CIAnews.eu: Zemědělská politika EU znevýhodňuje živočišnou výrobu

Na dotazy ekonomické redakce ČIA odpovídal Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu České republiky. V rozhovoru se dotazujeme zejména na hodnocení současného stavu českého zemědělství. 

Celý článek na CIAnews.eu najdete ZDE.

Jak hodnotíte vývoj v zemědělství roce 2011? Vývoj ve kterých odvětvích považujete za nejvíce úspěšný vzhledem k celkové situaci na trhu i ve vztahu k předchozímu období, respektive ve kterých odvětvích vidíte největší nedostatky?

 Situaci v zemědělství v roce 2011 lze celkově označit jako dobrou, byť je třeba odlišit podniky provozující rostlinnou výrobou (především pěstující obiloviny a řepku) a podniky, které mají vysoký podíl živočišné výroby. Ty s živočišnou výrobou na tom tak dobře nejsou. Rok 2011 byl rokem, kdy se ceny placené zemědělcům v ČR konečně významněji přiblížily cenám v EU a cenám světovým. Jak už jsem řekl, lépe na tom byla rostlinná výroba. Například ceny obilovin v ČR dlouho bývaly na průměrné úrovni 80 % světových cen. Za období roku 2011 oproti roku vstupu ČR do EU se ceny rostlinných komodit zvýšily o 18 %. Loňská sklizeň je jedna z nejlepších v uplynulém desetiletí. Výsledkem je to, že tržby za rozhodující rostlinné výrobky v  roce 2011 u nás přesáhly úroveň 40 miliard Kč, a to hlavně díky zvýšení tržeb za obilí a řepku. Na druhou stranu byly i rostlinné komodity, které prošly v roce 2011 těžkým obdobím. Například producenti chmele či brambor nebyli schopni kvůli nízkým cenám vykázat z těchto plodin zisk a tak část úrody ani nesklidili. V letošním roce tak dojde k poklesu produkce těchto plodin.Pokud se podíváme na ceny živočišných výrobků, zjistíme, že běžné ceny takovýchto produktů byly v Česku během roku 2011 o 0,5 % nižší než běžné ceny těchto komodit v roce 2004. Z dlouhodobého hlediska se u nás nejvíce propadla cena jatečných prasat, která je v porovnání s lety 1994 až 2009 nižší. Podobně cena jatečné drůbeže je nižší než v letech 1993 až 1999. To by těžko našlo v ekonomice ČR obdobu u cen jiného druhu zboží. Porovnáme-li rok 2011 a 2004 v propadu produkce, pak se u nás nejvíce snížila produkce vepřového masa (o 30 %), produkce hovězího a telecího masa se snížila o 25 % a nákup mléka byl nižší o 8 %. Je zřejmé, že s poklesem produkce i cen klesají i tržby zemědělských prvovýrobců za živočišné komodity. Tržby zemědělských prvovýrobců za živočišné komodity byly v posledních třech letech za posledních 20 let nejnižší. Jejich propad za sledované období 2011 a 2004 lze odhadnout v řádu 10 miliard Kč. Oproti roku 1998 jsou nižší o téměř 20 miliard Kč.Má a bude to mít vliv na snižování tuzemské zemědělské produkce a na zvyšování záporného salda agrárního zahraničního obchodu. Tyto negativní trendy je ale nutné v dohledné době zastavit. Jinak pokles pracovníků bude ještě větší, než byl doposud. Zejména však jde o to, aby se na v zemědělské prvovýrobě nesnižoval počet tuzemských podnikatelských subjektů.

Jaké jsou Vaše odhady hospodářského výsledku segmentu zemědělství jako celku a za jeho jednotlivé obory v loňském roce? Jaké výsledky očekáváte v roce 2012? Které faktory mohou výsledek hospodaření v tomto segmentu nejvíce ovlivnit? 

Český statistický úřad letos poprvé v předstihu uvedl, že čeští zemědělci podle předběžných odhadů loni hospodařili s rekordním ziskem, který se pohyboval kolem 15 miliard Kč. Pokud by tomu tak skutečně bylo, jednalo by se o nejlepší výsledek od roku 1998, od kdy statistici tento údaj sledují. Zemědělský svaz se k  danému výsledku hospodaření vyjádří koncem měsíce února (konkrétně 28.2.), kdy na zasedání výboru zveřejníme výsledky vlastního šetření. V této souvislosti podotýkám, že minulá léta potvrdila relativně vysokou přesnost výsledku našich šetření.Jaké máme další vyhlídky na rok 2012? 

