Z konference tematické pracovní skupiny „Pozemkové úpravy“

Účel a cíle zřízení tematické pracovní skupiny “Pozemkové úpravy”, legislativní stav a organizace Státního pozemkového úřadu (SPÚ), zkušenosti a poznatky z řízení o pozemkových úpravách, zkušenosti zemědělců s pozemkovými úpravami či důsledky extrémní fragmentace vlastnictví půdy v ČR byly hlavními tématy konference  pracovní skupiny “Pozemkové úpravy”,  která se konala 26. 3. na MZe. Vystoupili na ní vrchní ředitel sekce rozvoje venkova a vedoucí pracovní skupiny „Pozemkové úpravy“ Pavel Sekáč, náměstkyně SPÚ Veronika Nedvědová, děkan Fakulty životního prostředí ČZÚ v Praze Petr Sklenička a další.

Náměstkyně Nedvědová informovala o novelizaci zákona č. 139/2002  a vyhlášky č. 545/2002, která je nyní projednávána v zemědělském výboru PSP ČR. K tomu uvádíme a připomínáme. Ačkoliv původním posláním těchto zákonných předpisů byla obnova pozemkového práva, vlastníci půdy i soukromí zemědělci se jich dnes přímo obávají. Zákon a jeho praktické aplikace totiž výrazně zasahují do vlastnického práva. Pro příklad - pozemkové úpravy (PÚ) se zahajují většinou bez souhlasu vlastníků. S jejich pozemky je pak opět manipulováno – směňováno. Brání se tomu tak, že požadují pozemky ponechat na původním místě, čímž PÚ ztrácí význam. Zákon umožňuje nezdůvodnitelné krácení výměry pozemků až o 10 % a ceny půdy o 4 %. Vlastníci jsou tak nuceni poskytovat půdu na společná zařízení za úřední cenu. Existují případy, kdy se PÚ skrytě využívá i k nepřímému „vyvlastňování“ ve veřejném zájmu, a to dle § 11, odst. 4.  Novela zákona stále více posouvá PÚ do prací na  územním plánování a stavební přípravy, což je vydáváno za růst kvality - standardu. Tím se PÚ zdražují a prodlužuje se tak doba jejich zpracování.

SVP i ASZ v loňském roce zákon připomínkovaly. Tyto připomínky však v navrhované novele zohledněny nebyly. Vzhledem k tomu, že novela zákona a praktická aplikace zákona zjevně omezuje vlastnické právo, doporučujeme její nezávislé právní posouzení (ombudsmanem či právním útvarem PS).

Děkan Fakulty životního prostředí ČZÚ v Praze Petr Sklenička přednesl své poslední vědecké poznatky. Objevil značné množství malých parcel (fragmetaci parcel) o průměrné výměře 0,4 ha a stále vysoký stupeň pronajaté půdy – 80 %. Pronájem půdy představuje odcizení od půdy a neudržitelné hospodaření. Jeho novým poznatkem je, že PÚ zhodnocují vlastníkům půdu, čímž se umožní zvýšení daní a podpora trhu s půdou.

Této informace se v závěru ujal vrchní ředitel Pavel Sekáč.  Ve vystoupeníuvedl, že stát suplujemorální vztah vlastníků k půdě - sankcinuje za ně uživatele. Uvažuje, že nízké procento obhospodařované půdy vlastníky (20 %), by se dalo zvýšit započtením výměry zemědělských družstev, protože se v podstatě jedná také o vlastníky (s tímto návrhem již před léty přišel p. Jirovský). Dle ředitele Sekáče by se vlastníci měli podílet na nákladech na PÚ, neboť ty zvyšují hodnotu jejich půdy.

Požadavkům na úhradu nákladů na PÚ vlastníky jsme museli čelit už v 90. letech m. st. Stát v padesátých letech zničil vlastníkům hranice pozemků a cesty, proto je jeho povinností škody napravit a nahradit. To je idea „Zákona o půdě“ z roku 1991 - PÚ nezhodnocují půdu vlastníkům a soukromým zemědělcům, pouze její hodnotu obnovují.

Ze závěrů konference vyplývá požadavek v pokračování komplexních pozemkových úprav v jejich současném rozsahu a obsahu. Jedině jejich prostřednictvím se dá údajně vstoupit do krajiny zájmovým skupinám.

Průběh konference ukazuje, že přístupy a závěry pracovní skupiny „Pozemkové úpravy“ jsou odlišné od připravované „Strategie růstu českého zemědělství po roce 2013“ a od  připomínek  SVP a ASZ. Navrhovaná strategie v rámci PRV sleduje zajištění kontinuity podpory pozemkových úprav za podmínky efektivního vynakládání prostředků, a to realizací většího množství menších projektů.

Je proto nutné, aby „Strategie růstu českého zemědělství po roce 2013“ určila cílové priority pozemkových úprav. Je nehospodárné v rámci každé pozemkové úpravy řešit, do úrovně stavební investiční přípravy, opatření do krajiny, ekologie, vod, erozí, když tyto práce si musí stejně zajistit každá stavební firma. Územní plánování má vlastní legislativní režim. Není nutné jím zatěžovat PÚ. Přímou škodou je, že takto pracně vyprojektovaná investiční opatření se ve skutečnosti realizují omezeně, zastarávají a stávají se tak zvanými „ šuplíkovými projekty“. „Strategie růstu českého zemědělství po roce 2013“, musí konečně vytvořit podmínky pro racionální hospodaření vlastníků a zemědělců, jak prioritně požaduje „Zákon o půdě“.  To jest vyjasnit vlastnictví pozemků, zcelit je a zpřístupnit. Následně trvalé stabilizovat jejich vlastnické hranice. Podle údajů SPÚ je za 20 let dokončeno pouze 1500 KPÚ. Nejméně 10 000 k.ú čeká na jejich zpracování. Praxe i v sousedních státech ukazuje, že PÚ nejsou jednorázovou akcí, ale probíhají v území trvale. Proto urputné požadování řešit v PÚ všechna opatření najednou, jsou nadále nereálná, neekonomická, ba dokonce škodlivá.

Ing. František Janda, místopředseda Svazu vlastníků půdy v ČR, 27. 3. 2013