Potřebujeme GMO?

Potřebujeme GMO - geneticky upravené organismy? Jde zabránit pokroku? Jsou nebezpečné? Mohou ohrozit náš život? Mohou ohrozit stávající přírodní druhy? Potřebujeme plodiny a odrůdy, které budou akceptovat změny klimatu? Máme šanci GM plodiny prodat? Jsou stávající ekosystémy neměnné anebo je stejně čeká změna? Co bychom mohli a měli očekávat od GMO?

Je mnoho otázek, které GMO vyvolávají, a postoj odborné i laické veřejnosti k nim je různý. Ale ať už kladný či záporný – máme o nich dostatek informací? Máme my, zemědělci, dostatek objektivních informací? Má veřejnost, spotřebitel informace o tom, co GMO mohou přinést jim?  Dovolím si tvrdit, že ne.

Jak asi vypadají jednotlivé články řetězu v koloběhu GMO? Zkusme se podívat na tuto problematiku z několika pohledů.

Nejprve pohled šlechtitelů. První snahy o vytvoření GMO měly jasný cíl – vytvořit takové plodiny, které dokážou odolat určitému vnějšímu tlaku – škůdcům, chorobám. To jsou třeba nám známé Bt kukuřice, které odolávají zavíječi kukuřičnému a je u nich možná Roundup technologie. Přínosem je odolná rostlina a menší množství chemických látek. Ale GMO mohou jít a jdou dál. Změny podnebí, ať již přirozené či uměle vyvolané, přinášejí pro pěstování mnoho rizik a tak další věc, kterou by mohly GMO umět, jsou stabilizace výnosů v nepříznivých podmínkách. Například dnešní odrůdy pšenic mají svůj genetický potenciál na hraně výnosu 15 t z hektaru. Za ideálních podmínek je tak reálný výnos kolem 12 t. Výš již z podstaty jít nelze. Navíc křivka v posledních letech již nemá stoupající trend, ale kolísá - ovlivněná námi neovlivnitelnými veličinami. Je to zkrátka jen čekání na to, jaké bude počasí. Takže vyrovnanost výnosů by mohla být dalším kladem pro GMO. Navíc by měl jít společně s jeho růstem a kvalitou. Předpokládané výnosy pšenic v pokusech jsou na úrovni 20 t, což by mohlo v provozních podmínkách znamenat možnou hranici výnosu 15 t. Zlepšení kvality či obsah specifických látek v plodinách, zlepšení využitelnosti živin pro další produkci - to vše mohou GMO přinést. Šlechtitelé jsou připraveni a situace ve světě ukazuje, že jejich poznatky a výsledky práce jsou využívány.

Pohled zemědělců na GMO bude asi ovlivněn dvěma hlavními faktory – ziskem a tradičními lidskými hodnotami. Těžko asi někdo odvrhne možnost pěstovat plodinu, která při nižších či srovnatelných nákladech a větší stabilitě produkce přinese vyšší zisk. Na druhou stranu tady stojí staletí evropských křesťanských hodnot, kdy zasahovat do Božích věcí je nepřípustné. A GMO jsou za takový zásah brány.

Obchodníci a spotřebitelé jsou na jedné lodi – pokud spotřebitel bude mít zájem, obchodník rád zobchoduje. A tak se dostáváme k velmi důležitému článku rozhodování. Hlas lidu. Problém je ten, že tento hlas nemá potřebné informace anebo jsou mu podávány zkresleně.  Při bližším pohledu zjistíme, že většina prohlášení a odmítání potom stojí jen na neznalosti problému. Je několik druhů GMO. Většina lidí však za GMO vidí jen spojení nespojitelného. Ano, jsou transgenní mutace, kdy je do organismu vpraven gen cizího organismu, se kterým by se v běžné přírodě nespojil. Potom tu ale máme cisgenní mutace, tedy spojení genů organismů, které by bylo možné i přirozenou cestou šlechtění. Genovou manipulací je to však daleko rychlejší a přesnější. Oba druhy genetických manipulací však podléhají stejným normám. Jak tedy dál? Odpovědní lidé v Bruselu se letos v únoru ohledně GMO opět dohodli, že se nedohodli a problém odsouvají dál a rozuzlení se odkládá. Může se tak velice brzy stát, že zjistíme, že Evropa není schopná konkurovat světu ve výrobě potravin. A co potom? Těžko lze předpokládat, že zemědělce zachrání greeny golfových hřišť a biopásy kolem všech a všeho.