V letošním roce bude přetrvávat dvourychlostní zemědělská politika v EU a nestejné výchozí podnikatelské podmínky, což negativně ovlivňuje strukturu naší produkce se zaměřením na rostlinnou výrobu a také závislost na dotacích. Vzhledem k tomu je tak obtížné předpovídat ekonomický výsledek letošního roku, neboť nejen že nedokážeme předpovídat ceny, ale ani to, jaká bude úroda. Počasí nám neustále ukazuje různé tváře a tak ani nedovolím odhadnout, jak dopadnou ozimy. Například současné mrazy mohou napáchat velké škody. Negativní signály máme například z některých oblastí jižní Moravy ale i dalších částí republiky.

Jak hodnotíte možnosti ČR v souvislosti s reformou Společné zemědělské politiky na období 2014 až 2020? O jaké objemy zemědělských podpor by se měla ČR ucházet a kam by peníze z evropských fondů měly být alokovány? 

Ve vztahu k Evropské komisi, Evropskému parlamentu a bruselským centrálám nevládních agrárních organizací Zemědělský svaz vždy kladl důraz na dosažení rovnoprávnějšího postavení a na konkurenceschopnost českého zemědělství v rámci rozšířené EU. Za tím účelem se svaz již v roce 1995 stal členem Konfederace evropského zemědělství. Za uplynulé období se podařilo vyprofilovat postavení svazu v Konfederaci evropských zemědělských producentů a ve Všeobecném výboru zemědělského družstevnictví. Svaz je řádným členem, zúčastňuje se na činnosti jeho orgánů, ze kterých využívá řadu cenných informací a prostřednictvím kterých uplatňuje připomínky. Za podstatný bod úspěšně zreformované Společné agrární politiky EU považujeme dosažení vyváženosti mezi jejím ekonomickým, sociálním a ekologickým rozměrem. Jsme toho názoru, že žádný z nich nelze přeceňovat. A to ani „ozelenění" a ekologické zemědělství. V této souvislosti si připomeňme, že zvyšování světové populace překročilo všechna očekávání. Populace přesáhla hranici sedmi miliard a požadavky na výživu se stále zvyšují. Ekologické zemědělství není schopno těmto požadavkům dostát. Dle prognóz OSN nás v roce 2025 bude o jednu miliardu více než nyní, tedy 8 miliard.Každopádně připravovaná reforma může mít vážné dopady na české zemědělství, a to jak pozitivní tak negativní. Pokud by například EU zavedla nejhorší variantu zastropování takzvaných přímých plateb, znamenalo by to pro české zemědělství téměř katastrofu, neboť bychom přišli o více než 60 % těchto plateb. Ačkoliv poslední návrh tak katastrofický není, je zcela špatné že EK není schopna změnit kormidlo a více se orientovat na podporu konkurenceschopnosti. Návrhy takzvaného ozelenění, které by znamenalo vyčlenění 7 % půdy mimo produkční aktivity, jdou zcela proti konkurenceschopnosti a navíc budou znamenat další administrativní náklady jak farmářů, tak celého systému a státní správy. Dle našeho názoru by výrazný akcent v nastavení podpor měl jít na podporu produkce s vyšší přidanou hodnotou a také na podporu investic do nových technologií.Ministerstvo zemědělství rozdělí v roce 2012 dotace z Evropské unie ve výši zhruba 37 miliard Kč, což představuje nárůst o 1,8 miliardy Kč oproti loňskému roku. Resort dále uvedl, že národní dotace do zemědělství budou 832 milionů Kč, přičemž je možné navýšení ze zdrojů 

Pozemkového fondu až o 635 milionů Kč. Vodní hospodářství by mělo být podpořeno částkou 3,4 miliardy Kč. Jak v tomto kontextu hodnotíte plány resortu? Jsou dotace mířené do ČR dostatečné?  

