Vibrace jako dobrý byznys

Tažení Antibyrokratické komise ministerstva zemědělství proti nesmyslům, které s odkazem na nutnost zapracovat do tuzemských zákonů legislativu EU vymýšlejí naši úředníci, má hlubší smysl, než si kdo dovede představit. V řadě případů totiž úřednická mašinerie vytváří nezanedbatelné náklady na zemědělské hospodaření, které podstatným způsobem snižují jeho konkurenceschopnost.

Jedním z nejbrutálnějších vícenákladů, jehož existence není zatím v zemědělské nebo lesnické veřejnosti příliš známa, jsou důsledky Nařízení vlády 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací ze srpna loňského roku. To stanovuje zaměstnavatelům povinnost pravidelně měřit vibrace, například u zemědělské techniky, s tím, že „hodnocení rizika na základě znalostí uváděných výrobcem NENAHRAZUJE“ povinné měření. To v praxi znamená, že uvedené Nařízení vlády představuje skvělý byznys pro organizace, které budou oprávněny měření provádět, jako jsou státní zkušebny vozidel. Které subjekty jsou konkrétně měřením pověřeny, nicméně Nařízení neuvádí. O to víc je jasné, že získat toto oprávnění bude a jistě již je předmětem značné korupce, protože opravdu nejde o zanedbatelné částky. Jen pro ilustraci – náklady na jedno měření vibrací samojízdné techniky činí 18 540 korun, v případě ručně vedení techniky 10 300 korun. Vzhledem k počtům mechanizace může jít jen v oblasti zemědělství doslova o miliardový byznys.

Váha takového nařízení je tak srovnatelná například se zelenou naftou. I proto by bylo velmi žádoucí uvedené nařízení vlády, jehož iniciátorem není ministerstvo zemědělství, ale ministerstvo zdravotnictví, razantně napadnout a usilovat o jeho zrušení nebo alespoň modifikaci. Jako obvykle platí totiž i v tomto případě, že EU povinnost měření přímo nenařizuje, ale pouze doporučuje, přičemž míru stanovených povinností nechává na jednotlivých členských zemích. K tomu, aby bylo možné uvedené nařízení ministerstva zdravotnictví sestřelit, je nicméně žádoucí připravit si argumentaci na základě praktické aplikace příslušné evropské směrnice EP a Rady 2003/10/ES v zahraničí. Jak již jsem totiž z vlastní a zdaleka ne jediné zkušenosti zjistil, tuzemští úředníci se svých pravd o podobě aplikace evropské legislativy do našich nařízení tvrdošíjně drží a nehodlají přiznat vlastní pochybení. Podle všeho proto, že jsou na nadstandardních požadavcích na tuzemské podnikatele finančně zainteresováni subjekty, které pak z příslušných nařízení profitují.

Požadavky na měření vibrací jsou přitom jen vrcholkem ledovce dlouhé řady opatření, pro které se vžil v ČR pojem „papežštější než papež“. Nebylo by vůbec od věci alespoň část nejkřiklavějších vícenákladů na zemědělské hospodaření prostřednictvím pravidel vytvářených nejen úředníky ministerstva zemědělství sumarizovat. Zcela nepochybně by se totiž prokázalo, že značná část zemědělských dotací odchází zcela mimo resort zemědělství, takže samotné zemědělství je dotováno daleko méně, než ukazují statistiky, a naopak je právě zemědělství oblastí, která dotuje jiné průmyslové nebo i kontrolní či výzkumné obory. Je to také otázka filosofie přístupu k podpoře zemědělství v budoucnosti. Kdyby se podařilo alespoň částečně odbourat povinnosti, ze kterých díky lobby u státních úředníků těží neoprávněně nezemědělské firmy, mohlo by na skutečnou podporu zemědělství zůstat více finančních prostředků i za situace, kdy by celková výše dotací klesla.

Na místě je tak mimo jiné uvažovat o jakési nadresortní antibyrokratické komisi. To by mimochodem bylo i v souladu s deklaracemi EU o snižování byrokracie, byť ve skutečnosti konají bruselští úředníci pravý opak. Ve verbální poloze ale Unie o snižování byrokracie neustále mluví a také k tomu vytváří příslušné protibyrokratické instituce. Již v minulosti byly na této stránce zveřejněny příklady o tom, že byrokratická a v důsledku finanční nadstandardní zatížení našich zemědělců zdaleka nemá na svědomí pouze úřad na Těšnově (pole plná kadibudek). Především oblast zdravotnictví se pro revizi byrokratických výmyslů nabízí hned jako první. Ostatně, se zdravotnictvím je zemědělství on-line propojeno například v případě státního dozoru nad kvalitou potravin, v oblasti mikrobiální kontaminace a hygienických limitů, nebo v oblasti kvality vodních ploch a jejich kontaminace jedovatými sinicemi. Pokud vím, právě ministerstvo zdravotnictví přitom žádnou antibyrokratickou komisi nemá. Dalším nadresortním prvkem v antibyrokratické komisi pak může být ministerstvo životního prostředí. To je přímo propojeno prostřednictvím dělených kompetencí s ministerstvem zemědělství v oblasti vod, lesů i ochrany krajiny, přičemž požadavky obou resortů na dodržování těch kterých zásad jdou velmi často zcela proti sobě. V takovém případě je pak dodržování zákonů naprosté sci-fi, protože pokud podnikatel vyhoví nařízení číslo jedna, dostává se do rozporu s nařízením číslo dvě. Nejhorší prostě je, když pravá ruka neví, co dělá ruka levá. V ČR je to často zavedeným principem, který svědčí jednak o nekompetentnosti příslušných úředníků, ale také o celkové malé schopnosti komunikace uvnitř české společnosti. Důsledky ovšem pociťují „ti dole“. Právě proto by to ale měli být oni, kteří zavelí, ve svém vlastním zájmu, k žádoucí nápravě.

Petr Havel