodin! Od pátého dne, kdy mohla do společného prostoru i selata, poklesla délka pobytu v kotci na 20,1 hodin. 11. den po porodu v kotci prasnice trávily dobrovolně ještě 10,9 hodin.

Rutinní práce obsluhujícího personálu v obou systémech chovu byly obdobně časově náročné. Jediný rozdíl byl v případě skupinového chovu, kdy pátý den bylo nutné provádět kontrolu selat, která se poprvé dostala do společného prostoru.

Během servisních prací musely být prasnice manuálně fixovány po krátkou dobu v kotcích, aby byl obsluhující personál chráněn před volně se pohybujícími prasnicemi.

Při hodnocení tělesné kondice při vyskladnění dopadly hůře prasnice ze skupinového chovu, rozdíly byly statisticky významné. Pokles výšky hřbetního špeku byl prakticky stejný. Z 12 prvniček ze skupinového chovu muselo devět předčasně odstavit selata z důvodu poranění, v konvenčním chovu byly ze stejného důvodu vyřazeny tři prvničky. Příčinou bylo poranění mléčných žláz způsobené selaty z cizích vrhů, protože u prvniček je mléčná tkáň jemnější, nezvyklá na zátěž sání dalších selat a tím náchylnější na poranění.  

Tab.: Porovnání užitkovosti vrhů selat v obou chovatelských systémech