V mezinárodním srovnání patříme v rámci unie stále k zemím, kde jsou poskytovány nižší dotace. Na úroveň takového Německa se nedostaneme ani v roce 2013. Proto klademe důraz v rámci EU na rovnoprávné podnikatelské podmínky. Za rok 2009 jsme byli v rámci EU-27 v evropských dotacích do zemědělství na 19. místě (rok 2009 uvádíme proto, že v Eurostatu je dvouroční zpoždění ve vykazování dat v oficiální statistice). U nás připadá z evropských dotací 251 eur na hektar půdy, přitom země EU-15 mají v průměru 367 eur na hektar půdy, z toho Německo 409 a Rakousko 419 eur na hektar půdy. Dosahujeme tedy 68% úrovně zemí EU-15, z toho 61% úrovně Německa a 60% úrovně Rakouska. Svaz opakovaně apeluje na rovný přístup pro původní i později přistoupivší země, a to i v národních platbách, abychom konečně vyloučili soutěž mezi státními rozpočty v dotování zemědělství. Odstranit různé skryté formy zvýhodňování - mimo jiné uplatňování stejné výše plateb na sociální a zdravotní pojištění. V celém systému, nejen v podporách a dotacích, ale nadále přetrvává velká míra přebujelé byrokracie. Vyžadované postupy jsou často zdlouhavé, což celá léta podrobujeme kritice. Co se týče celkové výše podpor, je třeba říci, že ačkoliv se to někomu může zdát jako šílené, je systém Evropského zemědělství takový. My jsme si ho nevymysleli a pouze jsme byli nuceni tento systém akceptovat. O tom, že to není žádná slast v tomto systému podnikat, svědčí neustálý pokles stavu pracovníků v zemědělství a postupný pokles produkce. Systém je špatně nastavený, neboť znevýhodňuje živočišnou výrobu, a to se projevuje, jak jsem již výše uvedl jejím poklesem. Proto čeští zemědělci neustále apelují na doplacení národních doplňkových plateb TOP UP a na zachování popřípadě navýšení národních dotací, neboť právě ty mohou do jisté míry kompenzovat onu systémovou nerovnováhu směrem k těmto takzvaným citlivým komoditám. Jinými slovy musíme trvat na doplacení těchto národních doplňkových plateb a také na navýšení národních podpor jako jsou třeba podpory na ozdravení.

Ve kterých legislativních úpravách spatřujete nedostatky? Evidujete v současné chvíli potenciální investiční náklady v souvislosti se zavedením směrnic EU do národní legislativy (jako tomu bylo například u obohacených klecí pro nosnice)? Jaký dopad na cenu zemědělské půdy v ČR bude mít zákon, který umožní prodej půdy občanům členských států EU, zemí Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska?

Problémů v legislativě je stále mnoho, což je asi normální, ale mám pocit, že v poslední době u nás stále více produkují legislativní zmetky, které pak na konci jsou schopny naprosto otrávit život podnikatelům bez ohledu na to, ve které oblasti podnikají. Takovým příkladem z poslední doby může být autorský zákon, který si společnosti na ochranu autorských práv vykládají po svém a požadují po zemědělcích zaplacení poplatků za radiopřijímače v zemědělských strojích. Jenom u členů našeho svazu by tento poplatek byl zhruba 30 milionů Kč. A přitom tvrdit, že posloucháním autorádia šířím dílo veřejnosti je nesmysl. Veřejnost do našich strojů vůbec vstupovat nesmí. Dalším příkladem mohou být požadavky inspektorátů práce, aby zaměstnanci měli u sebe svou pracovní smlouvu, aby v rámci boje proti černé práci byli schopni prokázat, že jsou opravdu našimi zaměstnanci. A podobných hloupostí řešíme v poslední době čím dál více.Co se týká investic, je třeba říci, že ačkoliv hodnota investic v zemědělství za dobu členství v EU se blíží úrovni zhruba 100 miliard Kč, je to málo. Mnoho těchto investic si vyžádala a ještě bude vyžadovat legislativa EU. Kvůli tomu jsou naši zemědělci v evropském porovnání vysoce zadluženi. Co se týká devizového zákona, jsou dopady jeho zrušení zveličovány. Cizinci se tady k půdě dostávali i při platnosti tohoto zákona. Nicméně vlastní otázka prodeje české půdy cizincům je velmi vážná. Česká půda je vnímána jako výhodná investice. Opět jsme ale u legislativy. Místo toho abychom měli zákon, který by otázku obchodování s půdou řešil komplexně, tak jak je to například v Rakousku či ve Francii, snažíme se tomu bránit nesmyslnými zákony. Příkladem je zákon o prodeji státní půdy. Ten paradoxně umožňuje prodat státní půdu cizincům, ale české zemědělské podniky, které na této půdě hospodaří, ji nakupovat nemohou.

Autor: Veronika Urbánková, redaktorka ČIA

Zdroj: http://www.cianews.cz/