Cílevědomá práce přináší výsledky

Zemědělská farma rodiny Linhartových v Hatích na Berounsku oslaví příští rok dvacet let. Zemědělství mají všichni v rodině v krvi. Prarodiče byli sedláci a než jim vzali komunisté půdu, obhospodařovali 30 ha. Otec Vladimír chodil od mládí na zemědělské brigády a po vyučení v zemědělské výrobě i pracoval. Jeho syn v rodinném statku vyrostl.  

V roce 1960 zabralo JZD pozemky Linhartových a postavilo na nich čtyřřadý kravín a kanceláře. Přibližně o deset let později převzal areál střediska Lochovice státní statek a vybudoval v něm ještě dvě odchovny jalovic. Od roku 1974 byl v tomto středisku jako opravář zemědělských strojů zaměstnán i Vladimír Linhart starší. Po revoluci pak uplatnil na rodinné pozemky nárok. Problém byl, že na nich stál zmíněný areál státního statku. Po počátečním optimismu, kdy vše vypadalo přímo idylicky, zjistil, že s převodem veškerých staveb, které stály na jeho pozemcích, bude ještě problém. Netrvalo dlouho a setkal se dokonce s nátlakem a snahou odradit ho od dalšího hospodaření. S bývalým střediskem státního statku měl „někdo nahoře“ své plány a do těch se Vladimír Linhart nehodil. To ale „ti dotyční“ nevěděli, že s novým hospodářem nehnou a že nátlaku nepodlehne. „Byly to nervy. Půl roku to trvalo, ze mě ke konci chodily už jen montérky,“ vzpomíná otec Vladimír. Nicméně vytrval, spor vyhrál, a tak dnes může říct: „Ráno 17. března 1993 jsme začali farmařit a farmaříme dodnes.“ 

S poloviční výměrou a neproduktivním skotem

Když před 19 lety Vladimír Linhart začínal, patřilo k hospodářství 200 ha zemědělské půdy (z toho 54 ha pastvin a 15 ha luk) a po státním statku v kravíně zůstalo stádo 95 kusů černostrakatého nížinného skotu (z toho 40 dojnic). Průměrná užitkovost se v té době pohybovala kolem 3500 l mléka. „K tomu jsme dostali i nějaké stroje z kopřiv, valník, starý zetor a škodovku. Hlavně, že jsme měli s čím zajistit chod živočišné výroby,“ vzpomíná hospodář.

Kamení a přísušky

„S půdami je to u nás složité, my jsme tady na severní straně Brdské vrchoviny. Jsou tady jak těžké jílovité a kamenité půdy, tak i půdy úrodné. Máme hlavně problém se spoustou kamene na polích. K tomu přispěly i meliorační práce, které tady v 70. a 80. letech proběhly. Paradoxně svůj hlavní úkol nesplnily, kde bylo sucho jsou močály a kde močály už byly, tam zůstaly. Jen se dostalo ještě víc kamene na povrch. Odstranili jsme už tisíce tun, pořídili jsme si kvůli tomu odkameňovač Kivi-Pekka a skoro ho už zničili“. „Máme i pole, kde kámen není, ale těch je minimum,“ doplňuje otce Vladimír Linhart mladší. Na kamenitých půdách navíc velmi trpí technika. Hospodáře občas trápí i přísušek. Proto se na zdejších polích daří spíše krmným plodinám.  

