K povodním přispělo upřednostňování zemědělské produkce před krajinou

Voda zaplavuje čím dál tím rozsáhlejší území, protože se zhoršuje schopnost zemědělské krajiny zadržet vodu a předcházet ničivým povodním. Jedním z důvodů je upřednostňování rostlinné výroby, bioplynových stanic a produkce za každou cenu. Lány kukuřice, řepky a pšenice se staly symbolem českého zemědělství v novém tisíciletí.

Mezi lety 2007 a 2012 snížilo Ministerstvo zemědělství platby vyplácené na pasené travní porosty, které svými vlastnostmi nejlépe brání povodním, o 14 %. Jedná se o tzv. agroenvironmentální platby AEO a LFA. Tyto platby, které zajišťují vodohospodářské a další veřejné funkce krajiny, nekopírují ani inflaci, takže dochází k jejich reálnému, a dokonce i nominálnímu poklesu. Naopak tzv. jednotná platba na plochu, která je vyplácena bez ohledu na to, jak se zemědělec chová k životnímu prostředí, vzrostla na 193 %, což vysoce překonává inflaci.

Nejen proto patří  ČR k zemím s nejvyšším podílem orné půdy v Evropě. Navíc se pod hesly o potravinové soběstačnosti a zaměstnanosti daří v ČR prosazovat více a více peněz na maximalizaci produkce. Intenzivní zemědělství zaměřené po desítky let na co nejvyšší výnosy má však i svou odvrácenou stranu - škody na krajině a přírodě.

Situaci zhoršuje fakt, že základní nástroje, které by měly zemědělce vést k šetrnému hospodaření, jsou vystavěny tak, aby byly v zásadě bezzubé. Přes Zemědělský svaz a Agrární komoru neprošly v roce 2009 návrhy, aby podmínkou hospodaření byla organická hnojiva, nebo zlepšující plodiny, např. vojtěška či jeteloviny, které přispívají k obsahu humusu v půdě a její schopnosti vypořádat se s povodněmi, suchem či erozí. Fakt, že standardy Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC) jsou nastavené „jenom jako“, už vedl k tomu, že ČR dostala pokutu od Evropské komise.

Pokud by měli všichni zemědělci minimálně 21 % stálých pastvin, jak nařizují podmínky EU pro přímé platby, pak by povodně měly mnohem menší dopady na českou krajinu a obyvatelstvo. Proti zlepšení povodňové situace a proti podpoře travních porostů a živočišné výroby se však přes všechny deklarace staví Agrární komora a její členská organizace Zemědělský svaz. Pro jsou na druhé straně tři z pěti nejvýznamnějších organizací zemědělců – kromě Svazu marginálních oblastí je to Asociace soukromého zemědělství a Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů.

Věříme, že po současných zkušenostech Zemědělský svaz a Agrární komora přestanou blokovat zavedení zlepšujících plodin, coby povinné podmínky do přímých plateb. Zatím, bohužel, místo schválení takto samozřejmých a odpovědných postupů navrhují odebrat další peníze z plateb na veřejné statky (travní porosty) a přesunout je ve prospěch plateb na soukromé statky – vojtěšku či jeteloviny na orné půdě, které umí ochránit jen necelou čtvrtinu půdy, na níž jsou pěstovány, protože je nelze zařazovat do osevních postupů častěji než jednou za čtyři až pět let.

Svaz marginálních oblastí proto apeluje na ministra zemědělství Petra Bendla, aby stát používal veřejné peníze pouze na placení veřejných statků. Bohužel aktuální plány Ministerstva zemědělství směřují čím dál tím více k placení soukromých statků bez ohledu na to, co je v moderní ekonomice úlohou státu a co naopak úlohou trhu. 

Ing. Milan Boleslav

předseda Svazu marginálních oblastí 

Svaz marginálních oblastí sdružuje farmáře z horských, podhorských a příhraničních oblastí ČR zabývající se převážně  živočišnou výrobou. Členy SMO či jeho členských organizací je více než 950 zemědělských farem. 

Kontakt:

Svaz marginálních oblastí, Horní Police čp. 1, 471 06 Česká Lípa, tel/fax: 487 861 368

předseda Ing. Milan Boleslav, tel: 737 284 225

Internet: www.lfa.cz, email: lfa@lfa.cz