AFP: Modré květy symbolizující Litvu mizí spolu s pěstováním lnu

Litva, kde byly svého času něžně modré květy lnu setého (Linum usitatissimum) tak hojně rozšířené, že se dostaly do lidových písní, poezie i jmen, se čím dál tím víc uchyluje k dovozu lnu, protože domácí pěstování je příliš drahé. A vinu na tom podle místních nese Evropská unie, napsala agentura AFP. 

Turisté procházející ulicemi litevského hlavního města Vilniusu si okamžitě povšimnou slova "linas", litevského výrazu pro len, napsaného velkými písmeny nad výkladními skříněmi obchodů. Tradiční rostlina také inspirovala velmi oblíbená křestní jména - Linas pro muže a Lina pro ženy. 

Ale navzdory tomu, jak je opěvován v tradičním litevském folklóru, světle modrý len tu už nepokrývá v hustých kobercích pole od jara do časného léta. V současnosti se vlákna z této rostliny používaná k výrobě oblíbených litevských lněných oděvů musí dovážet: především z Francie, Itálie a Běloruska.

Místní farmáři v roce 2010 neoseli jediný hektar lnu, který by byl použit v textilním průmyslu, jenž stále patří mezi nejsilnější odvětví v tomto pobaltském státě s 3,5 miliony obyvatel. S nostalgií pak vzpomínají na doby před dvěma desetiletími, kdy len byl v plném květu na 21.500 hektarech. A coby na pachatele tohoto poklesu ukazují obviňujícím prstem na Evropskou unii. 

"Dotace nyní klesly na 675 litas (asi 4850 korun) na hektar," řekla Beruta Vasiliauskieneová z Jubarko Linu Verslas, jedné z posledních farem, které v posledních letech pěstovaly len. Padesát hektarů, na nichž tu tato rostlina původně rostla, ale postupně osévali jinými plodinami a letos už nevysadili jedinou rostlinu lnu. Než Litva v roce 2004 vstoupila do EU, byly dotace téměř trojnásobné. "Dneska už nikdo nepěstuje len, nevyplácí se to," dodala Vasiliauskieneová. 

Jedinou výjimkou je výzkumná farma Upyte v centrální části Litvy, kde sázejí len čistě proto, aby nevyhynul. "Litevský len by mohl úplně vymizet, kdybychom ho přestali sít," řekla Zofija Jankauskieneová. "Každý rok vysejeme 300 až 500 různých semen, abychom tuto rostlinu uchovali," dodala. 

Výroba lněného oblečení nicméně v Litvě nadále vzkvétá. Linas, nejstarší továrna v zemi produkující textil z lněných vláken, letos oslavila 55. výročí. V loňském roce vyrobila 2,5 milionu metrů tkanin, ale poslední tři roky je závislá na dovozu ze sousedního Běloruska. "Mívali jsme továrnu na zpracování lnu do vláken, ale nakonec začalo být výhodnější dovážet už zpracovaná vlákna na špulkách," říká návrhářka firmy Jurgita Senulyteová. 

"Pěstování a zpracovávání lnu bývalo tradiční činností," řekl Vidas Vaitkus, šéf firmy vyrábějící od roku 2002 lněné tkaniny a další produkty. 

Podle příkladu konkurence jeho společnost prodává lněné výrobky do Francie, Itálie nebo Japonska. "Na každém veletrhu, kterého se zúčastníme, se nás ptají, jestli byly ty výrobky utkané či ušité v Litvě," řekl Vaitkus. "Made in Lithuania zůstává značkou kvality." 

Ale skupinou, která se nechává okouzlit litevským lnem, jsou čím dál tím víc cizinci. Například z produkce továrny Linas zůstává v Litvě jen necelých pět procent - a prodá se především turistům. 

"Len začal být pro Litevce příliš drahý," soudí Jurgita Senulyteová. Ceny surového materiálu neustále stoupají, ale díky relativně nízké ceně pracovní síly je stále litevský len konkurenceschopný na zahraničních trzích, dodala.