Ze současných 576 ha zemědělské půdy je 425 ha orné. Na 90 ha otec a syn Linhartovi pěstují silážní kukuřici, které se zde na rozdíl od obilnin daří. Na 120 až 150 ha pravidelně vysévají ozimou pšenici, zbytek výměry je vyčleněn pro krmné plodiny na senáž – jetelotrávy, vojtěšky a luskovinoobilní směsky. Vyjmenované plodiny občas doplní na 20 až 30 ha jarní ječmen. Na prodej je určena pouze ozimá pšenice, zbytek produkce směřuje do živočišné výroby. „Všechno, co jsme do výroby pořídili, včetně strojů na dvoře je za prostředky z živočišné výroby, a pak někdo řekne, že to nejde,“ dodává Vladimír Linhart starší a usmívá se, i když trochu trpce: „Půda je tu zkrátka neúrodná, výnos neovlivní ani péče a hnojení. Když nám úrodu nesežerou prasata a vysoká, tak sklidíme tak 4,5 t pšenice, lepší výsledky se nedaří. Osevní postup musíme navíc přizpůsobit zmíněné zvěři, na všech polích mezi zdejší silnicí a lesem nesmějí být žádné bezvousaté plodiny. Máme zkušenost, že nám zvěř dokáže za dvě noci způsobit škodu za 100 000 Kč a do sklizně zlikvidovat 80 % porostu.“

Dojnice vyžadují individuální přístup

Od roku 1999 se o živočišnou výrobu na farmě Linhartových stará syn Vladimír. Původní černostrakatý nížinný skot již v té době na farmě překřižovali na holštýnské plemeno. V chovu dnes mají 320 kusů, z toho 140 dojnic. V počátcích byly dojnice ustájeny v původním čtyřřadém kravíně. Od roku 2005 jsou volně ve stlaných boxech v nové stáji pro 165 kusů. Součástí této investice byla i rybinová dojírna pro 2 x 6 dojnic. „Tuto stáj jsme pořizovali bez dotací, na úvěr, který jsme letos na podzim doplatili,“ říká syn Vladimír a dodává: „Dojnicím se v ní daří, o čemž svědčí i fakt, že stoupla dojivost, z původních 9000 l o více než 1000 l. Uměli bychom docílit i vyšší dojivosti, ale to by vyžadovalo vyšší náklady a přineslo by to více zdravotních problémů.“

Nouze o kvalitní dojiče přiměla chovatele přejít v září 2011 na dojení pomocí dvou dojicích robotů. Byla to zatím jediná investice, při které využili dotace z evropských fondů. Roboty dnes projde denně kolem sta dojnic, dvacet problematických se v rámci přechodného období ještě dojí v původní rybinové dojírně. „Dojnicím dáváme do robota voňavý šrot a melasu a postupně je na něj přivykáme. Je to ale běh na dlouhou trať. Některé si na tento způsob dojení zvykly za den, jiné za měsíc a některé si nezvyknou nikdy,“ konstatuje Vladimír Linhart mladší a dodává: „Dva systémy dojení, které jsou zatím nezbytné, nám samozřejmě zvyšují provozní náklady, ale jiná cesta není.“ Dojicí automaty nejsou všespásné, jak poznamenává syn Vladimír, zatímco dříve dojírnu obsluhovali dva lidé, automatům se dnes věnují tři. Není to v konkrétní hodinu jako dříve, ale když je zrovna potřeba. „Všechno má své. Po instalaci robotů nám stoupla brakace, k běžným důvodům, že kráva nedojí, nezabřezne nebo jí bolí noha přibylo že nechce chodit do robota nebo má špatné vemeno, které robot nepodojí,“ přiznává i nevýhody tak často vychvalovaných dojicích robotů.

Mléko z farmy vykupuje mlékárna Danone Benešov, v říjnu za základní cenu 7,15 Kč/l. V souvislosti s výkupní cenou konstatuje Vladimír Linhart, stejně jako mnoho dalších chovatelů mléčného skotu, že úsilí, které musí zemědělec vynaložit při výrobě mléka je nedoceněné. „Přesto lze na mléce vydělat. Je to ale dřina a odříkání, chce to individuální přístup ke každému zvířeti a nekoukat na to, jestli je večer nebo víkend. Je třeba pohlídat si porody. Krávu musíte správně rozjet a dostat do laktace. A to je někdy otázka hodin. Pokud se to podaří, tam se potom skrývají budoucí zisky,“ uzavírá téma produkce mléka hospodář.

