Národní značka kvality Klasa: za hodně peněz málo muziky

Při procházce mezi regály supermarketu zjistíme, že takřka každá potravina je označena nějakým certifikátem kvality. Nejznámějším a nejpropagovanějším je „národní značka kvality“ Klasa, kterou potravinám českých výrobců uděluje Ministerstvo zemědělství. Jsou ale všechny výrobky s touhle nálepkou opravdu „klasa“? Odborníci o tom víc než pochybují.

Co to tedy vlastně znamená, když na potravině najdete označení Klasa? Na internetových stránkách projektu se můžeme dočíst, že „značka Klasa je udělována ministrem zemědělství již od roku 2003. Zaslouží si ji jen ty nejkvalitnější potravinářské a zemědělské výrobky. Díky pečlivému předvýběru vám při nákupu stačí orientovat se podle loga Klasa a máte jistotu, že nesáhnete vedle." Pokud by byl výběr kvalitních potravin opravdu tak snadný, bylo by nakupování jedna radost. Realita je ale trochu jiná. Kdo očekává, že oceněné výrobky představují výkladní skříň českých potravin, bude hodně zklamaný. Certifikát Klasa totiž získává množství naprosto průměrných produktů a dokonce i některé potraviny, které mají ke zdravému stravování a přívlastku „kvalitní potravina" velmi daleko. „Řadu výrobků, kterých se toto ocenění týká, můžeme nepochybně označit za vysoce kvalitní potraviny. Na druhou stranu však v obchodech snadno narazíme na potraviny s logem Klasa, u kterých se ptám, jak je možné, že něco takového mohlo dostat jakékoliv ocenění," říká rozpačitě Rudolf Náprstek, předseda Občanského sdružení Zdravá potravina.

Národní značka kvality pro chemii

Problematická jsou už kritéria, na jejichž základě se ocenění uděluje. „Když se podíváte na pravidla pro udělování značky Klasa, najdete podle mne velice vágní a svéráznou definici kvality. Pro udělení značky v podstatě stačí, když dodržíte elementární hygienické a výrobní požadavky (které by měly být samozřejmostí a ne předmětem ocenění!) a jste český výrobce," rozhořčoval se už v roce 2006 na svých webových stránkách Martin Kuciel, který je milovníkům dobrého jídla známý pod pseudonymem pan Cuketka. Řada gastronomických odborníků dodává, že se na tom dodnes nic nezměnilo. Vadí jim především to, že certifikát nezohledňuje obsah éček, výživovou hodnotu výrobku, zemi původu použitých surovin a řadu dalších vlastnosti potravin, které mají přímý vliv na naše zdraví. Vladislava Veselá ze Státního zemědělského intervenčního fondu, který má projekt Klasa na starosti, se však podobné kritice brání: „Není pravdou, že stačí, aby výrobky oceněné značkou Klasa splňovaly pouze legislativní požadavky. Výrobky jsou posuzovány a hodnoceny z hlediska předložené technické dokumentace a předloženého vzorku výrobku. Hlavní důraz je přitom kladen na popis a prokázání nadstandardní kvalitativní charakteristiky konkrétního výrobku. Výrobky samozřejmě musí splňovat platnou legislativu, včetně správného označení výrobku. Dále je také posuzován průběh kontrol provedených dozorovými orgány v předchozím období, případně další relevantní údaje."

Jen letmý pohled na dlouhý seznam oceněných výrobků, kterých je aktuálně 1186, však ukazuje, že ke spoustě z nich se zkrátka označení „nadstandardně kvalitní potravina" nehodí. Jako názorný příklad nám můžou posloužit třeba:

- Aljašská pomazánka s treskou, která obsahuje kontroverzní zvýrazňovač chuti glutaman sodný, konzervant benzoát sodný, červené barvivo košenilu, pocházející ze sušeného hmyzu, a další přídatné látky.

- Ochucená minerální voda Mineral drink Limeta s řadou problematických syntetických sladidel, jako jsou například acesulfam draselný, aspartam či cyklamáty.

- Podobně je na tom i další ochucená minerální voda Hanácká kyselka pomeranč, která obsahuje jen cukr, umělé sladilo a umělé pomerančové aroma.

- Za nadstandardně kvalitní potravinu se také jen stěží může považovat plnotučná hořčice, která obsahuje obávaný konzervant benzoát sodný.

- Certifikátem Klasa se pyšní i majonéza, u které v prosinci loňského roku spotřebitelský časopis dTest odhalil, že obsahuje nedostatečný podíl vaječných žloutků. Potravinářská vyhláška přitom ukládá výrobcům, aby do majonéz dávali alespoň dvě procenta vaječných žloutků, což je pro představu jeden vaječný žloutek na kilo majonézy. „Povinný podíl žloutků ve vyhlášce je tak nízký, že jsme původně ani nepočítali s odhalením hříšníků," říká redaktor dTestu Václav Beneš.

Kdo řekne, co je Klasa?

O certifikát Klasa se můžou ucházet všichni čeští výrobci, kteří splňují podmínky, zveřejněné na internetových stránkách projektu. Jak už bylo uvedeno, veškerá administrace národní značky Klasa spadá pod Státní zemědělský intervenční fond. O tom, zda bude nakonec výrobku, který se o ocenění uchází, udělen certifikát, rozhoduje speciálně sestavená dvanáctičlenná komise. „Hodnotitelská komise působí při sekci potravinářských výrob Úřadu pro potraviny. Je zřízena jako poradní orgán pro udělování národní značky kvality Klasa vydávající doporučení pro udělení či neudělení certifikátu. Komise je složena ze zástupců Ministerstva zemědělství, Státního zemědělského intervenčního fondu, dozorových organizací (Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Státní veterinární správa), Potravinářské komory, Agrární komory, spotřebitelských organizací a nezávislých odborníků z oblasti potravinářství (vysoké školy, Výzkumný ústav potravinářského průmyslu). Členové komise za činnost v této komisi nedostávají žádnou finanční odměnu," vysvětluje Vladislava Veselá ze Státního zemědělského intervenčního fondu. Podle kritiků projektu Klasa však není udělování certifikátu dostatečně transparentní.

Odborníkům se příliš nezamlouvá ani oficiální web projektu – eklasa.cz. Chybí na něm především přesný popis složení oceněných potravin a vysvětlení, proč byl certifikát udělen právě danému produktu. „Na tomto webu postrádám jakékoliv konkrétní informace. Člověk se zde nemůže dočíst ani o obsazení odborné rady, která o přidělení certifikátu rozhoduje, ani o složení potravin, které získaly značku Klasa. Mělo by zde být také zdůvodnění, proč konkrétní potravina – a na základě jakých výjimečných vlastností – byla oceněna. Spotřebiteli tak nezbývá než věřit, že jemu neznámá odborná rada, na základě jemu neznámých kritérií, rozhoduje objektivně a nezaujatě," říká Rudolf Náprstek z Občanského sdružení Zdravá potravina.

Celý článek zde