A možná se dá na celou věc podívat ještě jinak - jaká je situace ve světě? Asi není náhodou, že velké světové firmy produkující osiva a agrochemikálie jdou cestou výzkumu a využití GMO. Že zakládají výzkumná centra a naplno se věnují této problematice. Vždyť jen v roce 2011 byla plocha GM plodin ve světě 160 milionů hektarů. Česká republika má něco kolem 2,5 milionu hektarů orné půdy, Evropa asi 115 milionů. Přitom ve světě je deset zemí, kde se GMO pěstují na výměře větší než jeden milion ha. Celkem pěstovalo v roce 2011, podle údajů Agrobiotech-Agentur (ISAAA), GMO plodiny 16,9 mil. zemědělců ve 29 zemích a podle odhadů se počítá do roku 2015 s dalším rozšířením do deseti zemí. V roce 2012 se má objevit v USA GM kukuřice tolerantní k suchu a od roku 2013 tzv. „zlatá rýže“ bohatá na vitamíny na Filipínách. Čína by měla od roku 2013 využívat kukuřici se zabudovanou fytázou pro lepší využití prasaty. Podle plodin vede jednoznačně sója se 74,5 mil. ha, následovaná kukuřicí – 51 mil. ha, bavlnou 24,7 mil. ha, řepka 8,2 mil. ha, rozšiřuje se cukrovka, vojtěška, rajčata, paprika…

Nechci, abych byl pro tento názor považován za někoho, kdo je proti tradičním odrůdám, proti ochraně a správnému přístupu k životnímu prostředí. Byla by to stejná nepravda jako to, že Česká republika je Trojským koněm pro vpád GMO do Střední Evropy a Pobaltí. Ale myslím si, že je čas na přijetí rozhodnutí - jak dál s GMO? Pokrok lze jen těžko zastavit. Možná by stálo za úvahu přehodnotin některé granty a poskytnout více prostředků na výzkum okolo GMO. Peníze na projekty typu „možnosti zemědělské výroby v poušti Gobi“ jsou sice bohumilé, ale nějak cítím, že GMO mě tlačí víc. A bez odvahy vystoupit z kruhu starého myšlení nejde pokročit dál. Je potřeba najít odvahu a říci jasné slovo - jak dál? Pouhá negace GMO bez nabídnutých variant je neudržitelná. A těžko předpokládat, že až dojde na podstatu, tak lidé v EU budou radostně platit za srovnatelné potraviny dva až třikrát více než ostatní svět.

Závěr? Realita je jasná, GMO již jsou a budou. Lidí přibývá, zemědělské půdy ubývá. Klimatické změny jsou ať již z jakýchkoliv důvodů. K napsání tohoto článku mě dovedla zvědavost, jestli mají zemědělci chuť a odvahu využívat GMO. Jestli by měla naše Asociace vykročit dalším směrem a ctít nejen tradice našich statků, hlídat byrokracii a snažit se ji držet na co nejkratším řetězu, ale jestli má napřít své úsilí i k šíření a prosazování nových směrů a poznatků. Za sebe mohu s klidným svědomím říci - vykročme a bojujme za nové! Naši otcové a dědové šli také cestou pokroku. Kdyby ne, máme dnes pořád shrbená záda a mozolnaté ruce od motyk. Zatím si nás systémem dotací státu a EU platí za produkci komodit v určitých mantinelech a za dodržování předem daných podmínek a postupů, kontrolovaných a hlídaných celou řadou organizací. Co se však stane, až dotace nebudou anebo budou v takovém rozměru, že pro zemědělce přestanou být vážným důvodem v rozhodování o tom co a jak pěstovat? Je to vzdálená budoucnost, která nás nemusí trápit? Nemyslím si. Košatost a nabubřelost příkazů, norem a požadavků evropských úředníků, komisí a institucí a jejich větší a větší odtržitost od reality a neschopnost jasných rozhodnutí je stále zřetelnější a do očí bijící. Proč by měly GMO následovat taková kvalitní rozhodnutí, i když je to vzdálený příměr, jako například kvóty mořského rybolovu, které pod heslem ochrany mořských živočichů nechávají na moři tuny mrtvých, nevyužitých ryb jen proto, aby bylo vyhověno špatnému rozhodnutí a pravidlům? Není ta pravá chvíle (anebo poslední), kdy se ozvat a dočkat se nějakého rozhodnutí? Ve chvíli, kdy přerozdělovací komise EU zjistí, že spotřebovávají více, než dostávají a tak již nemají co přerozdělovat, bude asi pozdě. Nadpis by tak možná měl spíše znít - za jakých podmínek GMO potřebujeme (a ne jen jestli GMO potřebujeme). A jaký je Váš názor? Mělo by se začít v otázce GMO více dělat?

Ing. Arnošt Pleskot, předseda ASZ Pardubice