Ostatní kategorie mléčného skotu jsou ustájeny v původních stájích s výjimkou jalovic, které se, stejně jako masný skot pasou. Kromě mléčného chovají totiž Linhartovi také masný skot. Na 80 ha přilehlého pastevního areálu se v současné době pase přibližně 130 kusů převážně plemene charolais. 

Před třemi lety se Linhartovi rozhodli prodávat čerstvé mléko napřímo prostřednictvím mléčného automatu. Ten je umístěn u brány do farmy a své zákazníky si našel jak mezi místními, tak zejména mezi rekreanty a turisty. Výbornou chuť zchlazeného mléka v přírodním stavu podle mého názoru nic nenahradí a jak je vidět, nejsem zdaleka sám. Prodeje kolísají podle dnů v týdnu a podle roční doby od 30 do 100 l/den. Mléčný automat ale vyžaduje soustavnou péči, kromě doplňování mléka je třeba udržovat výdejní místo v čistotě. Tuto činnost si vzala na starost maminka Jana Linhartová. A do budoucna možná nezůstane jen u prodeje mléka, dcera Jana uvažuje o výrobě domácích jogurtů, sýrů, tvarohu a dalších mléčných výrobků.

Energie ze slunce

Rozumnou investicí se jevila v roce 2010 i montáž solárních panelů na střechu stáje. Provoz soustavy panelů s max. výkonem 62 kW byl zahájen 10. 6. 2010. Při slunečném počasí se spotřebuje na provoz farmy 70 až 80 % vyrobené elektrické energie, zbytek jde do sítě. Slunci přizpůsobili na farmě i některé činnosti. Energeticky náročné práce (třeba šrotování) proto provádějí při slunečném počasí. Z celkové roční spotřeby si Linhartovi vyrobí přibližně 30 %. V době realizace byla návratnost investic díky výkupní ceně velmi dobrá. Dnes je výroba elektrické energie ze solárních panelů zdaněna dodatečnou 28% daní a vše vychází jinak.

Nezbytná technika

Půdu zpracovávají Linhartovi kombinovaně. Pod ozimou pšenici pouze bezorebně, pod ostatní plodiny ořou. Tomu odpovídá i používaná technika, diskový podmítač Väderstad (5,5 m), šestiradličný obracecí pluh Kverneland a diskový secí stroj Väderstad (4 m).

Pro polní práce je na farmě starší traktor Fendt Favorit 818. Stejnou značku má i menší stroj Favorit 712 s výkonem 120 k a dva Xylony. České výrobce zastupují dva Zetory 7011 (jak říká Vladimír Linhart starší, zlaté stroje), další Zetor 7341 (ten se prý nepovedl) a nezničitelná Škoda 180. „Ideální stroj na vyhrnování hnoje a na siláže,“ pochvaluje si Linhart starší.

Technika pro sklizeň obilnin a píce má značku Claas, a to včetně senážních vozů. Na farmě využijí také dva lisy. Jeden na hranaté balíky, které jsou určeny pro nastýlání a jeden na klasické kulaté. Neocenitelným a nepostradatelným pomocníkem při zajišťování chodu farmy je také manipulátor Ahlmann s otočí. Ne všechny práce si ale Linhartovi zajišťují sami, senáž a siláž do jámy si nechávají dělat řezačkou službou.

Ocenění dobrých výsledků

Na farmě v Hatích je stále spousta práce. Linhartovi zvládají všechny činnosti s pěti zaměstnanci a zvládají je velmi dobře. O tom svědčí i několik ocenění, poslední při letošních dožínkách, kdy si převzali cenu ředitele Krajské veterinární správy pro Středočeský kraj. Pro Vladimíra Linharta to bylo ocenění poslední, protože v listopadu předal grunt synovi a odešel do důchodu. 

Jiří Hruška

Vyšlo v časopise Farmář č. 12/2012