Z historie zemědělství (III)

Cyklus článků k historii českého zemědělství tímto pokračováním končí. Následující text se zabývá vývojem stavů hospodářských zvířat – koní, ovcí, koz a drůbeže. Jde o kategorie, které často zůstávají ve stínu dvou hlavních kategorií, tedy skotu a prasat.

Stavy koní, koz a ovcí a plocha ovsa

U kategorií zvířat, koní a ovcí, které sleduje Český statistický úřad od roku 1921, jsou patrné vysoké stavy, které se držely až do roku 1950. Se stabilizací zemědělství a rozvojem traktorů nastává v dalším vývoji stavů koní prudký pokles, který trvá až do přelomu století, aby poté znovu mírně stoupal až do současnosti. Jedná se samozřejmě o koně sportovní.

Ke koním patří krmení. Proto je v tabulce uvedena plocha ovsa, který tvoří energetickou složku krmné dávky. Z ní je patrné, že v období maximálních stavů koní bylo v České republice přes půl milionu hektarů ovsa. Jinými slovy, v našem státě se plných půl milionu hektarů „zabývalo“ energií. Nyní, když pro provoz zemědělských bioplynových stanic je třeba 150 až 200 tisíc hektarů, tak vášně neberou konce.

Tab. 1 – Stavy koní, koz a ovcí (kusy, ČSÚ) a plocha ovsa (ČSÚ)

Stavy drůbeže a výroba drůbežího masa

Z tabulky 2 je vidět plynulý růst stavů drůbeže od roku 1945 (první rok sledování ČSÚ) až do roku 1990. Pak následuje prudká redukce, jejímž výsledkem je současná situace, kdy je naše soběstačnost ve vejcích už jenom 78 %. Výrazně nadějnější byla situace v produkci drůbežího masa. Ta ze solidní úrovně 210 tisíc tun v roce 1990 jako jediná stoupala až na 317 tisíc tun v roce 2002. Po vstupu do Evropské unie nastává zlom a trvalý pokles, jen za minulý rok o deset procent.

Tab. 2 – Stavy drůbeže (kusy, ČSÚ) a výroba drůbežího masa (ČSÚ)

Souhrn z historie zemědělství

Když si promítneme všechna čísla ze všech sedmi článků postupně zveřejněných na této stránce v Zemědělci, vyplývají z nich základní postřehy.

V českém zemědělství hraje hlavní kartu výroba surovin rostlinné produkce, jejichž značná část se vyváží. V zahraničí se z nich vyrobí potraviny, které se ve stále větší míře dováží k nám.

Přirozený základ zemědělské soustavy, živočišná výroba, kde je zaměstnanost, přidaná hodnota a zdroj surovin pro zpracovatelský průmysl až na výjimky trvale snižuje svůj rozměr.

Dlouholeté chybné agrární politiky se začínají projevovat ztrátou potravinové soběstačnosti (česnek, vejce, na řadě čeká vepřové maso). Přichází doba, kdy potraviny už nejsou věcí samotných zemědělců, ale celé společnosti a zejména politiků. Plody této sklizně budou drahé a zaplatí je všichni. Zemědělství není fabrika, nelze otočit vypínač a vyrobit rychle to, co chybí. Vůbec nemám radost z toho, že jsem tuto situaci, a nebyl jsem zdaleka sám, předvídal. Leč naše četná varování se nikdy nesetkala s reakcí zodpovědných politiků. I v této situaci je otázka, jak se k nám postaví. První signál je jasný – seberou nám zelenou naftu. Myslím, že bychom měli začít konat.

Jan Veleba,

prezident Agrární komory ČR