Zásobování organismu selat železem

Zásobování prasat železem je předmětem nekončících diskusí. Testují se stále nové produkty a hledají se alternativy injekční aplikace železitých preparátů.

Do odstavu potřebuje sele přijmout dávku železa ve výši přibližně 200 mg/kg ž. hm. při 90% využití. Nejběžnější metodou substituce chybějícího železa je parenterální aplikace železa vázaného na vysokomolekulární nosič, se kterým vytváří komplex (dextran Fe3+). Výhodou je velmi přesné a individuální dávkování. Železo se uvolňuje dostatečně dlouhou dobu. Někteří výrobci uvádějí jako optimální parenterální aplikaci Fe až třetí den po narození, protože bezprostředně po narození představuje pro sající mládě velkou zátěž. To platí zejména pro selata s hmotností nižší než 1,4 kg, která se se zvětšujícími vrhy rodí stále častěji. Většinou se injekce železitého preparátu aplikuje selatům třetí den po narození v kombinaci s dalšími operacemi jako je kastrace, nasazení ušní známky apod.

V některých případech, jak dokládají aktuální výsledky výzkumů, je ale nutné toto paušální doporučení přehodnotit, protože selata mohou trpět subklinickým nedostatkem železa již krátce po narození. Pro tato selata je parenterální aplikace až třetí den života příliš pozdní a je proto ji třeba posunout.  Injekce železa by neměla být selatům aplikována v případě, že trpí nějakou infekcí, zejména ne průjmovým onemocněním. Ve švédských chovech prasat bylo prokázáno, že při četném výskytu streptokokových infekcí je nutné obvyklou dávku 200 mg dextranu Fe navýšit.

Vhodný časový okamžik aplikace železitého preparátu by měl být v chovu stanoven po konzultaci s faremním veterinárním lékařem. Pokud je časový rozdíl mezi jednotlivými porody delší než 2 až 3 dny, měla by být selata rozdělena minimálně do dvou skupin. Pokud se v souvislosti s aplikací železa vyskytne u selat výrazná reakce v místě vpichu (tmavé zbarvení kůže a zánět), může být vyvolána použitou konzervační látkou. V tomto případě je třeba situaci posoudit a eventuálně změnit typ preparátu.

Alternativou parenterální aplikace je perorální ve formě pasty (dextran železa, soli železa, cheláty železa). Zde je nutné dbát na přesnost dávkování (příjem dostatečného množství pasty). Dříve se razil názor, že se tyto pasty musí podávat v průběhu prvních 12 hodin po narození z důvodu snižující se resorpční schopnosti. Dnes je z četných švýcarských výzkumů známo, že je dostatečně velká resorpce zajištěna i při aplikaci pasty v průběhu prvních dvou dnů života selat. Protože je část perorálně dodaného železa opět vyloučena, je třeba dostatečný příjem železa pokrýt i formou příkrmu. Zkušenosti z praxe prokázaly, že po jednorázové vysoké dávce železa může dojít ke zvýšení četnosti klostridiálních infekcí.

Další formou substituce železa je opakující se dávka železitých preparátů ve formě prášku. Úspěšnost závisí na použité sloučenině železa a její biologické využitelnosti. V poslední době je na trhu k dostání prášek obsahující kombinaci mikrokapslovaných zdrojů železa, který se musí selatům podat do 12. dne života. Tyto produkty vykazují srovnatelnou účinnost s injekčními preparáty a lepší než u jednorázové aplikace dextranu Fe. Výzkumy prokázaly, že tato forma je pro selata nejméně stresující, generuje však enormní pracovní náklady, protože se prášek musí minimálně 3x denně selatům podat v hygienicky nezávadné krmné misce. Kromě toho není možné kvantifikovat množství prášku přijatého selaty.

Nedostatek železa se u selat klinicky projeví v závislosti na rychlosti růstu teprve ve věku 2 až 3 týdnů. Často postihuje nejsilnější selata z vrhu. Vedle bledé kůže se projevuje ztrátou chuti k žrádlu, apatií a otoky, sníženou odolností vůči chorobám a v dalším průběhu i zpomalením růstu. Z tohoto důvodu by měly být u reprezentativního vzorku silných i méně vyvinutých selat v průběhu druhého nebo třetího týdne věku provedeny rozbory krve. Kromě hladiny hemoglobinu je nutné stanovit i potenciál vázat železo. Nízkou hladinu hemoglobinu v krvi může způsobit i infekční onemocnění.